<p>Slavná vila na Kampě, kterou v minulosti obývala řada významných osobností, mezi nimi i Jan Werich, je od povodní v roce 2002 opuštěná. V duchu potěmkinových vesnic se na barokní stavbě opravila jen vnější fasáda, vevnitř jsou otlučené zdi, a za oběť povodním padla i zahrada.</p> <p>Dům je zakonzervován, konstatoval někdy vloni starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, a vilu prý hlídají(li) strážníci. Podle novinových titulků to ale v loňském roce vypadalo, že se vila konečně dočká nového nájemce a nutné rekonstrukce, když zastupitelstvo Prahy 1 rozhodovalo o schválení smlouvy s Nadací Jana a Medy Mládkových. Poté by přišly na řadu opravy, jejichž náklady se odhadovaly na 25 milionů. Celý objekt se měl otevřít veřejnosti jako kulturně společenské centrum a muzeum, věnované jejím známým obyvatelům. To jsou slova starosty z loňska, kdy, jak se zdá, měla radnice Prahy 1 jasno…<br />
Čím později se přistoupí k rekonstrukci, tím bude dražší. To je obecný fakt. Problematika má ale i jiný než finanční rozměr, a sice, že Meda Mládková, která se o pronájem snaží snad od počátku záměru MČ, dnes konstatuje že je z byrokratických průtahů unavena. A těžko by se jeden mohl divit. Vila je prázdná od roku 2002, v roce 2004 vyhlásila Praha 1 (pravděpodobně poprvé) výběrové řízení na nájem objektu, takže snaha smysluplně pronajmout tento objekt slaví neslavné 10. výročí. Vloni hlásal jeden z novinových titulků: Spor o Werichovu vilu je u konce, dohoda před podpisem. Byl to ovšem omyl, k avizovanému podpisu nedošlo a stav je setrvalý i po novém projednávání zastupitelstva před několika dny. Zdůvodnění starosty Praha 1 působí legračně; údajně přišly dva velmi kvalitní projekty a vila je jen jedna. Tedy přeložme si to tak, že zastupitelstvo není schopné rozhodnout, a to minimálně deset let. Přitom kritéria pro stanovení provozovatele vily byla už v minulosti městskou částí prezentována: 50 % váhy měla mít obsahová náplň (program, aktivity, využití zahrady apod.), 30 % výše nájemného a z 20 % měl ovlivnit výběr nájemce harmonogram zprovoznění a přínosy projektu pro MČ Praha 1.<br />
Kdyby se vyměnil managment městské části, dal by se současný krok zpět ještě pochopit, ale už čtvrtý rok jsou funkcionáři stejní. Chtějí se ovšem pustit do rekonstrukce, i když není nájemce znám, a novinkou je, že rozhodnout mají občané v místním referendu, které má být spojeno s podzimními komunálními volbami. Tak mi tedy řekněte, jak se má kvalifikovaně rozhodnout volič, který zákonitě bude mít méně informací a času, než představitelé radnice (někteří se o věci dozvědí poprvé), a bude zřejmě nucen odpovědět ano 1 nebo ano 2, když to deset let nedokážou zasvěcení. A ještě v době předvolební, kdy budou probíhat povrchní výměny názorů politických kandidátů.</p> <p>Napadá mě, že používat referendum v případech neschopnosti politiků rozhodnout je velký omyl.<br /> A že stálé odklady jsou drahé, ale také demotivují lidi s nápadem, elánem a schopností nejen o plánech mluvit, ale také je realizovat. A úplně nakonec dávám za pravdu bývalé ministryni zahraničních věcí USA Condoleezze Rice, která tvrdila, že žádné rozhodnutí je horší než špatné…</p> <p>K tématu čtěte také zde
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.
PRAHA: Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518 vstoupil oficiálně do kin 7. listopadu. Snímek přináší mimořádný pohled na českou a slovenskou architekturu z let 1958–1989, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Tvůrci se ve filmu zaměřují nejen na výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, ale i na fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která jejich vznik provázela.
PRAHA: Vláda na svém včerejším zasedání projednala materiál rezortu ministerstva kultury a souhlasila s předáním daru ve formě mobilní jednotky pro záchranu a obnovu tištěného kulturního dědictví ve vlastnictví České republiky, kterou Národní knihovna ČR nechá zhotovit z prostředků vybraných od třetích osob, a to za účelem poskytnutí pomoci Ukrajině při záchraně světového písemného kulturního dědictví.