Za lidovými hračkami do roztockého muzea

Výstava Lidové hračky v českých zemích

Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 18. září 2008 – 8. únor 2009

Jedním z témat, kterému se Středočeské muzeum dlouhodobě věnuje, je dětství jako etapa lidského života, která byla v různých obdobích a sociálních a kulturních prostředích také různě vnímána. Dalším příspěvkem k tomuto tématu z oblasti tzv. tradiční kultury je výstava představující hračky lidových vrstev od 19. století do poloviny 20. století, na jejichž kvalitu navazovali také mnozí výtvarníci poválečného období.

Hračky patří neodmyslitelně k dětství a podobně jako dnes, tak také v minulosti provázely děti všech kultur. V miniaturizované podobě odrážely svět dospělých a umožňovaly tak dětem se s ním seznámit. Příležitostně, s různou mírou technologické náročnosti a estetické úrovně, zhotovovali dětem hračky jejich rodiče či příbuzní. Ty nejjednodušší hračky si děti vyráběly samy, když přizpůsobily ke hře dostupné předměty ze svého okolí. Konečně byly dětem – v závislosti na sociální příslušnosti rodiny – kupovány profesionálně vyrobené hračky, ať už řemeslně provedené na základě individuální objednávky nebo vyráběné sériově.

Někteří řemeslníci (hrnčíři, cínaři, truhláři, řezbáři) zhotovovali hračky jako doplněk svého obvyklého sortimentu, avšak jako zvláštní obor se výroba hraček začala rozvíjet v Holandsku a Německu od 17. století, v průběhu 18. století se rozšířila také do zemí střední Evropy. Tato řemeslně náročná produkce však byla cílena pouze majetným zákazníkům. Vedle toho se od 18. století začala šířit hromadná výroba levnějších hraček formou domácké práce, určených pro venkovské spotřebitele i pro městské trhy. Skutečnému pronikání hraček do všech společenských vrstev napomohl až rozvoj domácké manufakturní výroby v 19. století.

Také v Čechách se od sklonku 18. století začala objevovat domácká výroba hraček, která se naplno rozvinula od druhé čtvrtiny 19. století. Byla soustředěna v několika centrech, jejichž produkce byla do určité míry typologicky podobná (panenky, husaři na koni, povozy, ptáčci apod.), přitom však vykazovala osobité rysy, kterými se jednotlivá výrobní střediska lišila. Její vrchol spadá do přelomu 19. a 20. století, některé dílny pracovaly však ještě krátce po 2. světové válce. Převažujícím materiálem domácké výroby bylo dřevo, opracovávané soustruhováním a vyřezáváním, jedinou významnější výjimku tvořily Klatovy se svými hračkami ze sušené hlíny, ovoce a dalších přírodních materiálů. V některých střediscích, například v Příbrami či v Králíkách, se kromě dřeva pracovalo i s těstovou hmotou, buď samostatně nebo v kombinaci se dřevem. K dalším významným oblastem patřil Skašov v západních Čechách, Hlinecko a Horácko na Českomoravské vrchovině, horské obce na Šumavě, Hora Svaté Kateřiny a okolní obce v Krušných horách, Jizerské hory a z moravských oblastí zejména Valašsko a obec Archlebov na Hodonínsku. Větší a starší centra vznikla v západních oblastech země, na východě byla menší a mladší a bylo jich méně. Tato skutečnost nepochybně souvisí s celkovým vývojem naší lidové kultury, kdy Čechy a část Moravy patřily do rámce středoevropské kultury, zatímco východní oblasti se rozvíjely pod vlivem karpatského kulturního okruhu. Teprve ve 20. století, tedy daleko později než jinde, začal u nás vznikat hračkářský průmysl.

Již od počátku 20. století se promítla snaha o výrobu kvalitních českých hraček inspirovaných lidovou tradicí do spolupráce výtvarníků s Hořickým družstvem pro výrobu hraček a zejména s Artělem – družstvem pro uměleckou práci (1908 – 1934), pro které navrhovaly hračky výrazné umělecké osobnosti (např. V. Špála, J. Čapek, M. Podhajská a další). Po 2. světové válce bylo založeno Ústředí lidové umělecké výroby, které podchytilo dosud existující výrobu některých středisek a i v nových autorských návrzích vycházelo z tradičních materiálů a vzorů.

Dnes se věnuje lidové hračce řada výrobců, z nichž ale jen několik navazuje na rodinné tradice.

Všechna nastíněná témata budou ve zkratce představena a návštěvník tak bude moci posoudit odlišnosti v produkci jednotlivých regionů i naznačené tendence v dalším vývoji hračky. Pro zpestření bude výstava doplněna o hrací koutek s lidovými hračkami a malou přehlídku toho, s čím si hrály některé osobnosti současného veřejného a kulturního života (např. herečka Bára Štěpánová, spisovatel Ludvík Vaculík, výtvarnice Iva Hüttnerová a další)

Ivana Kubečková