ROZMANITOST FOREM - Zdena Fibichová a Vladimír Preclík v Táboře

Zdena Fibichová (1933–1991), pravnučka skladatele Zdenka Fibicha, sochařka, keramička. Mezi lety 1948–1952 studovala u sochaře a řezbáře Václava Markupa, u kterého si osvojila řemeslné a základní sochařské dovednosti. Poté pokračovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Josefa Wagnera, kde mimo budoucích sochařů: Jana Hendrycha, Olbrama Zoubka, Eva Kmentové a dalších studoval také Vladimír Preclík. Za něho se roku 1955 provdala. Po studiu se oba stali předními členy umělecké skupiny Trasa. Se skupinou v budoucích letech vystavovala. Po období let šedesátých, kdy ještě pod vlivem J. Wagnera hledala vlastní výraz, přešla od figurální plastiky k abstrakci a k přírodním motivům. Později ke komorní plastice, také k tvarům denní potřeby. Tvořila v klasických sochařských materiálech, později především v keramické hlíně, v níž ráda experimentovala. Zdena Fibichová, která zemřela v 57 letech, je řazena k nejpřednějším umělkyním české plastiky, které tvorbou přesáhly hranice sochařských forem.

Vladimír Preclík (1929–2008) již od prvních studií patřil k velikým talentům. Obsáhl řezbu, plastiku, malbu, literaturu. Byl předním pedagogem, organizátorem a hybatelem kulturního života, přesahujícím hranice zemí i žánrů. Vyučený řezbář, studoval na tehdy SUPŠ sochařsko-kamenické v Hořících v Podkrkonoší, poté na VŠUP u prof. Wagnera. Zde se seznámil s budoucími sochaři své generace: kromě Olbrama Zoubka s Věrou Janouškovou, Vladimírem Janouškem a dalšími. Zaujal již první samostatnou výstavou v Divadle E. F. Buriana v Praze, k níž text napsal Milan Kundera. Pokračoval portréty tehdejších osobností Česká avantgarda, na níž navázal řadou po roce 1989. V šedesátých letech se věnoval asambláži. Stál u zrodu Mezinárodního sochařského sympozia v Hořicích v Podkrkonoší (1966), které zaštiťoval do roku 2000. Realizoval řadu plastik v exteriéru. Do jeho děl se později dostaly kovové předměty, v malbě živé barvy. Vydal 14 knih: o dřevě, umění, sochařství, o životě a lidech. Od úmrtí ženy nastalo pro autora náročné období: spoluzaložil Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, jejímž byl děkanem a působil i jako pedagog. Otevřel Muzeum V. Preclíka v Bechyni. Stál v čele novodobé Křížové cesty u Kuksu. Zemřel po dlouhé nemoci r. 2008.

Výstava 25. dubna–28. července 2024 / Galerie u Radnice v Táboře.

Více o výstavě a sobotních dílnách: www.galerietabor.cz/galerie-u-radnice/