<p>LIBEREC: Ostašov je čtvrt Liberce na samém okraji, odkud se už jen zvedají stráně Ještědského hřebene. První zmínka o Ostašovu pochází z poloviny 13. století, původní obyvatelstvo však zhruba po deseti letech díky válkám obec opustilo. V polovině 15. století byla obec založena znovu a to pány z Bieberštejna. K Liberci byla obec připojena 1. ledna 1963, dnes zde žije přes pět set obyvatel.</p> <p>Původní charakter lokality a především sousedský způsob života s vlastní kulturou a bohatým společenským životem se snaží obnovit Spolek přátel Ostašova.<br />
Lidé zde pod Ještědem žili už před sedmi sty léty, sídlo však nebylo nijak významné a ožilo teprve až v 15. století. Středem kulturního života obce se stala kaple, postavená v roce 1770, když místní občané získali finanční odškodnění za útrapy v sedmileté válce a rozhodli se tyto prostředky investovat do výstavby dřevěné kaple v centru obce a o rok později byla zasvěcena svatému Vojtěchovi. Sloužila svému účelu do roku 1827. V letech 1832 – 1833 byla přestavěna na zděný kostel využívaný přibližně do poloviny minulého století. Pak zde utichl život, budova chátrala a stávala se terčem vandalů.<br />
Současnost – to je nadšená činnost členů Spolku přátel Ostašova, kterým byl kostel v srpnu roku 2011 pronajat k užívání. Po více než padesáti letech, kdy byla velká většina sakrálních památek odsouzena k zániku, kostel znovu ožívá – konají se zde benefiční koncerty, výstavy, divadelní představení a probíhají zde také drobné i větší opravy. Postupně jsou restaurovány i jednotlivé části interiéru. Kostel sv. Vojtěcha v Ostašově se díky činnosti občanského sdružení SPOLEK PŘÁTEL OSTAŠOVA stává centrem místního dění a k radosti všech jeho členů i místních občanů znovu začíná sloužit svému účelu.<br />
Jedním z významných projektů členů jsou Toulky minulostí. Jeho cílem je prostřednictvím odborníků a nadšenců najít kořeny obce, zvyky a tradice, prostě vytvořit vztah obyvatel k místu, kde žijí a vychovávají své děti.<br />
Řadu kulturních akcí, přednášky, koncerty, výstavy a dokonce i ukázku bitvy prusko-rakouské z roku 1757, která proběhla v rámci rozsáhlé sedmileté války i na území Liberecka, právě v místech, kde je dnešní Ostašov, připravují nadšení obyvatelé této městské čtvrti, která připomíná spíše venkovské sídlo. Spolek se zaměřuje na aktivity občanů a snaží se o účast především mládeže. Zdejší škola má třídy ve dvou budovách, a děti se významně podílejí na kulturním dění. Letošní advent zahájil koncertem výstavou betlémů, z nichž jeden společně vytvořily děti. Má mnoho figurek a nejrůznější postavičky, a je v něm dokonce zpodobněn místní kostel. V podvečerním koncertě návštěvníci ocenili vystoupení žáků, ale především zpěváčků z mateřské školky Pastelka.<br />
Společným dílem obyvatelé Ostašova dokazují, že kulturní život může být bohatý i mimo centrum velkého města. Okolní příroda Ostašova nabízí překrásné výhledy na Jizerské hory a Ještědský hřbet. Vedle koňských stezek je zde také golfové hřiště a oblíbená je cyklostezka Odra-Nisa, vedoucí až k Baltskému moři. Pro turisty postavili ostrovští naučnou stezku a nedaleká žlutá značka vede do Kryštofova údolí nebo ke zříceninám hradu Hamrštejnu.</p>
ČR-ZAHRANIČÍ: Vousatý, šlachovitý muž se stále usměvavýma modrýma očima, kterého můžete potkat v každé roční době při koupání na pražském Džbánu, nebo někde na kole. Taky ale na kajaku, na kterém v posledním desetiletí postupně splouvá nejdelší evropské řeky od pramene až k ústí. Začal Labem, Dunajem a Odrou, pokračoval Rhônou, Rýnem, Vislou a Seinou a příští rok se chystá na některou z řek vysoko na severu. Pobýval totiž celkem 15 let ve Švédsku a v Dánsku a sever je jeho druhým domovem. Čtrnáctkrát běžel slavný lyžařský Vasův běh ve Švédsku a přešel na lyžích grónský pevninský ledovec. A spoluzaložil Arktický festival, kterého se letos konal už 6. ročník. Kdo by za tou tváří drsného sportovce a polárníka hádal i Zdeňka Lyčku – diplomata, dokonce velvyslance, a také překladatele z dánštiny? O tom všem bude tento rozhovor.
ČR: Původně vystudovaná lékařka v oboru pediatrie v roce 1988 tajně složila v Plzni doživotní řeholní sliby a o půl roku později byla přijata do noviciátu mnišek dominikánek. Od roku 1991 až dosud je ve službách dominikánského řádu a církve. V letech 1998 – 2010 působila na biskupství v Hradci Králové jako asistentka biskupa královéhradeckého a poté jako asistentka arcibiskupa pražského, kardinála Dominika Duky OP v Praze. V této roli měla příležitost naplnit heslo sv. Dominika i kardinála Dominika Duky „In Spiritu Veritatis“ a přispět ke kultivovanosti veřejného a církevního života.
Jak ostatně uvádí ve svém životopise: „Jsem vděčná, že jsem mohla být při realizaci sousoší sv. Vojtěcha a Radima na Libici, na jednom z nejstarších archeologicky probádaných míst naší země, nebo sousoší sv. Vojtěcha, Radima a Radly umístěného v katedrále sv. Víta. Podobně zahájení Via Sancta Mariana, rozjímavého putování z Prahy od Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí do Staré Boleslavi k Palladiu země české na sv. Silvestra 2019, chápu jako dar Ducha svatého. Těší mě také spolupráce s Hnutím na vlastních nohou – Stonožka, kde jsem mohla uplatnit svou původní pediatrickou profesi a starost o ty nejmenší.“
ČR-ZAHRANIČÍ: Předáním Archy I. Ukrajině je završen první milník projektu Archa. Vznikl před více než rokem ve spolupráci Ministerstva kultury ČR, Českého výboru ICOM a Národní knihovny ČR za podpory soukromých dárců. Jeho cílem je pomoc Ukrajině při záchraně jejího kulturního dědictví. Speciální mobilní kontejner bude sloužit ke konzervaci vzácných rukopisů, knih a archivních dokumentů, které byly během konfliktu poškozeny nebo jsou ohroženy vlivem externích podmínek.
Finančními partnery projektu Archa I. jsou MND a.s., Nadace Karel Komárek Family Foundation a Libor Winkler a jeho přátelé.