Výstava Zdeny Kolečkové připravená pro Galerii Sýpka je sestavena z pečlivě komponovaného souboru starších i novějších prací. Jejich prostřednictvím autorka diváka citlivě uvádí do prostředí svého dlouhodobého zájmu, tedy do protikladné a významově mnohoznačné atmosféry města Ústí nad Labem, chápaného jako symbol české příhraniční postindustriální periferie. Zdena Kolečková se v tomto městě v roce 1969 narodila a zůstala mu věrná v jeho nelehké kráse do dnešních dní. Působí zde jak umělecky, tak pedagogicky na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

Příběh výstavy Molekuly vzpomínek je dynamizován zcela novou prací, krátkým video snímkem nazvaným V kůži Robinsona. Na jeho půdorysu autorka zaznamenává vlastní snahy o kultivaci často pokleslého a rozpadajícího se prostředí, které obývá, prostřednictvím přirozených a praktických činností. Snaží se tak uchopit a znovu zabydlet území, která zdánlivě definitivně ztratila smysl, a předestřít možnou budoucnost spojenou s aktivizací sdílené zodpovědnosti za stav životního prostředí a fungování vlastní komunity.

Zdena Kolečková je součástí silné umělecké generace, která vstoupila na českou a mezinárodní scénu v polovině devadesátých let dvacátého století a definovala nový obsahový i institucionální rámec místního umění v souvislosti s tehdy probíhající hlubokými společenskými, politickými, hospodářskými i kulturními změnami. V tomto kontextu se Zdena Kolečková prosadila jako součást tzv. ústeckého neo-konceptuálního okruhu (společně například s Michaelou Thelenovou, Jiřím Černickým, Pavlem Kopřivou, Pavlem Mrkusem a dalšími), který v českém uměleckém prostředí etabloval tematiku spojenou s problematikou vztahu centra a periferie, sociální angažovaností či environmentální zodpovědnosti.

Samotně stojící selská usedlost s uzavřeným dvorem v Daňkovicích, nazývaná též jako Dvořákův grunt, představuje mimořádně cennou ukázku lidového stavitelství. Do dnešní podoby byla přestavěna kolem roku 1873. Honosně vyvedené obytné stavení s dekorovaným průčelím bylo ušetřeno výrazných modernizačních zásahů. V interiéru lze doposud nalézt řadu historických konstrukcí, hodnotných prvků a cenných řemeslných detailů. V hospodářských budovách jsou dochované kvalitní klenební konstrukce.

„Pozdně klasicistní selská usedlost je svým pozoruhodným reprezentativním zevnějškem, rozlehlostí a neobyčejně dochovaným autentickým stavem, hodnotnou ukázkou selského stavení Žďárských vrchů“, konstatuje ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči Pavel Macků. 

Budova rabínského domu na Tichém náměstí v blízkosti Staré synagogy se nachází v turisticky exponované části židovské čtvrti, která je součástí Městské památkové zóny Třebíč a UNESCO. Dvoupodlažní dům byl postaven přibližně v 1. polovině 17. století. Je cennou součástí zástavby židovské čtvrti, která je zcela unikátní pro svou celistvost a rozsah. Uvnitř domu se dodnes nacházejí hodnotné klenby, dřevěné stropní konstrukce, tzv. nůžkový sedlový krov, dřevěné schodišťové stupně apod. Vysokou památkovou hodnotou se vyznačují autentické omítkové vrstvy některých prostor a obytných místností, které místy ukrývají původní dekorativní výzdobu pravděpodobně z 19. století, tedy z doby, kdy v domě bydleli a působili židovští rabíni se svými rodinami. Záměrem majitele, kterým je Brněnská diecéze církve československé husitské, je připomenout židovskou komunitu, provést rekonstrukci a otevřít dům veřejnosti.

„Rabínský dům v Třebíči je jedinečnou hmatatelnou upomínkou na kdysi bohatě pulzující každodenní život násilně zaniklé židovské komunity“, upřesňuje Macků.

Socha sv. Jana Nepomuckého se nachází na hrázi rybníka při severozápadním okraji obce Úhrov mezi zámkem a sýpkou. Světec korunuje masivní ohradní zídku jednoobloukového klenutého mostku, který slouží jako hrázová výpusť. Umělecko a kulturně-historicky hodnotná pozdně barokní socha světce z roku 1770 představuje působivý krajinotvorný prvek a ukázku lidové zbožnosti. Její hodnotu podtrhuje i přítomnost nápisu s přesnou datací a informací o donátorovi spolu s umělecky provedeným rodovým erbem rodu Dobřenských. Vznik tohoto sochařského díla lze tak spojit s významnou stavební a hospodářskou činností Václava Petra Dobřenského z Dobřenic. (Úhrovecké panství bylo v držení rodu Dobřenských v letech 1752-1888).

„Jedná se o velmi kvalitní jemně propracované dílo, které prezentuje kamenosochařské umění druhé poloviny 18. století. Z pohledu památkové péče je též hodnotným příkladem estetického umocnění technické vodohospodářské stavby “, dodává Macků.

Kromě 2983 nemovitých kulturních památek, z toho 16 národních kulturních památek, se na území Kraje Vysočina nacházejí 3 městské a 3 vesnické památkové rezervace, 22 městských a 5 vesnických památkových zón a 1 krajinná památková zóna. Na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jsou zapsány: Telč - historické jádro města, Zelená hora - poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, Třebíč - soubor židovské čtvrti, židovského hřbitova a baziliky sv. Prokopa, což znamená, že Kraj Vysočina se může pyšnit nejvyšším počtem památek UNESCO v rámci ČR (celkem 3).

