Vědomí konce určuje náš život

<p>Ondřej Vavrečka je bakalářem na Fakultě humanitních studií UK, bakalářem na Katedře střihové skladby na FAMU a v současnosti studuje také na FAMU v magisterském programu v Centru audiovizuálních studií. Je autorem několika dokumentárních experimentálních filmů, poslední se jmenuje POČÁTEK A LEV.</p> <p>V současnosti jej ovšem můžete potkat i na hudebním pódiu, je totiž také zakládajícím členem hudební skupiny PAUMANOK.</p> <p>Vaše filmy nejsou veřejnosti příliš známé, přesto se vyznačují velkou kvalitou a především zajímavými filosofickými úhly pohledu na danou problematiku. Můžete čtenářům přiblížit, čím se nyní zabýváte?</p> <p>V současnosti se zabývám hlavně tím, jak přežít s třiceti korunami denně! (smích) A kromě toho tvořím dokumentární experimentální a kolážovitý film, který se bude jmenovat Ultimum refugium. Ultimum refugium znamená poslední útočiště, krajní domoví, ale je to též lékařský termín pro zákrok, který je poslední možností jak zachránit život, když například někomu uříznou nohu, protože mu jinak hrozí smrt. Tento film je tedy o různých částečných koncích, o uplývání času a smrti a věcech kolem. Vypravil jsem se kvůli tomu také například do Egypta, kde se stavěla stará dřevěná loď. Ve filmu se totiž objeví i příběh o Noemovi a jeho arše. Ale bude tam zmíněn i konec staroslověnského písemnictví či se tam objeví rady jak zatočit s postrachem zahrádkářů, plzákem španělským. Čínský spisoval Gao Xingjian, který už dlouho žije ve Francii, vytvořil film a obrazy o konci světa, tak když byl v Praze, taky mi něco k mému tématu řekl. Bude tam zmíněno i to, jak si pomalu vysoušíme moře a co stane, až nebudeme platit korunou ale eurem. </p> <p>Jak jste dospěl k tomuto tématu?</p> <p>Když jsem dokončil film o počátku a nevěděl jsem, co točit dalšího, tak jsem si řekl, že udělám film o konci. Tento film rezonuje s mým předchozím filmem, ale zároveň není důležité, aby lidi předchozí film viděli.Taky nyní prožívám přelomové období. Moje babička je na tom zdravotně velmi špatně. Kromě toho mi nyní končí studium a tím se můj život také podstatně mění. Cítím, že žiji jistým způsobem na hraně a že nejsem kamarád s časem, tak se chci skrze tento film s časem skamarádit a třeba to naučit i lidi okolo sebe. </p> <p>Co tím myslíte, že nejste kamarád s časem? Aby lidé dokázali prožívat plně čas, který tu mají daný svým životem? </p> <p>Třeba. Aby čas nebyl jen umíráním, ale aby si zároveň otázku konce kladli, protože člověka tato otázka bytostně určuje. </p> <p>A jak vás určuje vědomí konce?</p> <p>Je to pro mě trochu skličující. Přesto mám velkou radost z toho, co dělám. Když spustím kameru a slyším, jak v ní protéká natočený materiál, jak vrstva citlivá na světlo je oplodňována světlem, lidmi, tak to je skvělé. Když přijdu domu, tak natočený materiál spojím se zvukem dohromady a stříhám jej. S překvapením zjišťuji, že ožívá. Když se dva nebo tři záběry spojí, tak je to nádherná věc. Najednou se na filmovém materiálu setkávají různí lidé.</p> <p>Založil jste spolu s Ondřejem Skovajsou kapelu Paumanok. Co její název znamená a jak došlo k jejímu založení?</p> <p>Název této kapely znamená tvar ryby. V řeči amerických indiánů se Long Island v New Yorku řekne Paumanok. A Long Island má právě tvar ryby. Vytáhli jsme to z Walta Whitmana, ze Stébel trávy, je to první verš jedné básně. Kapelu jsme založili, když jsem měl mít premiéru filmu Počátek a lev. Na premiéru do Jihlavy přišel jenom jeden člověk, Ondřej. (smích) Tak jsme se seznámili. Projekci jsme samozřejmě odpískali a šli jsme spolu do hospody. Tam jsme během jednoho večera založili jednak Spolek pro udržení a podporu nativních kultur, který se jmenuje Mannahatta, je pojmenovaný podle původního názvu jezera v Central parku na Manhattanu. A Paumanok vznikl asi o dvě hodiny později. </p> <p>A co se vyvíjí lépe?</p> <p>Zatím je daleko progresivnější Paumanok. Ondřej Skovajsa je bohemista, anglista, učitel a překladatel a nedávno výborně přeložil eseje od Henryho Millera, který napsal například Obratník raka. Věci vymýšlíme tak napůl. Hrajeme na elektrické kytary a čerstvě máme také bubenici. Naše poslední písnička je o tom, jak nám lesby sežraly dort. Ondřej se ptá: Richie, kde je můj dort? A já mu odpovídám: Zpucly ho lesby. </p> <p>Vraťme se k vaší filmové tvorbě. Kdy plánujete dokončit svůj současný film?</p> <p>V září. Srdečně zvu čtenáře na premiéru. Film bude možné zhlédnout v rámci prezentace klauzurních prací na FAMU. Jinak mi čtenáři mohou poslat email a já jim dodám informace, kdy a kde se budou konat projekce a koncerty.</p> <p>Více info na:<br /> nevime@email.cz</p> <p>Ukázky z filmů:<br /> POČÁTEK A LEV: http://www.youtube.com/watch?…<br /> NOVOSTI DNJA: http://www.youtube.com/watch?…</p> <p>Písně Paumanoku:<br /> KALOUSA JOHN: http://www.youtube.com/watch?…<br /> HEIDEGGER: http://www.youtube.com/watch?…</p>