Děti a mládež

CHEB: Art Centrum Galerie 4 si Vás dovoluje pozvat na tvůrčí dílnu pro děti. Kolečko na tričko. Děti si mohou přijít vytvořit své vlastní logo na připínací odznak. Budou kreslit, stříhat, lepit a následně si vyzkoušejí práci s "plackovačem". První vytvořený odznak dostanou zdarma. Za každý další kus cena 20 Kč.

Program velkolepé show je pečlivě připravován na základě hodnocení mezinárodní poroty. Diváci se mohou těšit na pestrou přehlídku tanců, ale i na českou hudbu v provedeni žáků ZUŠ, na velmi vysoké a profesionální úrovni, a to vzhledem k tomu, že jsou teprve v škole a máji amatérský status vystupujících. Jednotlivá vystoupení budou hodnocena na soutěžní přehlídce, která se bude konat 26. 3. 2017 na Slovensku ve městě Piešťany.

Dne 29. 3. 2017 v Domě kultury v Teplicích od 17:00.

Dne 31.3.2017 se bude konat Gala Koncert v Divadle Hybernia od 12:30.

Taky zveme všechny české soubory, folklorní skupiny k účasti na festivalech. Adresa míst konání: 3. 5. 2017 16:30 DK Teplice, Mírové náměstí 2959, Teplice

Vstupné: Dospělí 150,- / děti 75,- 5. 5. 2017 12:30

DIVADLO HYBERNIA Nám. Republiky 4, 110 00 Praha 1

Vstupné: 150,- Kč Vstupenky je možné zakoupit přímo na místě, nebo v předprodejní síti TicketPro, TicketPortal a Ticket Production. Mediálními partnery akce jsou internetové servery GoOut.cz (https://goout.cz/en/prague/ ), Informuji.cz (http://www.informuji.cz ) a Rádio Go (http://radiogo.cz/ ).

O Nadačním fondu
Mezinárodní Fórum mládeže Vycházíme ze zájmu podporovat mezinárodní spolupráci uměleckých škol a souborů, dětských a mládežnických sportovních spolků tak, aby docházelo k motivací žáků, studentů i pedagogů a jejich následném rozvoji aktivit. Snažíme se zvyšovat kvalitu vystupujících, umožňujeme výměnu zkušeností pedagogů a v neposlední řadě prezentovat výsledky své umělecké a pedagogické práce.

V době, kdy jste v Divadle Drak začínala s koncepcí divadelního vzdělávání, šlo zřejmě o novou, dosud nevyzkoušenou formu v oblasti umělecké edukace…  

Ano. V roce 2013, když jsem přišla do Hradce Králové, se o něco podobného pokoušela snad jen čtyři divadla v České republice. Drak byl v tomto směru výjimečný, a to především zásluhou výtvarníka Marka Zákosteleckého a dramaturgyně Dominiky Špalkové. Od počátku počítali s tím, že nově otevřená budova Labyrintu (2010) bude sloužit nejen pro expozici loutek ze slavných divadelních představení, ale také jako prostor pro umělecké vzdělávání. Z této myšlenky vychází „dračí“ laboratoř a interaktivní herna, jejímž autorem je právě Marek Zákostelecký, a kde se také uskutečnily úvodní workshopy (výtvarný, herecký a hudební), podpořené jednorázovým grantem. Dnes už jsme součástí širokého proudu. Během nedávné návštěvy v Anglii jsme si ověřili, že byť nemáme k dispozici tak velkorysé finanční prostředky, abychom mohli rozšířit počet našich lektorů, v nápadech jsme zcela rovnocenní.

 

Pro tuto práci máte všechny předpoklady – vystudovala jste hudebně dramatické oddělení Pražské konzervatoře, poté obor divadelní vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a dramatickou výchovu na DAMU; založila jste i vlastní činoherní divadlo. Přesto jste vstupovala na neznámé území…

To je pravda, tím spíš, že jsem v životě nedržela v ruce loutku. (smích) Samozřejmě na DAMU jsem s loutkami přišla do styku, ale jenom z rychlíku. Naštěstí dnes mám mladou kolegyni, která mi spadla z nebe a loutkám se věnuje. Ale vraťme se na začátek.
Prvním krokem bylo vytvořit si „repertoár“ edukace a programy jednotlivých workshopů roztřídit do jakýchsi „šuplíků. Ten základní -  seznamuje děti s konkrétní profesí nebo určitým druhem divadla: Kouzelné stínohry, Jak se hýbat na jevišti, Výtvarníkem na vlastní kůži, Hercem na vlastní kůži. 
Další „šuplík“ jsou dílny k inscenacím, které děti připravují na představení, nebo jim naopak po představení umožní viděné reflektovat, vyjádřit se k uměleckému dílu, vést o něm dialog, probudit jejich vlastní kreativitu.

