Lidová kultura

HOSLOVICE: Ve zvlněné krajině šumavského Podlesí, přibližně 17 kilometrů od Strakonic, se rozkládá obec Hoslovice. V její spodní části u potoka naleznete areál unikátního vodního mlýna, nejstarší a jedinečně dochované památky svého druhu  v Čechách. Jeho návštěvou se přeneste do dob dávno minulých. Tvoří ho původní mlýnice s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodola, vše kryté došky, a také rybníček s náhonem, sad a louky.

Mlýnice se zachovala se vším pomocným vybavením a nářadím. Významné a unikátní je, že je zde k vidění jednoduché složení s jedním mlýnským kamenem, násypkou a ostatními potřebnými součástmi. Za stodolou najdete konstrukci žentouru s upraveným pozemkem. Mlýn byl poháněn vodou přiváděnou vantroky z malého rybníka a je jedním z nejcennějších objektů v Čechách, dokumentujících historii mlýnů na vrchní vodu. Jeho umístění a technologie posunuly znalosti o těchto typech mlýnů v našich zemích do poloviny 14. století.

První písemně doložená zpráva o Hoslovicích a mlýnu je z roku 1352. V Berní rule z roku 1654 je zachyceno hospodářství mlýna. V té době již stála sýpka, protože dendrochronologický průzkum potvrdil, že stromy použité v její konstrukci byly pokáceny v letech 1568 až 1569.

Způsob života posledních vlastníků, kteří se od padesátých let izolovali od společnosti kvůli nejrůznějším perzekucím, kterými jim tehdejší komunistický režim neustále ztrpčoval život, byl výjimečný. Odmítli totiž veškerý technický pokrok, takže poslední dochovanou technickou úpravou je žentour z počátku 20. století. Ojedinělý způsob hospodaření dodrželi až do smrti posledního z majitelů v roce 2004 – Karla Haranta. V areálu tak zůstal zakonzervován tradiční venkovský způsob života a díky tomu je mlýn včetně dalších staveb a pozemků v autentickém stavu tak, jak jej znali obyvatelé Hoslovic a okolí po staletí.

Mlýn dostal nového správce

Dne 1. března 2005 schválilo zastupitelstvo Jihočeského kraje odkoupení této jedinečné technické památky s tím, že ji předalo do správy strakonického Muzea středního Pootaví, které je jím zřizováno. Obnova areálu mlýna se uskutečnila v letech 2005 až 2007 z rozpočtu Jihočeského kraje a za finančního přispění programu Evropské unie Interreg IIIA Česká republika – Rakousko a z příspěvků ministerstev kultury, životního prostředí a pro místní rozvoj. Tato památka je evidována v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek pod číslem 03-5968 a v červnu 2008 ji MK ČR prohlásilo za národní kulturní památku. Zakoupení objektu a jeho následná rekonstrukce si vyžádaly asi 17,5 milionu korun.

Areál mlýna je po celkové opravě přístupný od počátku dubna 2008, v loňském roce si ho prohlédlo asi 18 tisíc lidí. Za jeho obnovu získal Jihočeský kraj a muzeum v soutěži Gloria musealis titul muzejní počin roku 2007.

Od roku 2006, kdy jsme o Hoslovickém mlýně psali v Místní kultuře č. 4 (tehdy ještě v tištěné podobě), se tedy mnohé změnilo. Nejen že se dokončila rekonstrukce, ale podařilo se také zrealizovat některé ze záměrů správce této technické památky – Muzea středního Pootaví. O konkrétní informace jsem požádala jeho ředitele PhDr. Miroslava Špeciána:

V minulém i v tomto roce již mohli návštěvníci vidět vlastní mlýn v provozu. V plánu muzea bylo také pořádání doprovodných akcí. Jak se Vám to daří?

Areál s dobovým autentickým zařízením, které ukazuje život malého hospodářství v Pošumaví na počátku 20. století, je pro ukázky tradičních řemesel, zemědělské výroby a místního zvykosloví velice příhodný. Ať již jde o masopust, velikonoční obchůzky, posvícení či Vánoce. Zatím se zde předvádělo zpracování mléka, mlácení obilí, pekl se chleba, pletlo z proutí, naklepávaly se kosy, předvádělo sečení trávy kosou a konečně se návštěvníci mohli seznámit se zpracováním vlny.

