<p>PÍSEK: Konání přehlídky výtvarných prací dětí a mladých lidí není samo o sobě mimořádnou událostí, každoročně se jich jistě uskuteční celá řada.</p> <p>Ale tu, která proběhla ve dnech 17. 4. – 16. 5. 2010 v písecké Sladovně, lze v mnoha směrech považovat za výjimečnou.</p> <p>Trienále třináctého ročníku nebylo jen sbírkou obrázků škol, ale od ostatních se významně odlišilo tím, že představilo komplexní výtvarné projekty. Téma posledních dvou ročníků, komunikace, její tvůrci letos zkonkretizovali a zaměřili se na výtvarnou výchovu v komunikaci s výtvarným uměním. </p> <p>Oblast výtvarné výchovy, jak byla pojímána na přehlídce, přesahuje běžnou školní výuku; vedle základních a středních škol zahrnuje také školy mateřské, základní umělecké školy, domovy dětí a mládeže a centra volného času. Pojítkem této různorodosti se stává učitel výtvarné výchovy a jeho schopnost vnést do výuky novátorské metodické přístupy, což představuje bezesporu unikátní aspekt celé akce. Každý z vlastní praxe, byť již ze školní minulosti nebo současného setkání se zajímavým a inspirativním člověkem, víme, jak dokáže osobnost motivovat naši touhu poznávat a tvořit. A o to šlo v této přehlídce především.</p> <p>Téma komunikace výtvarné výchovy s výtvarným uměním není náhodné. V současném umění se mnohé změnilo. Umělec dnes stále častěji vchází do přímé konfrontace a interakce se svými diváky a jejich individuálními životními zkušenostmi. Jeho prožitky jsou částí mozaiky prožívání celé společnosti a metody jeho tvorby se v mnohém stýkají s těmi, které uplatňuje výtvarný obor. Autoři přehlídky v tom vidí příležitost pro výtvarnou pedagogiku komunikovat se světem výtvarného umění.<br />
„Nechce-li výtvarná výchova ustrnout, měla by nejen velmi pozorně sledovat změny, jimiž umělecký proces v dějinách prochází, ale také rozumět jejich příčinám a smyslu,“ připomíná v průvodním slovu k výstavě jeden z jejích kurátorů Jaroslav Vančát. Základním kamenem specifických změn výtvarného umění dneška se stal znak a fenomén reprezentace, neboli zastupování právě skrze znaky. Příjemce v podstatě porozumí jen tomu, co je vyjádřeno jemu známými znaky a kontextem, který s sebou nesou. Otevřeným přístupem k takovému znaku a interpretací jeho obsahu můžeme proměnám ve výtvarném umění správně porozumět a vyvarovat se pocitu ze ztráty jeho hodnot, degradace umělce a dezorientace diváka.<br />
V práci pedagogů s dětmi jde nakonec o tuto otevřenost a věčnou živost. Nesmíme zapomenout, že se před námi nachází vzácná, křehká a nevyčerpatelná dětská fantazie.</p> <p>Takový přístup nepovažují tvůrci přehlídky za samozřejmost, proto pro zájemce pořádají přípravné semináře, další unikát co se týká akcí tohoto typu. Konají se na různých místech republiky a jejich prostřednictvím by měli učitelé získat povědomí o ojedinělé koncepci přehlídky a schopnost autoselekce. Jedna z kurátorek, Zdena Synecká, vzpomněla reakce jedné z učitelek, když viděla některé práce svých kolegů: „Kdybych věděla, co tady bude, tak sem raději nic nepošlu.“ Její kolega, kurátor Jan Svoboda ji doplňuje: „Dlouhou dobu již nejde o to, aby ty věci byly hezký.“ Stejně jako ve světě současného umění, podstatnou částí díla je samotný proces jeho vzniku. Tedy ve výtvarné výchově nestojí na prvním místě pěkné, barevné obrázky, ale práce pedagoga s dětmi a jeho osobnost, která se v dětských výtvorech odráží. Tento vhled se účastníkům snaží poskytnout právě semináře.<br />