Tematické dílny se věnují konkrétním tématům pro děti z mateřských školek. Často oslovujeme i středoškolské studenty náměty, na které v učebních osnovách nezbývá čas, např. Jak vystavět tradiční aristotelské drama. Není výjimkou, že mi paní učitelka po skončení dílny poděkuje, že se od nás dozvěděla věci, které ani sama neznala.
Překvapivě velký ohlas mají dílny pro děti z prvního stupně základní školy. Workshop Co dělají loutky v noci? funguje úžasně. Vyprávím dětem, že v Draku pracoval starý pán, který tvrdil, že loutky ve vitríně v noci žijí. My mu tak docela nevěříme, ale co když na tom něco bude! A děti mi radí, ať do muzea dáme kameru. Já oponuji, že to není řešení, protože loutky se o ní dozvědí. Takže pak všichni pečlivě zkoumají loutky a pátrají po náznaku života - a většinou úspěšně. Ve studiu se snažíme zažít, jak se asi loutka cítí, když je celý den zavřená a přitom se jí tolik stýská po divadle. Nakonec se sami stáváme loutkou a zahrajeme si divadlo.
Vůbec nejradši mám variantu pro ty nejmenší prcky z mateřské školky, kteří přicházejí do našeho muzea poprvé. K dílně využívám sto let staré rodinné divadlo, kdysi objevené na půdě našeho domu. Je úplně rozbořené, s torzem loutek. Když děti v jeho kulisách najdou ruku od princezny, musí řešit, co se asi stalo. Dovtípí se, že ji odnesl zlý čaroděj do říše zapomnění, což je právě naše muzeum loutek. A děti jsou nadšené, vysvobozují, bojují, zkoušejí vodit loutku. Jen jim vždycky připomínám, ať dávají pozor, že je to velmi staré divadlo. Zatím ještě drží. (smích)

 

Vedle základních formátů, ale neustále experimentujete.

To je nezbytné. Například loni jsme si řekli, že je potřeba oživit muzeum loutek. Za šest let ho už většina hradeckých rodin viděla, takže je třeba ho probudit.  Vymysleli jsme si „Nedělání“, což je krásná, nedělní akce, ale také velmi náročná.  Abychom ji mohli uskutečnit, potřebujeme alespoň 15 dobrovolníků. Jsou skvělí a zatím to vypadá, že je to baví, ale nemůžeme po nich chtít, aby nám věnovali další a další neděle. Na dvě hodiny tematických her a dílniček navazuje pohádka, záměrně komorní, která není z produkce Draku, protože místní už naše pohádky většinou viděli. V tomto případě nejde o edukativní záměr, naším cílem je zintenzivnit zážitek dětí z divadla.

 

Udrží dítě po tři hodiny pozornost?

Určitě. Ty dvě hodiny jsou variabilní; děti v jejich průběhu mohou přijít, kdy chtějí, třeba na poslední půl hodinu. Mohou jít na chvíli ven, mohou si zajít do kavárny dát si něco dobrého. Všude kolem leží knížky, některé děti se na stanoviště her vracejí, specielně, když je tu něco strašidelného. Máme zkušenost, že nejprve se bojí a pláčou a pak už se osmělí třeba i třikrát za sebou. Je to otevřená forma a záleží jen na rodině a věku dětí, pro co se rozhodnou. Zpočátku bylo těžké lidem tento formát vysvětlit a mnozí přišli až na představení. Dnes už mu naše divácká komunita rozumí. Mám z toho velkou radost. Většinou je vyprodáno.

 

Edukativní aktivity Divadla Drak překračují hranice České republiky. V roce  2015  jste dostala zajímavou nabídku od pražského Institutu umění - Divadelního ústavu vytvořit motivační program k výstavě s názvem České loutkové divadlo třikrát jinak, která doputovala až do korejského města Sihung poblíž Soulu. Bylo těžké přiblížit korejským dětem Kašpárka?

