<p>MOKRÉ: Na závěr školního roku pořádala knihovna U Mokřinky v Mokrém noční hru pro děti Hon za pokladem (hamižného kupce). Na prázdniny určitě každý zlaťák navíc dobrý!</p> <p>U rybníka u Faltů, kde bydlí vodník Mokeráček, se sešlo víc než 40 malých i velkých hledačů pokladů.</p> <p>Děti a rodiče si na ohýnku opékali párky, mezitím je chytaly čarodějnice a dávaly jim všetečné otázky. Kdo odpověděl správně, mohl se svést na lodičce na mokerském rybníku a také měl otevřenou cestu k pokladu.</p> <p>Navštívit nás přišel opět vodník Mokeráček a krásná víla Zlatomila.</p> <p>Když se všichni posilnili, sedli si kolem ohně a paní knihovnice jim přečetla starý dopis, který nalezla v archivu. Dopis měl datum z roku 1782 a byla u něj přiložena stará mapa, na které jsme našli i Mokré.</p> <p>A jak to všechno začalo? Tak tedy pěkně popořádku!<br />
Na úplném začátku byl dopis se starou mapou…</p> <p>Praha L.P. 1782<br />
Milý příteli,<br />
jsi jediný, komu mohu věřit. Už léta jezdím se svým obchodem s drahými látkami, nitěmi a knoflíky, z dalekého Východu až do Čech. Nejvíce obchoduji v Praze, kde se látky moc dobře prodávají. Ale poslední dobou jsem zavítal i do malého města Dobrušky, a to na radu jednoho mládence, který zde studuje na gymnáziu. Jmenuje se František Vladislav Hek a je synem obchodníka z Dobrušky.<br /> Procestoval jsem půl světa, ale cesta z Prahy do Dobrušky je vždy velmi nebezpečná. Moje koně jsou poslušní a znají cestu, mohu v klidu psát svůj dopis. Na cestě se to hemží loupežníky a všude číhá nebezpečí. Obchod byl úspěšný, prodal jsem všechno svoje zboží. Tentokrát moji spolucestující zůstali v Opočně v krčmě a já jsem se vydal do Prahy sám. V nedalekém lesíku slyším koně a také střílení. Proto svůj výdělek vkládám do starého hrnce a nechám jej ve vesnici za Opočnem…. Myslím, že se jmenuje Mokrey. Všude je tu voda, samý rybník, to Ti snad více napoví.<br /> Kdyby se mi něco stalo, vydej se do vesnice Mokrey u Opočna a můj majetek odevzdej mojí drahé manželce Žofii.<br />
Milý příteli, děkuji Ti a buď Sbohem.</p> <p>Jan Kryštof Kramerius<br /> Koňský trh 21<br /> Staré město pražské</p> <p>Jak dopis napovídá, hrnec s penězi by se měl nacházet u jednoho z rybníků. Tak se všichni vydali na cestu k druhému rybníku. A tam byla ve vodě stará láhev s mapou, která nás navedla zase o kus dál, ke křížku, kde byl další kus mapy s dalšími indiciemi. Na obálce s mapou bylo napsané jméno Taczik Bohumil. Tak jsme usoudili, že se to nejvíce podobá jménu Tačík a Tačíkovi přeci bydlí na hřišti. A tak jsme se vydali až tam. Poklad jsme sice na hřišti nenašli, ale byl tam hrnec s tatrankami na posilnění a dalším dopisem.</p> <p>Cesta Tvá se začíná a končí,<br />
když měsíc zachází<br />
a do stříbrných vln se ukládá.<br />
Poklad najde pouze ten,<br />
kdo rozdělí se s přítelem!<br />
Až sílu opět nabudeš,<br />
zpět se vydat můžeš,<br />
tam, kde voda život dá,<br />
tam se zastav a štěstí své najdeš!</p> <p>Od pokladu jsme byli takový malý kousíček! Jak jsme si mysleli, vodník Mokeráček o pokladu jistě věděl, nakonec tu žije mnoho a mnoho let a ví o každé rybičce, o každém kamínku u rybníka, natož, jestli je tam zakopán hrnec plný zlaťáků! A bylo to tak! Poklad byl zakopán nedaleko rybníka pod starou hruškou. Děti však ještě musely splnit poslední úkol.</p> <p>Jestli odpovíš správně na tuto otázku,<br />
poklad bude Tvůj,<br />
jestli ne,<br />
promění se v hnůj!</p> <p>Klíč k pokladu: Které slovíčko vám otevře všechny dveře?<br />
A všechny děti správně uhodly! Přeci slovíčko „PROSÍM!“</p> <p>To bylo radosti! Hrnec plný zlatých peněz a bonbonů! Děti se hezky podělily a domů odcházely spokojené. Myslím, že je ani nožičky moc nebolely, jako nás dospělé :-)</p> <p>Více fotografií na www.obecmokre.cz/knihovna<br />
Fotografovala: Dagmar Honsnejmanová</p>
