úterý
22. května 2018
Svátek slaví: Emil
Jiří Valenta na Jiráskově Hronově 2007 při udělení Zlatého odznaku J. K. Tyla v roce 2007
© Archiv NIPOS – Databáze českého amatérského divadla, autor Ivo Mičkal.



JIŘÍ VALENTA – 90 let +

Jiří Valenta, významný organizátor a historik amatérského divadla, první polistopadový ředitel Informačního a poradenského střediska pro místní kulturu, současného NIPOS, se narodil do rodiny vesnických učitelů 1. září 1927. Oba rodiče, jak bylo u tehdejších učitelů téměř zvykem, byli nadšenými ochotníky, František Valenta režíroval dospělé, maminka Helena zase spíš děti, a když nevěděla, co s nimi hrát, napsala pro ně pohádku Šumařovy housle. 

Jiřík tedy nepotřeboval dobré sudičky, aby mu přiřkly lásku k divadlu, byl jí obklopen od kolébky.

Jako dítě vystupoval v dětských rolích a jako mladý hoch poprvé v Horních Stakorách režíroval v té době oblíbenou hru - Dykova Ondřeje a draka. Jeho cesta k dalšímu vzdělání byla jasná: absolvoval dramaturgii na DAMU u prof. Františka Götze a prof. Jana Kopeckého.

Brzy se ukázalo, že Jiří je muž mnoha vizí a talentů. S nadšením a zaníceně je realizoval. K nejzřejmějším patří talent iniciovat nové věci, koncepčně a organizačně je utvářet – už při škole se stal vedoucím Lidového souboru konzervatoře a AMU. V 50. letech pak byl dramaturgem Krajského oblastního divadla v Hradci Králové a Trutnově, předsedou Krajského poradního sboru pro divadlo v Hradci Králové, redaktorem rubriky Ať žije ochotnické divadlo…atd. Organizoval společná letní vystoupení profesionálních umělců se studenty a ochotníky pro vesnice. V 60. letech se stal vedoucím divadelního oddělení Ústředního domu lidové umělecké tvořivosti, organizoval výrazné změny v průběhu Jiráskových Hronovů, byl iniciátorem tvorby sítě poradních sborů a předsedou redakční rady časopisu Ochotnické divadlo.

Za normalizace, která většině soudných a politicky myslících lidí převrátila přinejmenším profesní život, pracoval Jiří nejprve jako řidič tramvají, ale to bylo zcela vzdálené jeho naturelu. Naštěstí se podařilo, že poté celých 15 let mohl prožít jako kulisák v Městských divadlech pražských (Komorní, Rokoko). Ale pozor! V Senohrabech, kde měl chatu, si vymyslel a organizoval „tematická“ setkávání amatérských souborů, např. Senohrabská strašidla…

Jak už bylo řečeno, „po sametu“ se stal ředitelem IPOS a vytyčoval jeho novou moderní koncepci. Jenže jeho srdce začalo zlobit, takže dal na doktorské rady, v roce 1994 se rozhodl exponované místo opustit a nadále pracoval jako redaktor Místní kultury. Na první schůzku týmu, jenž se ustavil, aby zpracoval dějiny českého amatérského divadla, přišel kvůli článku. Projekt ho však natolik zaujal, že ihned nabídl svou spolupráci. Tým ostatně většinou tvořili divadelní historici jeho generace, s nimiž se dobře znal a kteří měli podobné „ochotnické kořeny“ jako on. Jejich zkušenost z práce na akademických Dějinách českého divadla obohacoval tím, že svým entuziasmem dokázal strhnout ke spolupráci na vznikajícím dílu i zasloužilé ochotníky, jež znal ze svého pracovního působení v 60. letech. Jeho účast na projektu byla výhra - nejen proto, že pro něj dokázal získat řadu lidí, ale i proto, že jej uměl domýšlet a vyšperkovat spoustou nápadů. Sotva byly Cesty českého amatérského divadla vydány, energicky směřoval i k naplnění jejich logického „pokračování“ – Místopisu českého amatérského divadla. Kde bychom jinak byli se svými výzvami na přehlídkách a v časopisech! Hlavně díky němu nám do tohoto dvousvazkového titulu přispělo přes 140 spolupracovníků, kteří si ještě vytipovali další dobrovolné badatele v okresech!

Poznatků z míst, v nichž se provozovalo amatérské divadlo, však stále přibývalo. Moderní informační technologie nabízely jejich průběžné zpracovávání. Pracovní tým NIPOS proto vypracoval a realizoval projekt Databáze amatérského divadla; obsahová koncepce byla především dílem Jiřího Valenty. Tato databáze je od roku 2005 i v evropském kontextu ojedinělým a hojně navštěvovaným internetovým portálem.