Bohužel s dětmi jsem se do kontaktu vůbec nedostala. Jednodenní workshop byl určen 13 korejským lektorkám z různých institucí, které se měly vžít do role dětského diváka a seznámit se se stručnou historií českého loutkářství.
Ta zkušenost pro ně byla nová, stejně jako jednoduché dramaticko-výchovné principy, na kterých byla dílna postavena. Workshop pro ně tedy nebyl pouhou instruktáží, ale rozšiřoval jejich povědomí o možnostech práce s dětským publikem a podle jejich slov také provokoval jejich vlastní hravost a kreativitu.
Důležitou součástí workshopu byla i dvouhodinová diskuse o metodách motivace dětí v době elektronických lákadel. Některé lektorky odmítaly přistoupit na to, že by děti mohla loutka zaujmout natolik, aby po dobu dílny odložily chytré telefony. Zkušenost s českými dětmi tuto obavu naštěstí opakovaně vyvrací. V Draku s tím nemáme problémy, jednoduše je vyzveme, aby si nechaly mobily v šatně.
V Koreji mne překvapilo, jak populární je u nich české loutkářství. Fotografie z návštěvy Prahy, které mi nadšeně ukazovaly, jsou „povinně“ především z Karlova mostu a z Národního divadla marionet, kde jim předvádějí, jak se před 150 lety hrál Don Juan. Tak jsem hostům na vernisáži vysvětlila, že dnes už jsme malinko jinde a že děláme zajímavější věci. A doporučila jsem jim, aby při další cestě do Čech určitě navštívili Divadlo Drak. (smích)   

 

Zpátky do Hradce Králové. Nesuplujete divadelní edukací cosi, co by děti beztak pochopily samy? Co sděluje samo představení? Potřebují vůbec prostředníka vašeho typu?

To je úplně nejčastější dotaz. Ale my nevysvětlujeme konkrétní divadelní inscenaci. Velká většina představení pro děti a mládež dětské publikum skutečně dokáže zaujmout. Nám jde spíš o to budovat vztah k divadlu obecně. Tím, že necháme děti na vlastní kůži zažívat, co je to divadlo, že si ho zkusí samy zahrát, pochopit, jak náročné je vymyslet námět a jeho provedení, rozebrat to, co viděly. Když se snažím pojmenovat, oč nám jde, vždycky říkám, že vychováváme budoucího diváka. Já netvrdím, že nás všichni potřebují, ale je spousta rodin, kde se nechodí do divadla, kde se dětem nečte, kde si rodiče s dětmi nepovídají. Myslím, že děti potřebují zpětnou vazbu nebo nějakou interaktivní výměnu názorů.

 

K čemu to je dobré pro ty nejmenší? Den má přece jen 24 hodin a děti by se měly ve škole také něco naučit, nejen chodit do galerií a do divadel na workshopy…

A to jen ten problém - ony dnes mají tolik podnětů, že je nestíhají zpracovat, takže je jen zkonzumují a jdou dál. Tím, že divadlo ukazuje jako pod lupou různé lidské osudy a emoce, nám současně umožňuje vnímat, jak se cítíme v různých situacích – a tohle všechno z nás dělá lepší lidi.

 

Zpívat může každý, alespoň to tvrdí Ida Kelarová. Platí něco podobného také v případě divadla – může každé dítě otevřít mysl kreativitě?

Může.

 

I autistické dítě?

A proč ne? Často používám při vyprávění pohádky hrací strojky a právě tyhle děti si je rády berou a někam si s nimi zalezou do rohu. Ujedou na té jednoduché melodii, strašně je uklidní. Každý si svým způsobem může najít cestu k umění. Jsem nadšená z dětí, které mi oponují, ačkoli se na první pohled může zdát, že jsou drzé. Ale takhle to není. Nebo píšou loutkám vzkazy: Milá loutko, moc mne teda nezajímáš, ale držím ti palce. Mám radost, když se objeví autentická reakce, když děti pochopí, že se mohou svobodně vyjádřit a třeba i kriticky oponovat.

 

Vidíte za tři roky práce v Draku nárůst zájmu o vaše workshopy?

Ano, můžu srovnávat – na začátku jsem vnímala opatrné reakce ze strany učitelů, dnes už vidím, že jsou informovaní a mají o spolupráci zájem. Určitě je to taky tím, že Drak má tak dobré jméno. Když se něco děje v Draku, pedagogové většinou reagují pozitivně a tím nám práci usnadňují.

 

Vy máte v programu dokonce i edukaci pro učitele?

To je náš společný projekt s Klárou Fidlerovou z DAMU, která dnes působí jako učitelka dramatické výchovy na SPgŠ v Čáslavi. V současné době je ale na mateřské dovolené, a tak je prozatím „na mateřské“ i seminář na toto téma. Rádi bychom v budoucnu vyšly vstříc také studentům ze středních a vysokých pedagogické škol a vybavily je metodami reflexe a přípravy na divadelní představení.  

 

Jaké máte další ambice? Co se vám právě honí v hlavě?

Mám pocit, že české divadelní lektorství je už dnes natolik rozšířené, že bude třeba tak trochu pečovat také o něj.  Postupně bych ráda iniciovala dovzdělávání divadelních lektorů, což u nás ještě není běžné. Chybí např. širší kontakt se zahraničím.

