Lidová kultura

CHANOVICE: Městečko (0,8 tis. obyv.) leží v místě, kde se setkávají hned tři okresy – Klatovy, Plzeň-jih a Strakonice. Postupně se zde buduje skanzen, jehož hlavním posláním

je záchrana ohrožených staveb lidové architektury jihozápadních Čech, jejich uchování a následné představení široké veřejnosti. Po organizační stránce je součástí Vlastivědného muzea dr. Hostaše v Klatovech, příspěvkové organizace zřizované Plzeňským krajem.

Nelehká cesta

První myšlenky na vybudování skanzenu na Klatovsku spadají do roku 1895 a souvisejí s Národopisnou výstavou Českoslovanskou konanou v Praze. Dvacáté století proběhlo ve znamení hledání vhodné lokality. Uvažovalo se o umístění v zahradách nedaleko klatovského muzea a vzorem se mělo stát Dřevěné městečko v rožnovském skanzenu. Později se byly ve hře jiné lokality – Annina-Mouřenec, Poleňka, Jesení a Běšiny. Obrat nastal v roce 1988, kdy klatovské muzeum získalo barokní špýchar v Chanovicích a o pět let později ještě pozemek pro výstavbu Expozice lidové architektury (ELA), jak zní oficiální název zdejšího skanzenu.

Spolupráce muzea a obce

V Chanovicích se muzeu a obci podařilo najít společnou řeč, jejímž výsledkem jsou úzce propojené aktivity. Obec vlastní zámek, v němž je umístěn obecní úřad a základní škola. Návštěvníci se mohou podívat do části původního zámeckého interiéru připomínající posledního majitele panství. Ve sklepení se nalézá expozice lidových řemesel Pošumaví, kterou muzeum připravilo ze svých sbírek. V době letních prázdnin se zdejší školní prostory změní ve výstavní galerii;  letos např. nabídla v rámci 14. ročníku "Kulturního léta v Chanovicích" výstavu fotografií a obrazů.

V těsném sousedství zámku, jehož současná podoba vznikla v letech 1811 – 1838, se nacházejí bývalé provozní budovy. V nich je umístěno informační středisko, galerie Nositelů tradice lidových řemesel a víceúčelový sál k pořádání koncertů, besed či výstav, v nějž se proměnila bývalá konírna. Zámecký areál, včetně anglického parku, je kulturní památkou. V obci byla vyhlášena vesnická památková zóna, kterou tvoří nejen kulturní památky, ale také další hodnotné, významné objekty.

Lidová architektura na zelené louce

Skanzen je situován na okraji obce Chanovice a nyní zabírá plochu 1,5 ha. Výhledově by však mohlo klatovské muzeum získat dalších 9 ha.

Na podzim roku 1994 se sem jako první přesunuly špýchar z usedlosti v Petrovicích a kolna se stodůlkou ze statku v Měčíně. Právě měčínská kolna patří mezi nejstarší dochované dřevěné stavby v Čechách. Dřevo jejích vchodových zárubní pochází z roku 1560. Dalších 15 objektů z lokalit v okresech Klatovy, Plzeň-jih, Rokycany a Domažlice muselo být nejprve rozebráno a poté uloženo do muzejních depozitářů. Jejich postupná instalace bude následovat. Naopak zděná chalupa a zděná stodola, které slouží jako návštěvnický servis, jsou kopiemi postavenými v letech 2006 – 2007.

Spolupráce s mládeží

Kromě depozitáře slouží okolní prostor právě pro zmíněné pracovní pobyty mládeže a právě barokní panský špýchar pomohli opravit studenti středních a vysokých škol. „Spíše než muzeum v přírodě s plnohodnotným návštěvnickým provozem a servisem je výstižnější pojmenování Záchranný projekt pro ohrožené objekty lidového stavitelství v terénu jihozápadních Čech. Areál totiž vzniká díky svépomocné a dobrovolnické práci mladých lidí z Plzeňského kraje,“ vysvětluje ředitel klatovského muzea Mgr. Miloš Smolík a dodává: „pracovněnaučné pobyty mládeže probíhají v předem určených termínech vždy od dubna do listopadu. Muzeum je organizuje se svým muzejním spolkem – Vlastivědnou společností REGIO. V letošním roce jde zejména o očistu a konzervaci sbírkových předmětů, v rámci realizace ELA se zejména odvodňuje vstupní usedlost a obslužná cesta, dokončuje se znovupostavený roubený čeledník z Otěšic, výklenková kaple a upravuje se okolí.“