Měli jste v úmyslu revitalizovat přilehlý rybník a do areálu umístit hospodářská zvířata. Jak to dopadlo?

Revitalizace rybníka s náhonem se podařila. Rybník je napuštěný, a dokonce v něm plavou ryby. Funkční je stavítko, kterým se pouští voda na kolo roztáčející mlýn. Také se u nás již zabydlely ovce a koza. Je to oboustranně výhodné, protože zvířata se na pastvě „postarají“ o zelené plochy, které pak není třeba tak často kosit.

Areál mlýna se stává přirozeným centrem turistického ruchu zdejšího regionu. Co byste návštěvníkům doporučil v jeho okolí?

Obec Hoslovice je členem Sdružení obcí šumavského Podlesí. To samozřejmě propaguje i ostatní turisticky zajímavá místa, například kostel a areál staveb Kalvárie v Česticích, dva kostely a tvrz v Dobrši, zámecké areály v Tažovicích a Němčicích či středověkou tvrz v Doubravici u Čestic. Dalším přístupným objektem je také statek čp. 7 v nedalekých Volenicích, který po smrti posledního majitele v roce 2001 zakoupila obec Volenice a zřídila zde Muzeum selského statku.

Ve mlýně to klape

O celý areál se stará jeden správce, kterému v létě vypomáhají brigádníci či stálí zaměstnanci muzea tak, aby byl zajištěn prodej vstupenek, dozor a provádění návštěvníků. Letošní sezona začala 4. dubna a skončí v neděli 4. října. Do konce srpna je otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 17 hodin, v září od 13 do 16 hodin a v sobotu a v neděli od 9 do 16 hodin. Poslední návštěvníci mohou do areálu vstoupit 30 minut před koncem návštěvní doby.

Více informací získáte na: informace@muzeum-strakonice.cz

a na http://www.muzeum-strakonice.cz.

Eva Horníčková

HLUBOKÁ NAD VLTAVOU: Jižní Čechy jsou krajem rybníků a právě v nich chované ryby, konkrétně jejich šupiny, se staly materiálem používaným při zdobení součástí oděvů. Dodnes je používá Ludmila Dominová z Hluboké nad Vltavou, která v minulém roce obdržela od ministra kultury titul Nositel tradic lidových řemesel v oboru výšivka z rybích šupin.

Počátky techniky vyšívání rybími šupinami spadají do období před 150 lety. Její tvůrci tehdy našli inspiraci na předmětech ze zámku, jako jsou oděvy či dokonce obrazy. Z Třeboňska se tato neobvyklá výšivka šířila dál a zprvu se uplatňovala především na lidových krojích, ale později i na dámském oblečení inspirovaném městskou módou. Šněrovačky a zástěry ke krojům tak vystřídaly výšivky na zástěrách, sukních, živůtcích, na doplňcích – kabelkách, botách, ale i na polštářích a obrázcích. Také muži se pyšnili výšivkou z rybích šupin. Oblíbili si totiž kabely vyzdobené rybářskými motivy.

Od textilních technik k rybím šupinám

Ludmila Dominová měla zalíbení v ručních pracích již od útlého dětství a postupem let zvládla nemálo předtkalcovských technik, a to od jednoduchých až k těm nejsložitějším. K nim patří krosienka, frivolitky, síťování, háčkování, pletení, výšivka a paličkovaná krajka. „Když něco dělám, tak naplno. Někdy se musím doučit neznámou techniku, jako například při výrobě repliky čepce kroje z Netolic. Tehdy mně chyběla krajka, a tak jsem se ji musela naučit a udělat sama," říká L. Dominová, která své po letech nasbírané zkušenosti předává jako lektorka  dál. Zprvu se věnovala zejména paličkování a původní vzory získávala z pozůstalostí. Výšivkou z rybích šupin se začala zabývat v sedmdesátých letech minulého století, když poprvé spatřila krojovou zástěru zdobenou právě touto neobvyklou technikou. „Informace o ní jsem hledala mezi pamětníky a v odborné literatuře. Radou mi pomohla i Jiřina Zikmundová, která vyšívá kroje a šupinami zdobí šněrovačky. Po čase se mi výšivku rybími šupinami podařilo zdokumentovat, a tak jsem mohla začít. Jenomže příprava potřebného materiálu nebyla tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Vzala jsem si kbelík šupin z kapra a zkoušela, jak to udělat, aby byla rybí šupina čistá a daly se z ní vystřihovat potřebné motivy, které se dál používají k vlastnímu vyšívání,“ popisuje své začátky v této technice nositelka titulu.