 

Právě připravujete novinku s názvem “ Babička, děda a já“, nedělní odpoledne pro prarodiče a vnoučata. Hledáte další možnost kontaktu s dětmi?

To je téma, které mne osobně provází a provokuje.  Absolvovala jsem na vysoké škole programem – dílnou spojenou s pohádkou o starých lidech. Jde o známou  japonskou pohádku o tom, že staří lidé jsou vlastně nepotřební. Co s nimi, když už jenom jedí rýži?  Nejlépe je odvézt je do lesa a tam je nechat zemřít. Do jisté míry podobně jsem vnímala volební kampaň Přemluv bábu, která se mně hrozně dotkla. Přišlo mi, že tohle není cesta, jak se mezigeneračně domluvit. Že se jen vzájemně urazíme. Takže jde o moje dlouhodobé téma, ke kterému se vracím. V létě jsme si dílnu o prarodičích vyzkoušeli na příměstském táboře. Drak ho pořádal vůbec poprvé. Ačkoli jsme na zkoušení měli pouhých sedm dní, pustili jsme se s dětmi na tenký led autorského divadla. Nepřipravili jsme si dopředu žádný scénář ani scénografické návrhy. To vše vznikalo až během společné práce. Příběhy a nápady děti hledaly ve svých rodinách, ale také v ulicích Hradce Králové, kde se ptaly kolemjdoucích na jejich velká přání. Představení potom vznikalo na základě improvizací. Dědečkové a babičky v podání dětí v něm zdolávali osmitisícovku, dirigovali orchestr, zvonili na sídlišti na zvonky a hned utíkali, kormidlovali pirátskou loď či přebírali Oskara. Film, za který dědeček Oskara obdržel, byl mimochodem také výtvorem dětí, včetně střihu, designu titulků či loga společnosti Dědafilms.
Děti brzy vytvořily akční a kreativní tým, který bylo těžké „vyhnat“ byť na chvíli z divadla ven za sluníčkem. I v pauzách vytvářely své vlastní dramatické kusy, experimentovaly s hudbou a divadelním osvětlením. Po celý týden přinášely zajímavé myšlenky a téma životních snů a stáří se zájmem prozkoumávaly z mnoha úhlů pohledu. Závěrečné představení zahrály s téměř profesionální jistotou a vyrazily dech nejen rodičům, ale i nám.
Teď si v Draku uděláme tuhle dílnu pro veřejnost. Za hodinu a půl by každá partička, každý ten prarodič se svými vnuky měli vytvořit miniaturní loutkové představení, které bude mít společné téma – zážitek z dětství. Když vidím, jak děti milují vyprávění prarodičů a jak málo k němu mají příležitost, mám pocit, že je hezké nechat prarodiče vyprávět a pak si jejich příběh zahrát jako divadlo. 

 

 

 

 

Pátek 31. března od 19 hodin - Noc s Andersenem a Harrym Potterem.

Noc s Andersenem zaštiťuje v České republice Klub dětských knihoven SKIP ČR. K akci se tradičně připojují kromě veřejných knihoven i knihovny školní, základní a střední školy, družiny, dětské domovy, domy dětí, nemocnice, zoo, junáci a samozřejmě Dům knihy Knihcentrum. Jde již o 17. ročník.

Na Noc s Andersenem se můžete registrovat od 1. – 28. února za akční cenu 299 Kč. A to na webové adrese:

http://www.knihcentrum.cz/registrace/noc-s-andersenem

Od 1. března je akce zpoplatněna částkou 399,- Kč.

Zarezervujte si místo včas, kapacita Domu knihy je omezena.

Přihlašovat se můžete do 24. března nebo do vyčerpání volných míst.

 

Po celý měsíc březen bude v Domě knihy KNIHCENTRUM.cz probíhat akce Čím VÍCE knih nakoupíš, tím větší SLEVU máš. Akce platí do 31. 3. 2017.

 

Zúčastněte se během měsíce března slosování o vstupenky do Národního divadla moravskoslezského!

Rezervujte si místo e-mailem rezervace.ostrava@knihcentrum.cz nebo telefonicky 607 082 029. Upozornění – 15 minut před začátkem akce rezervace propadají, dostavte se prosím včas!

 

 

Sobota 11. března od 15 – 17 hodin – Tvoření s edicí TOPP: Nejlepší nápady pro děti.

