Výstava KOBLASA - MEDEK v teplickém muzeu

Neskutečných šest desetiletí uplynulo od vernisáže výstavy s lakonickým názvem Koblasa – Medek v tehdejší Gottwaldově výstavní síni teplického muzea. Právě zde v srpnu 1963 uspořádalo muzeum pod vedením Zorky Zudové výstavu, na kterou se jezdilo „až z Prahy“. Malíř, sochař a grafik Jan Koblasa (1932–2017) zde vystavoval 11 obrazů a 24 plastik, mezi nimiž byli zastoupeni i legendární „Králové“. Malíř Mikuláš Medek (1929–1974) představil 26 obrazů vytvořených v nedlouhém čase před výstavou. Díla, která vzbuzovala nadšení na jedné straně a demagogickou averzi na straně druhé. Souboj obou názorů probíhal na stránkách teplického deníku SMĚR. Deník přinesl 8. 8. 1963 článek plný manipulací, ve které se autor, podepsaný pouze monogramem V.Š., v kritice tvůrčího procesu obou umělců neštítil použít příměru k esesákovi a jeho obětí v Osvětimi. Zasvěceně na to 15. srpna reagoval historik umění Stanislav Talaváňa, který vedle reakcí na oba tábory zahrnul do článku i citát Honoré de Balzaca: „Když Archimedes objevil svou slavnou poučku, obětoval 100 volů. Od těch dob se všichni volové třesou, objeví-li se nová pravda“. K výstavě byl vydán katalog s texty historika umění Františka Šmejkala a Věry Linhartové, spisovatelky a historičky umění žijící od roku 1969 v Paříži. Katalog obsahoval také texty Koblasy i Medka, ve kterých oba vysvětlovali podstatu své nefigurativní tvorby, naprosto oproštěné od reálné skutečnosti, díla „tryskající přímo z  nitra tvůrce“. Všechny tyto skutečnosti z teplické výstavy dnes činí v podstatě ikonickou záležitost.

Mnohé může napadnout, proč právě Teplice. Jednak proto, že Praha nebyla paradoxně ještě připravená na tak rozsáhlou prezentaci zcela nového pohledu na vztah autora a díla a jednak i proto, že Koblasu k Teplicím vázala citová vazba. Měl zde rodinu, vystudoval zde gymnázium. V roce 1958 teplická galerie Dílo uspořádala jeho první samostatnou výstavu, která přispěla k získání ceny Akademie výtvarných umění v Praze. Až do své emigrace zde měl také ateliér. A jednak také proto, že se tehdejší muzeum nebránilo novým, progresivnějším kulturním proudům. Představovalo nejen soudobé výtvarné umění, v Divadle na zámku začínal Karel Kryl a Miroslav Horníček zde prezentoval pořad Střílení ku ptáku. Po emigraci Jana Koblasy v roce 1968 do svých sbírek získalo také jeho obraz Já a Lolita, inspirovaný slavným provokativním románem Vladimira Nabokova z roku 1955.

V obraze z první poloviny 60tých let vytvořeném kombinovanou technikou Jan Koblasa spojil nefigurativní malbu s expresivním, silnými emocemi nabitým výrazem. Podobnými jako vzbuzuje kontroverzní román. Ostatně obrazy Jana Koblasy v této době působily na české prostředí podobně jako Nabokovův román na evropskou společnost v době svého vydání. Obraz představil Jan Koblasa také v dokumentárním cyklu České televize GEN-Galerie elity národa v roce 2002.

Do sbírek teplického muzea byl zařazen v roce v roce 1988, do širšího povědomí veřejnosti vešel po roce 1990, kdy se v letech 1991–92 Koblasa vrátil do českých výstavních prostor. V sérii pěti výstav nechyběly ani Teplice.

Obraz Jana Koblasy je součástí prohlídkové trasy muzea.

Bohuslava Chleborádová,

kurátorka uměleckých sbírek Regionálního muzea v Teplicích

www.muzeum-teplice.cz