Než se začne vyšívat

Šupiny z kapra procházejí složitými procesy. Po sedm dnů se perou ve vodě, která se každodenně vyměňuje, až je materiál zcela bez nečistot. Poté nastoupí kartáček a mýdlová voda. Dříve se šupiny tužily pomocí pasty na obuv, nyní se používá bramborový škrob. Vyprané šupiny se rozloží na bílé plátno, pak se vyžehlí nebo vylisují a následuje vystřihování požadovaných tvarů. Ty vycházejí především z přírody, a tak se ze šupin stávají lístečky, celé květiny nebo jen jejich části, nechybí ani srdíčka nebo kolečka.

Původně se používaly šupiny z kapra a candáta, později k nim přibyly šupiny štiky a okouna, které se oproti těm kapřím upravují daleko jednodušeji. Jen se vyperou v mýdlové vodě a hned se s nimi dá pracovat.

Jehelníček i betlémy

„Výšivka rybí šupinou vynikne nejlépe na tmavém podkladu, na sametu. Já ho používám na jehelníčky, na dámské kabelky, peněženky a nejnověji i na textilní kraslice. Obrázky vyšívám kromě sametu také na jiné textilie a při tom je kombinuji například s prošíváním několika vrstev látky. To jsou tzv. kvilty. Většinou si vybírám květinové náměty, ale před vánočními svátky na čas změním sortiment a vyšívám betlémy," přibližuje svou práci L. Dominová. Výčet však může pokračovat například opravami krojových součástí. Na ně se šupiny vystřižené do žádaných tvarů přišívají pomocí několika drobných průsvitných korálků, které zajistí jejich stabilitu. Korálky se s rybími šupinami kombinují také na dámských kabelkách, ale na ty se lépe hodí korálky zlaté, protože jsou zdobnější.

Ludmila Dominová je členkou Národopisného sdružení při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, a nejenže jako lektorka předává své vědomosti dál a seznamuje s technikou výšivky rybí šupinou na mnoha místech naší republiky, spolupracuje také se spolkem v rakouském Linci. Začala pro ně vytvářet vyšívané kraslice, jejichž základem je vajíčko z polystyrénu. Při této práci se uplatní její fantazie a představivost. Výšivka se sice předkreslí křídovou tužkou, ale jen v hrubém obrysu. Zkušené oko již dopředu vidí, jak bude výsledné dílo vypadat.

L. Dominová nedávno získala novou pomocnici – ruční práce si totiž zamilovala také její devítiletá vnučka Kateřina. Své dovednosti pak obě společně předváděly například v pražském Národopisném muzeu v rámci výstavy Homo Faber.

Eva Veselá

ČESKÝ KRUMLOV: Místní Kiwanis Klub zve zdravotně postižené a jejich doprovody k prohlídce historického města Český Krumlov, a i tentokrát „bez bariér“. Jako obvykle jsou pro účastníky akce připraveny speciální prohlídky zámku a barokního divadla, prohlídky města pro vozíčkáře s doprovodem profesionálního průvodce, otevřena jsou i muzea a galerie, kde je možno za pomoci asistentů navštívit zajímavé expozice.

Pro ty co mají rádi trochu dobrodružství, mohou ze poznáváním starého města vyrazit po  řece Vltavě na voru nebo raftu. Na náměstí bude možné navštívit tržiště chráněných dílen a zhlédnout bohatý kulturní program. Např. vystoupení taneční skupiny T.I.K., taneční vystoupení „Když je všechno naruby“ a „Boubelky“ , vystoupení Chlapecké taneční skupiny „Break dance“, Dívčí taneční skupiny „Hip hop“, Divadlo Járy Pokojského v představení „Afrika“.