Střídání ročních období ovlivňovalo každodenní život všech lidí odpradávna. Třeba už v létě a na podzim bylo třeba připravovat se na chladné zimní období, kdy toho příroda člověku moc nenabízí.  Dnes můžeme bezstarostně nakupovat po celý rok a téměř přitom zapomínáme, kdy které plody dozrávají. Proto je pro malé děti obzvlášť důležité, aby mohly střídání ročních období vnímat. Díky výrobkům, které si během workshopu vytvoří pochopí, co ke kterému ročnímu období patří. Tvoření z různých materiálů podporuje zručnost dětí a zvyšuje jejich sebevědomí. Přijďte se inspirovat i vy, v sobotu 11. března v 16 hodin do Domu knihy Knihcentrum.cz.

Knihy z edice TOPP jsou určeny všem věkovým skupinám čtenářů, především však dětem a mládeži. Přinášejí názorné, barevnými ilustracemi a předlohami doprovázené, návody k tvorbě nejrůznějších výrobků z mnoha materiálů. Rovněž se zaměřujeme na dětskou literaturu, najdete u nás knížky pro nejmenší děti, předškoláky nebo malé školáky.

 

Po celý měsíc březen bude v Domě knihy KNIHCENTRUM.cz probíhat akce Čím VÍCE knih nakoupíš, tím větší SLEVU máš. Akce platí do 31. 3. 2017.

 

Zúčastněte se během měsíce března slosování o vstupenky do Národního divadla moravskoslezského!

Rezervujte si místo e-mailem rezervace.ostrava@knihcentrum.cz nebo telefonicky 607 082 029. Upozornění – 15 minut před začátkem akce rezervace propadají, dostavte se prosím včas!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak vznikl nápad založit uměleckou mateřskou školku?

Nápad založit uměleckou školku přišel velmi neobvykle až neuvěřitelně. Myslím, že přišel odněkud zeshora. Už od svých šestnácti let jsem snila o tom, že jednou budu mít vlastní školku. Protože mě však velice bavilo zpívat, věnovala jsem se dlouhou dobu zpěvu a studiu operního zpěvu, a na svůj sen jsem zcela zapomněla. Jednou jsem se však probudila se slovem MUŠKA na rtech. Asi po dvou týdnech mi došlo, že je to zkratka Mateřské Umělecké Školky. Pak už šlo vše velmi rychle. Najednou mi samy přicházely nápady, jak má co vypadat, fungovat, jak celou koncepci pojmout. Krátce nato jsem se dočetla v časopise o kurzech pro začínající podnikatelky – maminky na mateřské dovolené. Tam jsem poznala svou nynější kolegyni Míšu Přibylovou a nabídla jí spolupráci.

 

Na stránkách školky jsem se dočetla, že nabízíte unikátní vzdělávací umělecký koncept. V čem spočívá?

Náš unikátní vzdělávací koncept vychází z propracovaného školního vzdělávacího systému, který musí odpovídat požadavkům ministerstva školství (MŠMT) a vlastního uměleckého konceptu. Je to tedy propojení klasického předškolního vzdělávání a uměleckého programu. Hlavními pilíři našeho uměleckého vzdělávání je hudební, výtvarný a taneční obor. Ty jsou zakomponovány do týdenního programu a vedou jej zkušení pedagogové s pedagogickým a zároveň uměleckým vzděláním.

 

V čem se liší od vzdělávacích programů běžných mateřských škol, potažmo jiných mateřinek s uměleckým zaměřením?

Lišíme se především tím, že jsme byli vůbec první uměleckou mateřskou školkou. Náš program je propracovaný do detailu tak, aby děti, které u nás projdou školkou a odcházejí na základní školu, byly maximálně připravené na vstup do základní umělecké školy.

 

Co si pod tím představit? Co se děti naučí, aby byly připravené?

Jedním z našich cílů je, aby děti chtěly samy od sebe pokračovat na ZUŠ. Běžně je to tak, že rodič přihlásí dítě na nějaký hudební nástroj, a přitom dítě na vybraný nástroj ani chodit nechce. Děti, které odcházejí z naší školky, již vědí, co je z oblasti umění baví a jsou schopné rodiči říct, že chtějí chodit na balet, hrát na klavír či housle nebo navštěvovat výtvarku.
Co se týká připravenosti jako takové, tak děti z hudebky mají již osvojené základní hudební pojmy, jako je například piano, forte, houslový klíč, noty…, je toho opravdu hodně. Poznají hudební nástroje, znají operu atd.
Co se týká tanečního kroužku, tak děti již zvládají základní taneční pojmy, mají osvojené držení těla, umějí reagovat na změnu tempa a rytmu, nebojí se improvizovat….
Z výtvarného oboru si děti odnesou velké zkušenosti s tvořením z nejrůznějších materiálů, které se běžně užívají až na základních uměleckých školách. Díky velmi individuálnímu přístupu mají většinou velmi dobře zvládnutou jemnou motoriku a vědí, jak který materiál použít.

