Tradice TROJZEMÍ jsou inspirací pro děti

<p>LIBEREC: Podnět k vydání knížky, která zajímavým způsobem prezentuje lidové zvyky a tradice Trojzemí – Euroregionu Nisa, se zrodil mezi německými knihovníky. Zapomenutá velikonoční vajíčka se jmenuje knížka deseti autorů ze tří zemí, která připomíná dětem, co znamenala pro naše předky, období masopustu, Velikonoc a Vánoc.</p> <p>„Spisovatelé tří zemí napsali povídky, ve kterých se s lidovými tradicemi a zvyky setkáte.“ Píše v předmluvě ředitelka Vědecké liberecké knihovny Blanka Konvalinková a dodává: „Ale trochu jinak – tak, jak je vnímají děti, jak je v rodinách slaví, jak mají rády maškarní reje nebo velikonoční hostinu, jaký má pro ně význam kouzlo Vánoc.“<br />
Zapomenutá velikonoční vajíčka byla vydána ve čtyř jazycích – česky, lužicko-srbsky, německy a polsky. Deset povídek pro děti sepsali autoři tří zemí České republiky, Německa a Polska. Ilustrovaná je dětmi, které se zúčastnily mezinárodní soutěže.<br />
Alfréd a noční maškary je povídka německé spisovatelky Ulrike Leubnerové z Olbersdorfu, městečka nedaleko Žitavy, bývalého hornického centra v podhůří Žitavských hor. Autorka píše pro děti o pověstech a skřítcích Horní Lužice (Zwerg Ulli, což znamená skřítek-trpaslík Ulli). Její povídka je o nápadu Alfréda jít na maškarní masopustní dětský karneval za sněhovou vločku. Jako kontrast veselí Alfrédovu staví veselí příbuzných, kteří v maskách přijdou na návštěvu. Obsáhleji popisuje masopustní zvyky polská spisovatelka Malgorzata Lutowska. Situuje masopust do vesnice, sněhem odříznuté od světa. Jablonecký spisovatel a publicista, autor seriálů pro děti a mnoha dalších děl i pro dospělé Pavel Brycz, napsal o tom, jak se slaví masopust v Nemravově. Hrdiny jsou anděl Azrael a čert Belzebub.<br />
Harald Linstädt je pedagog, který žákům často vypráví o tom, jak se dřív učilo a jaké měli pomůcky ve školách učitelé i děti a dokonce předvádí i výprask a jiné tělesné tresty. V kraťounkém pojednání Zapomenutá velikonoční vajíčka, líčí, jak hospodyně ze Žitavských hor zapomněla k velikonočnímu zelenému čtvrtku obarvit vajíčka. Hrdinkou povídky Andrei Waldeové je Čipanka, dívka z lužicko-srbské vesnice, která chtěla jet s velikonočními jezdci na koni a zvěstovat zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Spisovatelka píše svá díla v lužické srbštině.<br />
Poněkud odlišně píše o Velikonocích českolipský publicista a literát Milan Bárta, šéfredaktor internetových novin a autor mnoha pořadů a povídek. Jeho vyprávění bylo inspirací pro divadelní ztvárnění uvedeného na Vísecké rychtě. Chce ukázat, jak na Velikonoce děti suplovaly odlétlé zvony do Říma řehtačkami. Polská Joanna Peczenenko prezentuje polský zvyk pečení báboviček a svěcení potravin o Velikonočních svátcích.<br />
O Vánocích svého dětství vypráví Heinz Willi Richter. Jeho Vánoce jsou vzpomínkou, která připomíná dojemně prosté oslavy v chudé rodině. Knížku uzavírají svým vyprávěním česká úspěšná spisovatelka Ivona Březinová a polská Elžbieta Sniežkowska-Bielak. Česká autorka vypráví o tom, jak dívky vzpomínají různé vánoční zvyky, které se jich týkají. Polská autorka zdůrazňuje katolickou tradici oslavy Vánoc, oslavou narození Ježíška, v závěru je uvedena báseň o narozeném děťátku. Její povídka je krásným vyvrcholením malé sbírky tradic a zvyků v zemích Euroregion u Nisa – České republice, Německu a Polsku.<br />
Útlá knížka je vhodná pro četbu dětí od osmi let, ale bude-li ji číst maminka, pak určitě si vyprávění spisovatelů vyslechnout i podstatně mladší děti. Vydání dílka s dětskými kresbami je krásným příspěvkem liberecké knihovny pro vzájemné porozumění lidí z Euroregionu Nisa, kde žijí Češi, Němci, Poláci a také ještě Lužičtí Srbové</p>