Příběh opony z Roudnice v Krkonoších

 Její historie je zahalena řadou otazníků. Přesto, že existují snímky z ochotnických vystoupení na krkonošské Roudnici, tak žádný nezachycuje, jak byla v sále místního hostince obrovská opona instalována. Hostinec vyhořel v roce 1926 a v roce 1931 byli ochotníci vyfotografováni před touto novou oponou. Když byl na jaře letošního roku proveden za účasti historiků z jilemnického a vysockého muzea, organizace NIPOS, která tvoří a provozuje databázi amatérského divadla, a etnologa z FF UK Daniela Dědovského první průzkum, nebylo nalezeno signování opony ani dalších kulis, které byly objeveny na půdě místního obecního úřadu.

Kdo je tedy autorem pozoruhodných kulis? Podle analogií a znalosti kulis ochotnických spolků z okolí, způsobu malby zejména drapérií na krajích díla a fyziognomie postav, by mohl být autorem nejen opony, ale i dalších zadních prospektů – kulis Jan Lev (1874 – 1935)
 Lev zkoušel studovat malířství na pražské Akademii, ale po roce z existenčních důvodů odešel a maloval pokoje, podle tehdejší módy s řadou „maleb z ruky“, figurálních či krajinářských výjevů. Působil v Jilemnici, zajímal se o divadlo, maloval žánrové obrázky a podobizny. Jeho malby jsou tam i na veřejných stavbách a v jejich interiérech. Vynikl jako malíř kulis. Dobové plakáty na ochotnická představení zvaly na „dekorace od Mistra Jana LEVA z Jilemnice“.
 Divadelní oddělení Národního muzea má ve svém fondu několik ochotnických i loutkářských opon. Řada z nich byla prezentována na výstavě v Muzeu české loutky a cirkusu a Muzeu Prachaticka Malíři Boškové z Vlachova Březí v roce 2014. Z výzkumu nejen opon, ale i archivních dokumentů z ateliéru malířů Bošků v malebném městečku v jihozápadních Čechách vyplynuly zajímavé souvislosti. Například, že malíři tvořili na základě požadavků jen podle několika námětů: starých pověstí českých s nejoblíbenějšími Ctiradem a Šárkou a Břetislavem a Jitkou a Libuší věštící slávu Prahy, anebo s pohledy na pamětihodná místa jako například Karlštejn, dobově národně správně označený jako Karlův Týn. Malíři tvořili spíše řemeslně, s rozkresy na čtvercová pole. Proto při srovnání malířů ochotnických kulis nalézáme tolik společného.

Velmi pozdně romantické postupy jsou vidět i na skvěle zachovalé ochotnické oponě z krkonošské Roudnice.

Podle nepsaných muzejních postupů je obvyklé, aby sbírkové předměty byly uloženy co nejblíže – aspoň regionálně – místu nálezu. Na druhé straně významné a ojedinělé předměty patří do muzeí centrálních – krajských či Národního. Jen tak lze vytvořit plastickou mozaiku hmotné kultury minulosti.
 Od znovunalezení opony na půdě obecního úřadu Jestřabí v Krkonoších (jehož součástí jsou Roudnice i Křížlice) neuplynula ani tak dlouhá doba a opona s dvěma zadními kulisami a dalšími dekoracemi putuje do Národního muzea. Je to zásluha moudrého rozhodnutí zastupitelstva obce na čele se starostkou Zdeňkou Haasovou, jehož členkou je i vysocká muzejní kolegyně Jana Nonnerová. Rozhodnutí vedeného zvážením všech možností okolních paměťových institucí, které nejsou vybaveny na vhodné depozitární uložení tak rozměrného předmětu.
 Opona, kterou si pracovníci divadelního oddělení NM spolu s odbornou transportní firmou vyzvedli v horském penzionu Arnika, ležela uvnitř ve více jak osmimetrové lavici složené ze dvou částí a byla ohrožena nepříznivými vlivy. Podobný předmět potřebuje stálou vlhkost vzduchu, absenci plísní, ochranu před eventuálním napadením hmyzem, který hrozí všem organickým látkám, a také fyzické zabezpečení. A k tomu jsou uzpůsobeny nové depozitáře Národního muzea v Terezíně.
 Pozoruhodný předmět čeká konzervátorské ošetření, další průzkum, který by mohl vést k definitivnímu určení autora, a uvedení do systematické evidence Centrální evidence sbírek ČR. Věříme, že to nebude dlouho trvat a veřejnost se bude moci na vlastní oči seznámit  na výstavách Národního muzea s oponou a dalším památkami po ochotnících z Roudnice v Krkonoších.

Autor článku:  Hanuš Jordan 
 divadelní oddělení Národního muzea

ZDROJ