 

Můžete stručně základní pilíře uměleckého programu pro jednotlivé obory popsat?

To bohužel nemůžu. Nerada bych dávala návod případné konkurenci. Je to naše know-how, které si střežíme a vidí do něj pouze naši klienti a pedagogové. Co můžu prozradit je, že jednotlivé obory vedou skuteční odborníci s nejvyšším možným uměleckým i pedagogickým vzděláním pro děti předškolního věku.

 

Inspirovali jste se nějakou školkou tohoto typu v zahraničí?

Původně jsme se žádnou školkou v zahraničí neinspirovali. Měli jsme jasnou vizi, jak by měla školka vypadat, fungovat, jak budou probíhat jednotlivé umělecké lekce atd. Ale pravda je, že ze zvědavosti jsme hledali, zda takové školy již existují či budeme první. A našli jsme, ale bylo jich po světě velmi málo. Jedna v Londýně, v Paříži, v Berlíně a, jestli se dobře pamatuji, tak jedna v Singapuru. Ale ani jedna nebyla umělecká se širokým záběrem uměleckých činností. Většinou byly převážně výtvarné. Řekla bych, že naše školka byla skutečně první uměleckou školkou nejen v České republice, ale i v Evropě.

 

Otevřeli jste v říjnu 2013. Jak hodnotíte uplynulé tři roky? Jak se školka vyvíjela?

Právě jsme v polovině našeho 4. školního roku a vývoj naší školky je až pohádkový. V říjnu 2013 jsme měli ve třídě pět dětí v různém věku. Ještě první školní rok jsme ale otevřeli druhou třídu. Nyní máme plnou kapacitu ve třech třídách. Snažíme se posouvat školku tím, že každý rok vyhodnocujeme všechny akce pro děti či jejich rodiče, a ty nejúspěšnější opakujeme. Místo těch méně úspěšných vymýšlíme nové akce a aktivity, aby byl školní rok pro děti bohatý na zážitky. Odpoledním kroužkům se dařilo ihned. V okolí naší školky není moc velká nabídka odpoledních aktivit pro předškolní děti, tak se naše umělecké kroužky ujaly rychle.

 

Jaké akce uměleckého charakteru byly nejúspěšnější?

Velmi úspěšné jsou Vánoční koncert a závěrečné koncerty. Kromě těchto akcí si rodiče i děti velmi oblíbili akci Tvoření tatínků s dětmi, kdy tatínkové s dětmi vyráběli překvapení – dárek pro maminku ke svátku Dni matek.

 

Nabízíte dva typy tříd, českou s uměleckým programem a anglickou uměleckou třídu. Jak se liší jejich program? Kolik dětí školku navštěvuje, kolik je jich v jedné třídě?

Úplně prapůvodně jsme o anglické třídě neuvažovali. Nechtěli jsme rozbít náš umělecký směr angličtinou. Ale situace, a především naši spokojení klienti nás přesvědčili, a dnes jsme tomu rádi. Vzdělávací program je v těchto třídách totožný a liší se pouze jazykem těch, kterým je učen. Tedy v anglické třídě děti mluví s rodilou mluvčí anglicky, ale týdenní témata, jejich cíle, umělecké dopolední kroužky mají stejné jako česká umělecká třída.
Naše školka má celkovou kapacitu třicet dětí. Třídy máme rozdělené na malé opičky – což je třída nejmenších dětí ve věku 2 – 3 roky s maximálním počtem osmi dětí, ptáčky – česká třída s maximálním počtem dvanáct dětí a butterfflies – anglická třída s kapacitou deset dětí.

 

Jaká jsou specifika třídy pro děti od dvou let věku?

Ve třídě jsou dva učitelé pro osm dětí, které se v první řadě snažíme naučit především samoobsluze. Opičky si hýčkáme tak, aby měly stále pocit bezpečí, a samozřejmě s nimi pracujeme i umělecky, protože jsou v umělecké školce. Nevadí nám, když přijde dítě ještě s plínkou, či pokud neumí ještě samo jíst a obléci se. Vše je velmi rychle naučíme (v případě plenek odnaučíme).

 

Mohou si děti či jejich rodiče vybrat, jestli si zvolí hudební, taneční nebo výtvarný obor?

Naší snahou je především to, aby měly děti rády umění jako takové. Děti, které mají plnou docházku, navštěvují všechny umělecké obory. V průběhu školního roku máme s rodiči tzv. individuální schůzky, kde od pedagogů dostanou zpětnou vazbu a mimo jiné se dozvědí, k jakému oboru jejich děti inklinují, co jim jde a co je nejvíce baví. Na základě toho doporučíme dětem odpolední kroužek, který více rozvíjí jejich talent.