„Těší nás zapsání tradice krajkářství na celorepublikový seznam nemateriálních statků. Vamberk je s historií paličkovaných krajek svázán téměř čtyři sta let a stal se centrem krajkářské výroby v Podorlicku. Toto umění si předávají generace mezi sebou a zápis krajkářství na celorepublikový seznam je pro nás a celé Vamberecko, kam krajkářství neodmyslitelně patří, velkým uznáním a oceněním,“ říká náměstkyně hejtmana Martina Berdychová, která je odpovědná za oblast školství a kultury.

Rada Královéhradeckého kraje schválila v únoru 2019 podání návrhu na zapsání Tradice krajkářství na Vamberecku na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Od ledna 2020 je na celorepublikový seznam zařazeno, což splňuje podmínku pro nominaci zápisu na mezinárodní Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva.

„Vamberecké krajkářství můžeme označit za reprezentativní fenomén nejen našeho kraje, ale i za fenomén, který přesahuje hranice naší republiky. Paličkovaná krajka má pro svou rozmanitost výsostné postavení mezi ostatními krajkářskými technikami. Naším cílem je zapsat krajkářství na seznam UNESCO, například ve společné nominaci se Slovenskem či Německem. V těchto zemích, na rozdíl od Podorlicka, se toto umění rozvíjelo v hornických oblastech,“ doplňuje hejtman Jiří Štěpán. 

Na způsobu paličkování a používaném vybavení se po téměř 400 let prakticky nic nezměnilo. Základní pomůckou pro práci krajkářky je tzv. herdule, tedy látková poduška, která se naplní pilinami nebo senem a má snímatelný potah. Mezi další nepostradatelné pomůcky patří soustružené paličky z tvrdého dřeva a kovové špendlíky. Zatímco technologie výroby paličkované krajky je po staletí neměnná, krajka samotná procházela a prochází vývojem podle dobového vkusu a módy.

Znalost paličkování se na Vamberecko dostala po třicetileté válce, kdy zdejší panství připadlo šlechtickému rodu Grambů, původem ze zemí dnešní Belgie. V roce 1889 byla ve městě Vamberk zřízena krajkářská škola, která napomohla udržet a dále rozvíjet vysokou úroveň místní znalosti paličkování a působí zde s nepřerušenou tradicí dodnes. Ve Vamberku se udržela tradice výroby lidových krajek až do 20. století, kdy z jejich bohatství čerpalo i družstvo Vamberecká krajka, zaměstnávající ve své době až 400 krajkářek, které realizovaly krajky od našich předních výtvarnic.

Od devadesátých let minulého století se na propagaci krajkářství podílí město Vamberk, které je každoročním pořadatelem Krajkářských slavností, respektive Mezinárodního setkání krajkářek a je spolupořadatelem prestižní přehlídky Bienále české krajky. Díla uváděná na Bienále prokazují životnost starobylé techniky, která se dokázala prosadit i v současné době.

Prague Design Week 2020 je výběrová akce, jejíž účastníky na základě přihlášky selektují specializovaní kurátoři. Nominovaní designéři budou po dobu pěti dnů prezentovat vlastní expozici ve dvou patrech historické budovy v centru Prahy na náměstí Republiky 7 (u výstupu z metra, vedle OD Kotva, naproti OC Palladium). Organizátoři opět připravují
i zajímavý doprovodný program.

Akce každoročně představuje rozmanité spektrum vystavovatelů z jednotlivých odvětví designu. Prague Design Week je především designérskou přehlídkou, ale vystavovatelům umožňuje produkty také přímo prodávat.

Prague Design Week si za cíl klade ukázat design jako kreativní disciplínu, nikoliv jen jako finální výrobek; nabádá vystavovatele, aby v expozicích poodhalili proces vzniku svých kolekcí či výrobků. V minulých letech se návštěvníci setkali se skicami, materiály, prototypy či přímo názornými ukázkami výroby. Designéři návštěvníky vtáhli do svého tvořivého světa, a to vždy individuální formou od fotografií a videí až po materiály nebo nástroje, jež reálně používají ve svých dílnách. Designéři se aktuálně mohou přihlásit vyplněním elektronické přihlášky na www.PragueDesignWeek.cz/prihlaska.

Zdroj: Best Communications

Zpětná vazba byla velice pozitivní. Náš program mnozí učitelé srovnávají s tzv. Valašskou dědinou v Rožnově a pouhé toto srovnání je pro nás velikým komplimentem. Nicméně naše Vánoce v Rymicích probíhají dosti odlišným způsobem než ty v Rožnově. Nemůžeme dětem ukázat uzavřené prostředí několika desítek kopií lidových staveb. Místo toho máme jen několik originálů, se kterými pracujeme, a to zcela jiným způsobem. Děti zejména zapojujeme do různých vánočních aktivit. Program probíhá v menších skupinkách a každá skupinka má svého průvodce, který provádí výklad a děti aktivizuje. Například se děti u nás oblékají do kostýmů a samy pak ostatním ukazují, jak se dříve adventní období prožívalo a jak se slavil Štědrý den. Všechny děti se také zapojují do vánočního věštění, které tvoří druhou část programu. Děti tak zjišťují, jaké bude příští rok počasí, odkud přijde jednou ženich, zda se vypraví do světa atd. Nakonec děti vyrábí vánoční výrobek, který si odnáší s sebou domů.

Snažíme se ukazovat, jak Vánoce probíhaly dříve. Dáváme důraz na neokázalost Vánoc, na jejich dřívější skromnost. Ukazujeme Vánoce takové, jaké se slavily na Hané, abychom jednak poukázali na specifika tohoto regionu, ale také na to, že Morava není jen Slovácko či Valašsko.

Prioritou jsou pro nás spokojené děti, které se k nám rády vrátí na další budoucí programy.

http://www.muzeum-km.cz/