V rámci programu „Zkusme si to na chvíli“ dostanou návštěvníci bez zdravotního omezení možnost  vyzkoušet si a alespoň na chvíli si uvědomit, jaké překážky musí handicapovaní překonávat v běžném životě. V neposlední řadě se můžete seznámit a vyzkoušet dopravní prostředky pro vozíčkáře z dílny vynálezce pana Miroslava Vacka.

A pokud Vás celodenní program neutahá, můžete se přidat milovníkům jazzu a navštívit koncert v rámci Mezinárodního festivalu Jazzky Krumlov na dvoře Hotýlku u Malého Vítka.

Rezervační formulář

Oživlé památky jsou konceptem s ambicí, zvát  na hrady a zámky častěji domácí turisty. Památky se ljim etos ukážou jako živá místa, na která má smysl se vracet. NPÚ prezentuje Oživlé památky prostřednictvím tematických měsíců a v srpnu seznámí návštěvníky hradů a zámků s nejrůznějšími řemesly. K vidění budou jak tradiční dobová, tak i řemesla, která se využívají při opravě památek. Ledacos si budou návštěvníci moci i vyzkoušet.

Řemesla na památkách ve středních Čechách

Březnice

Na zámku Březnice se dozvíte, jak vzniká sgrafitová výzdoba, a také budete mít možnost si tuto techniku sami vyzkoušet. Ve dnech 14. a 18. srpna od 10 a od 16 hod bude v míčovně zámku v parkánové zahradě probíhat akce „Udělej si svoje sgrafito“. Zájemci si budou moct v maltě zkusit vyškrábat sgrafitový ornament. Vstup je volný.

Karlštejn

Na hradě Karlštejně bude v srpnu předvádět své řemeslo pan Jan Půlpán, mistr razičský. Zájemci z řad veřejnosti si zkusí vyrazit historickou minci na speciálně připravené razící stolici.

Křivoklát

Ve dnech 3. - 8. 8. proběhne na Křivoklátě již 14. ročník řezbářského sympozia Křivořezání. Představí se čtyři desítky řezbářů z Čech, Moravy, Slovenska a Švýcarska. Letošní téma je „Staré pověsti české“. K akci je připraven bohatý doprovodný program, výstavy dosavadních děl, workshop.

Sázava

Návštěvníci kláštera Sázava budou moci v srpnu obdivovat práci mistrů svého řemesla – kameníků restaurátorů a restaurátorů nástěnných maleb při současné obnově kamenného zdiva gotické věže a freskové výzdoby v ambitu kláštera v otevírací době. A to jak volně nebo při komentovaných prohlídkách s důrazem na řemesla uplatňující se při stavbách a výzdobě kláštera.

Točník

Na Točníku bude v rámci akce „Konina“ 1. a 2. 8. návštěvníkům předveden bezkontaktní výcvik koní, takzvané černé řemeslo. Ukázky dobových řemesel budou součástí akce „Veselý víkend“ ve dnech 15. a 16. 8. Průběžně v rámci opravy krovu Královského paláce budou probíhat ukázky tesání.

Veltrusy

V zámecké kuchyňské zahradě zámku Veltrusy mohou v sobotu 15. srpna zájemci o prohlídku zámeckého zahradnictví nahlédnout do zákulisí zahradnického řemesla, pěstování bylinek, nebo činností včelaře… A možná právě na tento den vyjde posečení posledního stvolu obilí na zámeckých polích, k čemuž samozřejmě patří malá dožínková oslava.

Žleby

Na zámku Žleby si budou moct návštěvníci v rámci II. prohlídkového okruhu prohlédnout ukázku starého nábytkářského řemesla – jedinečnou rozkládací postel z 19. století.

Další informace poskytne: Petr Svoboda, náměstek ředitele pro provoz,

tel. 274 008 143, e-mail: svoboda@stc.npu.cz