 

O jaký odpolední kroužek je největší zájem?

Odpolední kroužky jsou velmi oblíbené pro rodiče dětí, kteří si nemůžou dovolit soukromou školku, ale zároveň by svému dítěti chtěli dopřát již v předškolním věku kvalitní umělecké vzdělání. Nejoblíbenější jsou určitě tanečky (malé děti) / balet (větší děti), pěvecký sbor a jóga. V tomto školním roce jsme zaznamenali také velký zájem o keramiku.

 

Kolik dětí navštěvuje odpolední kroužky?

Každý odpolední kroužek má maximální kapacitu 10 – 12 dětí. Pouze pěvecký sbor má kapacitu vyšší, aby se dosáhlo hezčího zvuku. Malá kapacita v kroužcích je z důvodu individuálního přístupu k dětem. I když se jedná o skupinovou výuku, chceme dát dětem to nejlepší z nás, a osvědčilo se nám, že je lepší dbát na kvalitu než na kvantitu. Přesné číslo vám neřeknu. Je to interní záležitost.

 

Mají kroužky, které pro děti nabízíte, své výstupy? Obohacujete nějak kulturní dění v městské části? Žádáte o příspěvky?

Naše školka pořádá dvakrát do roka koncerty, na nichž vystupují všechny děti, které chodí do školky i do našich kroužků. Tyto koncerty se těší velmi vysoké návštěvnosti a troufám si říci, že jsme se tímto zařadili do kulturního dění městské části. Na každém koncertě je čestný host, který svou přítomností a uměleckým vystoupením podpoří naši školku, a stane se vzorem pro naše malé umělce. Mezi hosty byla například sólistka ND Jana Sibera či primabalerína ND Nikola Márová.

 

Jste soukromým zařízením. Kolik činí školné?

Školné se liší podle docházky v jednotlivých třídách a podle počtu dní v týdnu, které dítě do školky chodí. Kdybych to měla zprůměrovat, tak školné je přibližně 11 000 korun měsíčně.

 

V čem vidíte největší přednosti Vaší školky? Na co jste pyšní?

Největší přednost naší školky je určitě tým výjimečných pedagogů. Máme zcela minimální fluktuaci zaměstnanců. Téměř všichni pedagogové, kteří s námi začínali v roce 2013, jsou s námi stále, a rodiče a hlavně děti je milují. Na to jsme opravdu velmi pyšní, protože si uvědomujeme, že úspěšnou školku nedělají krásné interiéry či propracovaný umělecký program, ale lidé, kteří svou práci dělají dobře a hlavně s láskou.

 

Jaký je zájem ze strany rodičů?

O školku a její koncept je vyšší zájem, než jsme původně čekali. Dokonce jsme ve fázi, kdy se nám plní čekací listina na přijetí dětí na příští školní rok 2017/2018.

 

Máte v blízkosti ZUŠ. Spolupracujete nějak?

Se ZUŠ Hostivař jsme navázali spolupráci ihned při samotném procesu vzniku naší školky. Pan ředitel k nám posílá malé hudebníky – žáky ZUŠ – předvést své uměni našim malým muškám. My na oplátku posíláme předškoláčky do ZUŠ, aby pokračovali v uměleckém studiu. Dokonce mi pan ředitel Stárek prozradil, že ho naše školka inspirovala k otevření Akademie pro seniory – „když se dá umělecky vzdělávat ta nejmladší populace, tak proč by to nešlo i se starší generací“…

 

…a jak vypadá spolupráce s FOK?

Při navázání spolupráce se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy jsme se dohodli na čtyřech uměleckých programech pro naše děti. Jednotliví hudebníci k nám docházejí a dělají nám interní koncerty, během kterých dětem představí svůj hudební nástroj. Děti nástroj většinou velmi okouzlí a odcházejí domů s jasnou představou, na co chtějí v budoucnu hrát…

 

Rodiče si dle reakcí na webu chválí kromě jiného krásný nový interiér školky…

Ano, to je pravda. Interiér máme na poměry mateřských školek neobvyklý, a to i co se týká soukromých školek. Snažili jsme se vytvořit umělecký dojem neotřelým designem. Avšak tři a půl roku provozu je již na interiéru znát. Přeci jen se nám tu ročně vystřídá hodně malých mušek, a proto se každé letní prázdniny snažíme pořídit něco nového, co děti překvapí a udělá jim radost. Jinak sídlíme v nově zrekonstruované budově v klidné čtvrti u Hostivařského parku a děti tu mají vše pod jednou střechou – tělocvičnu, která je koncipovaná i jako taneční sál, vybavenou hudebnu a výtvarný ateliér.

 

Je ještě aktuální projekt na založení nadace?

