O Rorátech, županech, ohřívaném pivu a zpěvu žen v kostele
<p>KOUŘIM: Latinský zpěv Rorate coeli desuper neboli Roste (=dštěte) „Nebesa Spravedlivého shůry!“ dal jméno kdysi závratně populárním zpěvům zvaným „Roráty“ nebo „Roráte“.</p> <p>Ve 14. století Otec vlasti Karel IV. založil nadaci na latinské zpívání v katedrále Sv. Víta k ranní, tzv. votivní, „Mariánské“ mši. V 15. století utrakvisté = „Husité“ texty přeložili do češtiny, humanisté 16. století přidali nové melodie a hlasy, baroko 17. století zapsalo hlas varhan, na konci 18. století zpěvy císař Josef II. nakrátko zrušil a zakázal, rozprodal noty, ve století 19. čeští buditelé vydali Roráty tiskem „pro lid“, 20. století je téměř zapomnělo a 21. století po nich prahne. Právem. Rorat je správné! Krom toho to byla (krom procesí a funusu) pro ženy jediná šance zazpívat si na veřejnosti, v kostele: až do roku 1800 totiž v Českých zemích v kostele zpívat nesměly! Ve zpěvu se střídaly a doplňovaly dvě komunity: česky zpívaný „gregoriánský“ chorál, který měli na starosti jen vybraní muži, „literáti“ (členové bratrstva oscilujícího mezi modlitebním společenstvím, pěveckým sborem a „klubem vzdělanců“) a krásné starodávné písně rozkouskované po slokách mezi chorál zpíval celý kostel, zkrátka všichni. Tyto zpěvy trvávaly od 5. do 7. hodiny ranní a aby zpěvákům nebylo zima, „zvenku“ byli oděni do dlouhých, psí kožešinou=“čubou“ podšitých kabátů, odtud zvaných „čubany“, později župany a pak „zevnitř“ je hřálo slazené, ohřívané a kořeněné pivo. To dostávali i školní žáci, a bylo by jistě zajímavé slyšet, jak zpěvy zněly po dvou hodinách zpěvu a popíjení… :-)<br />
To vše vyjmenované ovšem jen podtrhuje historickou oblíbenost a vážnost, i vyzkoušenou kvalitu Staro-Českých Rorátů, jak je kodifikovalo „baroko“. Přijďte se také učit s námi rorat! Rorání je totiž milé, výživné, zdravé! MP.</p>
Mohlo by vás také zajímat...
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818