Festival Jakuba Jana Ryby vstoupí v pátek do svého prvního ročníku
ROŽMITÁL POD TŘEMŠÍNEM: Festival Jakuba Jana Ryby je název nového festivalu, jehož první ročník bude zahájen v pátek 27. dubna. V rámci Slavnostního zahajovacího koncertu vystoupí od 19 h v Galerii rožmitálského Podbrdského muzea Symfonický orchestr plzeňské Konzervatoře. Více v rozhovoru se zakladateli festivalu, aktivními hudebníky ředitelem Šimonem Kaňkou a dramaturgem Zdeňkem Klaudou.
Proč jste se rozhodli věnovat festival právě Jakubu Janu Rybovi?
Zdeněk Klauda: Festival vznikal v našich hlavách delší dobu, někdy od konce roku 2016. Inspirací nám bylo Rybovo latinské Stabat mater z roku 1805, které jsme v onom roce natočili, a zejména nás povzbudil ohlas této nahrávky. Dalším předpokladem bylo osobní seznámení s Hubertem Hoyerem, strážcem Rybova odkazu, přímo v Rožmitále a jeho neutuchající, oddaná práce, kterou péči o Rybův odkaz celý život věnuje.
Šimon Kaňka: Nahrávka Stabat mater je velmi úspěšná, získala také prestižní ocenění Diapason d'Or - Découverte. Při práci na tomto projektu se ve mně spojily inspirace, které ve mně dílo vyvolalo spolu s mými osobními zážitky a vzpomínkami, které si pamatuji jako violoncellista z provozování Rybovy České mše vánoční. Najednou jsem si uvědomil, jaký obrovský rozměr a kapacitu Ryba má. A protože jsem několik let jako ředitel Karlovarského symfonického orchestru velký festival pořádal, vše šlo ruku v ruce. Zásadní byla návštěva v Rožmitále v létě 2017, kde jsme - pod radostnou vlnou nadšení z nedávno nabytého zmíněného ocenění - nalezli pochopení právě u Huberta Hoyera.
Máte k Rožmitálu nějaký bližší vztah?
Šimon Kaňka: Teď už ano, místo jsem si zamiloval hned na první dobrou, tedy při své vůbec první návštěvě v létě 2017. Asi je to láska na první pohled.
Zdeněk Klauda: Rožmitál, jakožto Rybovo dlouholeté působiště, je srdcem tří ústředních bodů na mapě, kde se bude festival v budoucích letech konat. Onou pomyslnou osou je Rožmitál - Plzeň – Praha.
Jaká je dramaturgie tohoto festivalu?
Šimon Kaňka: Dramaturgie obsahuje jak rovinu míst, kde se koncerty a akce uskuteční, tak i rovinu skladeb a interpretů, které si budou moci posluchači vyslechnout. Festival zahrnuje symfonický koncert, komorní koncert, konferenci a dílny a kurzy pro děti a mládež.
Zdeněk Klauda: Slavnostní zahajovací koncert je složen výhradně z Rybových skladeb a ústředním dílem bude jeho Velký koncert d moll pro housle a orchestr, v němž se jako sólista představí koncertní mistr Plzeňské filharmonie a primárius Sedláčkova kvarteta Michal Sedláček. Toho doprovodí orchestr Plzeňské konzervatoře pod taktovkou dirigenta Jiřího Štrunce.
Podle jakých kritérií jste vybírali vystupující umělce?
Zdeněk Klauda: Naším kritériem je to, aby všichni zúčastnění nějakým způsobem rezonovali s hodnotami, které celý svůj život Ryba šířil. Nevyhledáváme hvězdná jména, pro která bude účast na tomto festivalu pouze jednou z mnoha položek v jejich uměleckém diáři, ale snažíme se vytvářet otevřenou skupinu interpretů, skladatelů a teoretiků, kteří se péči o Rybovo dílo budou věnovat soustavněji i mimo náš festival. Další snahou je poskytnout prostor hudebníkům na počátku jejich kariéry, protože jejich svěží, rutinou nezatížený přístup se velmi dobře rýmuje s Rybovým idealismem.
Jak jste spokojeni s prostory, v nichž se koncerty a další akce uskuteční?
Šimon Kaňka: Na obhlídce v létě 2017 jsme prošli Rožmitál pod Třemšínem křížem krážem a zjistili, že skýtá komplexní logistické zázemí pro celý festival. Velmi se mi líbí Podbrdské muzeum i Kostel ve Starém Rožmitále, stejně tak jako Kulturní a společenské centrum a ZUŠ J. J. Ryby.