Jiřího pracovitost a činorodost byla neuvěřitelná. Z jedné téměř náhodné schůzky s miletínskými ochotníky o osudu jejich dávných malovaných kulis a rekvizit vznikla dohoda o vybudování Muzea českého amatérského divadla v Miletíně. Kolik půd, sokoloven a hospod tento kmet prolezl, aby nacházel v pavučinách poklady, kolik cest vykonal, aby svými objevy obohatil scénář expozice… Vernisáž muzea se konala v roce 2006. Výtvarnou podobu jí dal designer Martin Taller. Na rozdíl od běžných muzejních expozic, prostory Miletínského zámku zaplněné kulisami, oponami, rekvizitami a kostýmy z ochotnických jevišť působily rozmarně a radostně. Martin na vernisáž přinesl pro Jiřího dárek - obrázek, na němž se vznášel jako Pánbů nad oblaky. Snad proto, že dělal téměř zázraky?

V polovině prvního desetiletí 21. století svitla naděje, že bychom mohli ve spojení s Divadelním ústavem získat pro dokumentaci historie českého amatérského divadla grant z Norských fondů na „Uchování a prezentaci kulturního dědictví“. Věc ovšem měla háček – musely být opravovány a zachraňovány trojrozměrné předměty. V tu chvíli nás napadlo – MALOVANÉ DIVADELNÍ OPONY. Pár jsme jich znali a většinou neměly pěkný osud - byly dost devastované. Leč jak dokázat, že jsme pro ně něco udělali, když o jejich existenci většina lidí ani netuší­? Rozjet pátrání a vydat knihu!

Stalo se – pátral převážně Jiří Valenta (nejen…, ale měl už s hledáním po půdách zkušenost) a editorem krásné, výtvarně pojaté knihy s množstvím reprodukcí, jež jako výsledek grantu vyšla v roce 2010, byl také on. Kniha inspirovala sedm dílů televizního seriálu o divadelních oponách. I k němu napsal scénář. Že jsou opony součástí našeho kulturního dědictví, se tedy už ví. Každou chvíli se z médií dovídáme, že zase nějaká opona byla restaurována. Přibývá i těch nově objevených. Štafetu převzali z rukou Jiřího Valenty další obětaví pracovníci a již brzy vyjde kniha o dalších oponách. Těšíme se z toho. A jistě se těší i Jiří Valenta. Má proč. Dílo, na němž se významně podílel, roste a zůstává živé.

Vítězslava Šrámková, Databáze českého amatérského divadla


 


 

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: Nominovat své kandidáty do osmého ročníku soutěže o nejoblíbenější alej roku pořádané spolkem Arnika můžete až do konce října letošního roku. Zájemci mohou stromořadí přihlásit do soutěže na webu www.alejroku.cz zasláním fotografie a krátkého příběhu nebo popisu. O vítězné aleji pak bude hlasovat veřejnost. Stejně jako v minulých letech může o vítězství aleje rozhodnout mimořádná krása, silný příběh, snaha místních lidí o záchranu nebo odhodlání lokálních patriotů uspět v konkurenci z celé republiky. 

 
Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní, Soutěže a festivaly
Co se děje
21.05.2018

PLZEŇ: Výstavu zahájili autoři výstavy společně s náměstkyní ministra kultury Petrou Smolíkovou a primátorem města Martinem Zrzaveckým a prvním náměstkem primátora Martinem Baxou, do jehož gesce oblast kultury spadá. ​​

 

 

Plzeňský kraj
Senioři, Ostatní
Co se děje
21.05.2018

PŘEDHRADÍ: Domov na hradě Rychmburk vás zve na tradiční Hradní slavnosti, které se budou konat již 30. června 2018 od 13 hodin. Opět bude připraven bohatý program. Nejprve vystoupí historická hudební skupina Grál, poté diváky pobaví kejklíř Lukáš. A nejen malí návštěvníci se mohou těšit na pohádku „Strach má velké oči“, kterou sehraje místní divadelní spolek Heyduk.

Celá ČR, Pardubický kraj
Handicap, Soutěže a festivaly
Pozvánky na akce
21.05.2018

PRAHA: Dnes se v jednacím sále Poslanecké sněmovny PČR (Sněmovní 4, Praha 1) uskuteční od 14 h vyhlášení vítězů 4. ročníku celorepublikového projektu pro dětské týmy Srdce s láskou darované. Celkem se už do něj zapojilo na 22 tisíc dětí s 1100 soutěžními pracemi. Do Sněmovny přijede bezmála 150 dětí z celé republiky se svými pedagogy.

Celá ČR, Hl. m. Praha
Děti a mládež, Handicap, Soutěže a festivaly
Co se děje
21.05.2018