Skanzen musí žít

V letošním roce se v areálu uskutečnila řada akcí. Například květnový „Dřevěný svět“ ukázal tradiční dřevařskou výrobu spojenou s ukázkami vyřezávání betlému, který se veřejnosti představí v rámci akce „Vánoce ve skanzenu“ 20. prosince. Na 5. července byl připraven „Den řemesel – výroční řemeslnický jarmark“ a od 7. do 11. července se v klatovském muzeu uskutečnil „Týden rukodělných seminářů“, pořádaných ve spolupráci s chanovickým občanským sdružením Panorama. Čtvrtý říjen proběhl ve znamení podniku „Nejen chlebem živ je člověk – vaříme, pečeme a smažíme z mouky“.

Kromě jednorázových akcí je možné se projít naučnou stezkou „Příroda a lesy Pošumaví“, vedoucí od zámku kolem rozhledny do Expozice lidové architektury.

Eva Veselá

V roce 1994 vzniklo z dětského zájmového kroužku při MŠ Peroutkova v Praze 5 Taneční studio Light (z angl. světlo). Jeho vedoucí Lenka Tretiagová od začátku vede děti k tanci, vycházejícího důsledně z přirozeného dětského pohybu. Součástí činnosti souboru byly a jsou společné cesty mladých tanečníků do přírody, atraktivní sporty – jízda na koních, plachtění, vysokohorská turistika – ale hlavně divadlo.

V posledních letech členové studia vyjíždí do zahraničí, kde se zúčastňují festivalů a uměleckých workshopů. Letošní rok byl pro ně na zahraniční zkušenosti opravdu bohatý.

Ať tancují malí i velcí

V současné době Taneční studio (TS) Light sdružuje asi 70 dětí v několika tréninkových skupinách od těch nejmenších až po studenty SŠ a VŠ. Funguje jako občanské sdružení při ZUŠ Na Popelce v Praze 5 a organizuje veškeré aktivity dětí a studentů nad rámec umělecké školy. Proto soubor může spolupracovat s mnoha tanečními pedagogy, odborníky na herectví a režii i s lektory speciálních sportů a organizovat náročné zahraniční projekty. Taneční studio má kromě podpory ZUŠ dlouholetou záštitu Nipos – Artama, Tance Praha o.s. a divadla Ponec. Starší děti ze studia navštěvují vybrané semináře a jejich výsledky je předurčují k účinkování na prestižních akcích (mimo jiné i na mezinárodním festivalu soudobé taneční tvorby a pohybového divadla TANEC PRAHA). Finance získává studio z členských příspěvků, především však svoji činnost financuje z grantů (MK ČR, MHMP, MZV ČR, ČC a dalších organizací) a z darů rodičů dětí či sponzorů. Soubor také získává honoráře za některá umělecká vystoupení a využívá je na konkrétní projekty (zpravidla na zahraniční cesty).

Tanec nejen do českých škol

Již nějakou dobu se studio podílí na dlouhodobém společném projektu Tance Praha o.s. a Vize tance o.s. s názvem „Tanec školám“. Tento široce koncipovaný interaktivní program pro základní a střední školy má ambici přiblížit mladým současný tanec jako kreativní možnost seberealizace a sebevyjádření. Zároveň obsahuje část věnovanou dětem mimo Českou republiku a právě na ní participují členové TS Light.

Z opakovaných návštěv Banátu a ze zkušeností souboru vznikl nápad podpořit sebevědomí a kreativitu banátských dětí – česky mluvících krajanů v Rumunsku umělecko-pedagogickým působením přímo v místě. Realizoval se poprvé v roce 2005  a soubor zde strávil dva týdny s cílem vytvořit tanečně-divadelní představení, které by vycházelo z tradice lidového tance a přineslo krajanům živé české slovo. Inscenace „Francínek a Evelínka“, zpracovaná na motivy díla Františka Nepila, byla přijata s nadšením.

Také letos, na přelomu února a března, přicestoval tvůrčí tým pedagogů a umělců z České republiky do rumunského Banátu. Obě tvořivé estetické dílny, které se konaly v Základní škole v rumunské vesnici Eibenthal, se mohly realizovat hlavně díky lidem z o.s. Člověk v tísni, ze Sdružení S, Rumunského kulturního institutu v Praze a Českého centra v Bukurešti. Během dvanácti dní se povedlo vytvořit taneční představení „Kdy víly přestávají čarovat“ na motivy povídky Zdeňka Šmída s využitím hudby Jiřího Pavlici.

