Martin Jun četl v Čapkově památníku
<p>STARÁ HUŤ: Autorské čtení spisovatele Martina Juna z jeho úspěšného debutu Doživotí připravil v rámci oslav státního svátku Památník Karla Čapka na Strži u Dobříše. Uskutečnilo se v pondělí 17. listopadu.</p> <p>Bližší informace níže, v rozhovoru s Martinem Junem.</p> <p>Znáte Čapkův památník na Strži?</p> <p> Znám, byl jsem tam již dvakrát jako běžný návštěvník. Nejenže je to památník našeho předního spisovatele, ale hlavně je to nádherné místo, které má nepopiratelné kouzlo. Stačí vidět zahradu a dům zvenku a každému musí být jasné, proč se tam Čapek uchyloval. </p> <p>Máte k Dobříšsku nějaký bližší vztah?</p> <p> Naše rodina pochází z Prahy, nicméně na Dobříšsku jsme „odjakživa“ měli chalupu, kde jsme trávili veškeré víkendy od jara do zimy a celé letní prázdniny. Naše chalupa je ve vesnici Luhy, asi 16 kilometrů od Dobříše. V Dobříši jsme často stavěli cestou na víkend. Mám s tím spojenou idylickou vzpomínku na to, jak nám dětem naši kupovali do auta rohlíky a šunku, kterou jsme balili „do roličky“. Souhrou okolností teď všichni z mé rodiny, tedy sestra, bratr i rodiče, žijí v okolí (nejdál sestra v Příbrami), jen já jsem zůstal v Praze.</p> <p>Podle čeho vybíráte konkrétní pasáže z Doživotí, které čtete? A jsou pořád stejné?</p> <p> Doteď jsem pasáže vždy vybíral tak, aby se čtenář obešel bez delšího vysvětlování předchozího děje. Na to jsou nejvhodnější úvodní kapitoly knihy. Neměl jsem tolik čtení, abych se musel opakovat. Teď, když už je Doživotí v prodeji, a někteří posluchači budou s dějem seznámení, se asi mohu odvážit číst i z druhé poloviny textu.</p> <p>Jaký máte vztah ke Karlu Čapkovi?</p> <p> Vždycky jsem měl pocit, že byl až příliš angažovaný na úkor vlastního díla. Jenže když si uvědomíme, v jaké době žil, tak se není co divit. Viděl prostě dál, než většina jeho současníků. Mám rezervy, co se týká jeho knih, už delší dobu si chci například přečíst Povětroně. Četl jsem o Čapkovi několik biografií, naposledy knihu Ivana Klímy Velký věk chce mít též velké mordy. Spisovatele je možné dělit na stylisty a spontánní vypravěče, v první polovině 20. století u nás tuto dichotomii zosobňovali Čapek a Hašek, později Kundera a Hrabal. Stylisté jsou bližší mému naturelu a Čapek je stylista par excellence. </p> <p>Na čem nyní pracujete?</p> <p> Na ničem zrovna teď nepracuji. Nepovažuji spisovatelství za vnitřní nutnost. Buď je co říct, nebo není. Vlastně bych rád napsal co nejméně knih. (smích)</p> <p>Boxík: Martin Jun (1976) vystudoval Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy a sociální a masovou komunikaci na Univerzitě Jana Amose Komenského. V letech 1996 – 1997 a 2013 pobýval studijně a pracovně ve Velké Británii, v současnosti žije v Praze, kde pracuje pro mezinárodní společnost. Román Doživotí je jeho debutem.</p>
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Čtyřiatřicátý ročník Adventních koncertů České televize doteď diváci podpořili částkou 23 557 196 korun. Ty si mezi sebe rovným dílem rozdělí čtyři vybrané neziskové organizace. Letošní ročník byl unikátní i tím, že se koncerty poprvé konaly i mimo Prahu.
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČESKÉ BUDĚJOVICE: V prosinci před šestadvaceti lety byla v centru Českých Budějovic v blízkosti dominanty města Černé věže s napětím a očekáváním otevřena nová umělecká Galerie Hrozen. Jejím zakladatelem a majitelem, duší celého podniku, byl grafik a ilustrátor Václav Johanus (1947-2024). Jeho životní cesta se bohužel náhle v únoru t.r. uzavřela. Působnost galerie byla v průběhu roku ukončena a Galerie Hrozen tak po čtvrtstoletí intenzivní činnosti završila svoji bohatou historii.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818