Bohužel jsme od tohoto záměru zatím ustoupili, a to z důvodu malé časové kapacity mé a mojí kolegyně. Obě jsme v průběhu posledních dvou let byly na mateřské, a veškeré síly jsme věnovaly tomu, aby byla MuŠka úspěšná a vyhledávaná. Ale děkuji za připomenutí tohoto krásného záměru. Určitě se k němu vrátíme a dotáhneme založení nadace „MuŠka talent“ do konce. Chceme tak dát dohromady prostředky na stipendium pro nadané děti rodičů, kteří si naši školku nemůžou z finančních důvodů dovolit.

 

Jaké novinky chystáte?

Do dalšího školního roku bychom rádi vstoupili s novým uměleckým kroužkem. Veliký zájem je o dramatický kroužek, takže se budeme snažit uspokojit naše malé i velké klienty a nabídnout jim ho. Dále bychom s dětmi rádi začali jezdit na lyže a na bruslení. Co se týká uměleckého programu pro děti, tak zde jsme spokojení s tím, jak vše funguje a nebudeme nic měnit.

 

Děkuji za odpovědi.

 

Kontakt:

Mateřská škola umělecká MuŠka
Edisonova 27
Praha 10 – Petrovice
Email: info@muskaskolka.cz
+420 774 426 009
Web: www.muskaskolka.cz

 

   Opera byla napsána na libreto známého divadelníka Emanuela Schikanedera a svou premiéru měla 30. září 1791 ve vídeňském divadle Na Vídeňce, pouhé tři měsíce před skladatelovou smrtí. Dílo bylo koncipováno jako singspiel - zpěvohra pro lidové vrstvy, a i proto se v ní setkáváme s německým jazykem, který byl ve své době pro operu spíše neobvyklý. Kompozice se však stala jedním z nejfrekventovanějších titulů, které se objevují na repertoáru světových divadel.

     „Každé nastudování, ať již hudební, či režijní, si v sobě nese svá specifika. Kouzelná flétna je titul náročný z hlediska obsahového, zároveň je nutné dbát na čistotu mozartovského stylu. Tyto dva postoje uhlídat je podle mého názoru při přípravě Kouzelné flétny to nejdůležitější, ale současně také to nejtěžší,“ vysvětlila záludnosti této opery dramaturgyně.

    Kouzelná flétna měla v Divadle F. X. Šaldy premiéru v září 2015 a liberecké divadlo ji reprízuje poměrně často. Režie se ujal Luděk Golat, dirigentské taktovky František Babický, scény pak Jaroslav Malina. Do Sedlčan dorazí všichni sólisté a celý sbor i orchestr.

     „V tuto chvíli má liberecká opera po premiéře Janáčkovy Její pastorkyně. Zároveň studuje americký muzikál Funny Girl, jenž představí na konci března, a připravuje se na květnovou premiéru opery Rigoletto Giuseppe Verdiho,“ naznačila Linda Keprtová.

Úkolem soutěžících je libovolně vyfotografovat drobnou památku v Trojzemí a zaslat ji na emailovou adresu: pametvtrojzemi@gmail.com, společně s doplňujícími informacemi: název fotky, název památky, soutěžní kategorie, jméno autora a kontakt. Do předmětu emailu soutěžící uvede Fotografická soutěž – Drobné památky v zimě.

Autor zasláním fotografie souhlasí s podmínkami soutěže, které jsou také zveřejněny na stránkách www.kulturnikrajina.com v sekci Projekt – aktuality a fotografie je tím do soutěže zařazena. Fotografie zařazené do soutěže budou průběžně zveřejňovány na internetových stránkách www.kulturnikrajina.com v sekci Projekt – aktuality.
Výherní fotografie bude vyhlášena v každé kategorii do 31. 3. 2017 a její autor bude odměněn drobnou cenou.

Drobnou památkou se rozumí např. kapličky a kaple, sochařské objekty, sloupy, kříže, boží muka, studánky, zvoničky, památníky, pomníky, náhrobní kameny aj. Pro inspiraci bude na internetových stránkách projektu zveřejněn seznam drobných památek v Trojzemí, kde se nejen soutěžící mohou inspirovat, jaké drobné památky se v Trojzemí nachází.

Snímky bude možno zařadit do soutěže, budou-li splňovat následující podmínky: 
- formát snímku JPG, 
- minimální rozlišení delší strany fotografie 2000px, 
- maximální velikost zasílaného souboru do 5MB. 
 

Každý účastník může do soutěže zaslat maximálně 10 fotografií.

Fotografie budou hodnoceny nezávislou porotou. 

Přiloženy Podmínky soutěže a Výzva Fotografické soutěže.

ZDROJ