Přesto, že s dětmi nebylo možné pracovat intenzivněji a taky neměly žádnou předcházející divadelní ani taneční systematickou průpravu, vznikl výjimečný jevištní tvar, který se jak v Rumunsku (poslední vystoupení se uskutečnila v září), tak při pohostinském vystoupení v Praze setkal s velkým ohlasem. Rumunské děti s doprovodem přijely do Čech na přelomu května a června, aby zde předvedly výsledky svého snažení. V rámci festivalové sekce Tanec dětem na festivalu TANEC PRAHA 2008 se „čarující víly“ představily v Praze dvakrát a jednou v brněnském divadle Bárka. Setkání dvou světů, vesnice v neposkvrněné přírodě a hektického života ve středoevropských metropolích, přineslo oběma stranám novou zajímavou zkušenost.

Na opačném principu byl postaven projekt, který se uskutečnil letos v srpnu v divoké přírodě Zakarpatské Ukrajiny. 24 dětí a studentů z pražského Tanečního studia Light se setkalo s 18 dětmi z horské vesničky Rička při společné tvorbě představení „Milá sedmi loupežníků“. Vzniklé taneční představení se hrálo nejen 23. a 24. 8. v samotné Ričce, ale především na festivalu v Koločavě, který se konal 24. 8. při slavnostním otevření skanzenu „Staré selo“ v rámci oslav Dne nezávislosti Ukrajiny. Záměrem projektu bylo podpořit vnímání národní identity, tradic obou zemí, jejich kulturních rozmanitostí a vystavět na něm společné taneční představení. Vzhledem k jazykové bariéře se taneční divadlo stalo pro obě skupiny jedinečným komunikačním prostředkem.

Víly v Eibenthalu nepřestávají čarovat

ve dnech 18. až 23. září 2008 uskutečnil devítičlenný tým TS Light další cestu do rumunského Banátu. Cílem podzimní cesty, kterou financovali samotní členové souboru, bylo navázat na dlouhodobou spolupráci se ZŠ v Eibenthalu a doprovodit malé krajany při vystoupení na Festivalu dětských souborů Čechů v Rumunsku v Baile Herculane. Představení „Kdy víly přestávají čarovat“, které vzniklo na principech moderního tanečního divadla však na tradičním, spíš folkloristicky zaměřeném festivalu, vzbudilo jisté rozpaky. Pobyt pedagogů z Prahy měl tady nečekaně i další smysl: vysvětlit účinkujícím dětem, že pokud samy vědí co a proč tancem a divadlem sdělují a prožívají, neexistuje jednoznačné měřítko uměleckých hodnot. Že kulturní tradice nejsou všude na světě stejné, že je to dobře, že obdiv i nepochopení patří k samozřejmým reflexím všech veřejných produkcí.

Děti pak v několika dnech připravily další tanec a ten předvedly v místním eibenthalském kulturním domě za účasti málem celé obce.

Tanečníci z TS Light plánují další tvůrčí spolupráci dětí z Prahy a Eibenthalu, chtějí nazkoušet nové představení, které by banátští prezentovaly nejen v Rumunsku, ale i v Čechách. Pražští umělci by místním rádi zprostředkovali pořízení jejich vlastních tanečních kostýmů a také by chtěli uskutečnit semináře pro děti i dospělé s výukou tradičních českých lidových tanců. Už se chystá další mise do Eibenthalu: na přelomu února a března 2009 vycestuje cca 20 dětí a 5 studentů z TS Light a Dětského studia divadla Ponec. Výsledky nové společné práce by měly být k vidění koncem dubna v pražském divadle Ponec.

Na příští ročník festivalu TANEC PRAHA 2009 jsou pozváni malí tanečníci z ukrajinské Ričky s projektem “Milá sedmi loupežníků“, v létě se soubor Light chystá ke spolupráci se školami ve Švédsku a na prezentaci společného projektu, zaměřeného na interakci mladých diváků v rámci tanečně-divadelních představení.

Základním projektem příští sezóny je koprodukce s divadlem Ponec, při které má vzniknout taneční představení pro dospívající mládež, kde by vedle profesionálních tanečníků a herců měli vystoupit tanečníci studia Light. Dlužno dodat, že vše záleží na úspěšnosti žádostí o granty. 

Mária Uhrinová