Před letošní přehlídkou se konaly celkem tři, v roce 2008 v Polici nad Metují a v Kopřivnici, a vloni v Písku. Všechny se zaměřily na pochopení funkce znaku a práci s ním. Návštěvnost na každém ze seminářů se pohybovala kolem osmdesáti učitelů, což potažmo znamená, že do přehlídky se zapojilo na osmdesát škol z celé republiky a organizátory zjevně potěšilo, že se mezi nimi objevila řada mladých lidí. Na výsledných pracích byla účast na semináři často rozpoznatelná na první pohled.</p> <p>K přehlídce neodmyslitelně patří ceny, které udělují kurátoři. Na letošním ročníku se ocenění dočkalo celkem sedmnáct projektů a sedmnáct oceněných kolekcí viselo ve Vyschlých trámech Sladovny na podkladu z recyklovaného plastu. V prostoru byly rozvržené tak, aby vytvářely sekce podle jednotlivých tříd, a návštěvník zde nalezl práce mateřské školy hned vedle gymnazistů. V tom se opět odrážela jedinečnost konceptu této přehlídky. Fakt, že stála na inovaci, nápadu, na schopnosti uvažovat komplexně a nespoutanosti umožnila zcela volně srovnávat různé věkové kategorie a bez ohledu na zaměření jednotlivých škol.</p> <p>Za všechny oceněné bych ráda zmínila projekt Základní umělecké školy v Dačicích, pod vedením učitelky Václavy Zamazalové, nazvaný Světlo, který se nese ve znamení rozdílu mezi světlem a tmou, v jejímž kontextu je možné světlo vnímat. Zabývá se vnímáním archetypu, magie, mýtu a vědy. Poznamenává ho prostý úžas, objevování a fascinace. Na projektu kurátoři ocenili zejména široký záběr tématu a východisek, zároveň také experimentování s vizuálními prostředky, neboť žáci kombinovali fotografii s počítačovou grafikou nebo kresbou.<br />
Mezi výrazné příspěvky se zařadila i Základní umělecká škola Choceň s projektem Chyť niť. Učitelka Dana Kaňková se chopila obyčejné nitě, aby společně s dětmi vytvořila neobyčejné věci. S nití si hrály, malovaly ji a modelovaly, poslepu bloudily v bludišti a zapisovaly přitom své zážitky, vrstveným liniím dávaly řád, sledovaly čáru v ploše a nit v prostoru. Součástí jejich tvorby se stala práce na minifilmech a tkaní vázaného koberce i gobelínu. Vše prezentovaly v ručně vyrobených knihách. „Listuji nitěnými knihami a leporely a oceňuji ženskou jemnost a citlivost v promyšlené dlouhodobé motivaci tohoto projektu. Oceňuji do jaké rozmanitosti, hloubky a vyznění nitěný projekt došel,“ píše Zdena Synecká.<br />
Na choceňskou niť navázaly děti z Mateřské školy Kohoutek v Praze 6, kde se s nimi Dana Peterková vydala zkoumat čáru, barvu a tvar. Nechala se inspirovat letošním jubileem významného českého výtvarníka Zdeňka Sýkory, který v únoru oslavil devadesáté narozeniny. A tak vznikl projekt výtvarné abecedy, v jehož rámci se děti promyšlenou cestou mohly setkat a experimentovat se základními prvky a prostředky vizuálního vyjadřování. Ocenění získala především ta stránka projektu, která buduje výtvarný projev již od nejmladší věkové kategorie, ale vyučující přitom nesvazuje děti obvyklou figuralitou a nechává je dostatečně se vyřádit v elementárních stavebních prvcích výtvarného projevu. Jejich spontaneita tak zůstává zachována.<br />
Ve výčtu nesmí chybět ani Základní škola v Polici nad Metují, třída Vladimíra Berana, s projektem Robinsonův výlet. Díky velmi kvalitnímu technickému zázemí školy vznikají v jejích prostorách již nějaký čas kvalitní dětské filmové projekty. Žáci se podíleli na celém procesu vzniku krátkého hraného filmu, od vytváření hereckých rolí, přes zpracování digitálního filmového materiálu až po filmovou postprodukci. Vše detailně a hravě zaznamenáno.</p> <p>Celostátní přehlídku výtvarných prací dětí a mládeže pořádálo, z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury částkou téměř tři sta tisíc korun, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, útvar Artama ve spolupráci s o.p.s. Sladovna v Písku, se Sdružením pro tvořivou dramatiku, s Výzkumným ústavem pedagogickým Praha a s Asociací výtvarných pedagogů. </p> <p>Na třináctý ročník trienále se přihlásilo celkově 47 škol a zájmových výtvarných útvarů, 70 pedagogů se 75 projekty, na kterých pracovalo téměř 1800 dětí.</p> <p>Kurátorský tým pracoval ve složení:<br /> Doc. Vladimír Havlík, Mgr. Leonora Kitzbergerová, PhD., PaedDr. Markéta Pastorová, MgA. Matěj Smetana, PaedDr. Jan Svoboda, Mgr. Zdena Synecká, Mgr. Jakub Synecký, Doc. PhDr. Jaroslav Vančát, PhD. a PaedDr. Vladimíra Zikmundová.</p>