Zdeněk Klauda: Já bych chtěl vyzdvihnout prostory starorožmitálského kostela, který mě uchvátil hned při první návštěvě, když nám tam Hubert Hoyer zahrál na varhany, jejichž kláves se dotýkaly prsty samotného Ryby. Tento kostel je neokázalým, duchem protknutým prostorem, kde Rybova hudba zaznívá od dob svého vzniku. Mít možnost pokračovat v této tradici považuji za nesmírnou čest.
Jak myšlenku uspořádat festival přijalo město Rožmitál?
Šimon Kaňka: Naprosto skvěle. Bez přehánění. Již jsem v životě jednal s ledasjakým politikem, ale mohu říci, že v osobě pana starosty Ing. Josefa Vondráška jsme našli opravdového partnera, za což bych mu chtěl srdečně poděkovat.
Chcete z festivalu udělat každoroční tradici?
Šimon Kaňka: Ano, příští rok bychom velmi rádi festival rozšířili například do Mníšku pod Brdy, do Citic, ale třeba i do Plzně nebo možná i do Karlových Varů. V dalších ročnících bychom chtěli některé koncerty uspořádat také v Praze. Ale Rožmitál jistě navždy zůstane jádrem celého Festivalu Jakuba Jana Ryby.
Zdeněk Klauda: Už nyní se nám v hlavách rodí dramaturgie příštího ročníku. Jakmile odezní poslední nota letošního festivalu a zpracujeme všechny výstupy, a budeme usilovně pracovat na tom, abychom co nejdříve seznámili veřejnost s programem nadcházejícího ročníku.
Více o programu festivalu na https://www.rybuvfestival.cz/
Mohlo by vás také zajímat...
PRAHA: Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518 vstoupil oficiálně do kin 7. listopadu. Snímek přináší mimořádný pohled na českou a slovenskou architekturu z let 1958–1989, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Tvůrci se ve filmu zaměřují nejen na výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, ale i na fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která jejich vznik provázela.
PRAHA: Nadační fond Magdaleny Kožené pomáhá základním uměleckým školám (ZUŠ) zasaženým povodněmi, které v září postihly několik regionů České republiky, k návratu k plnohodnotné výuce. Fond bezprostředně reagoval na situaci uspořádáním řady benefičních koncertů i vyhlášením veřejné sbírky na pomoc ZUŠ, jejich pedagogům, ale i žákům, která byla zahájena 18. října za podpory České filharmonie u příležitosti podzimních koncertů Magdaleny Kožené v pražském Rudolfinu. Nadační fond podpořil první žadatele celkovou částkou 300 000 Kč. Finanční pomoc obsahuje vlastní zdroje Nadačního fondu a přijaté zdroje z veřejné sbírky. Aktuálně pomoc putuje na obnovu ZUŠ Krnov, ZUŠ Bohumín a ZUŠ Jeseník a také na opravy nástrojů pedagogů ze ZUŠ Opava a ZUŠ Bohuslava Martinů v Havířově.
NÁCHOD: Když v dubnu letošního roku zveřejnili na Donio.cz výzvu „Probuďte s námi Kulturní prostor AULA (Náchod)“, nad smělým plánem a jeho realizací stále ještě visely otazníky. Podaří se získat dostatečná finanční podpora na zajištění programu ve školní aule Jiráskova gymnázia, která se otevře také široké veřejnosti coby nový neformální kulturní, společenský a vzdělávací prostor? Stalo se a od října letošního roku má místní náchodská kultura k dispozici další sál s kapacitou cca 180 míst. Na podrobnosti, dramaturgickou koncepci i lákavý program jsme se zeptali za Sdružení rodičů a přátel dětí a školy při Jiráskově gymnáziu v Náchodě, z. s., Štěpána Macury, pedagoga školy, vedoucího divadelního souboru a místního kulturního hybatele.
ČR-ZAHRANIČÍ: Jaký je rozdíl mezi emigrantem a exulantem? Dokázali spolu exulanti, kteří odešli z Československa do zahraničí v různých časových vlnách, spolupracovat? Z čeho čerpali naději? A byl to především odpor vůči totalitnímu režimu, který je přes veškeré názorové spory spojoval? Jak po 35 letech od Listopadu ´89 a návratu domů vzpomíná na život a spolupráci v londýnském exilu nakladatel, politolog, publicista a překladatel Alexander Tomský, zakladatel exilového nakladatelství Rozmluvy a stejnojmenného časopisu?
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818