Ocenění kronikářů má odezvu

<p>Kronikaření mělo a má v naší zemi nepřehlédnutelnou tradici. Od vzniku obecného kronikaření bylo v předminulém století zákonem stanoveno, komu bude tato úloha zachycovat historii svěřena, ale také systém dozírání a následné ukládání kronik třeba z důvodů popsání „knihy“. Jak už to bývá, ani u nás se této činnosti nevyhnuly vyšší zásahy, které třeba stanovily, co a o čem se může a smí psát.</p> <p>V důsledku to znamenalo dodatečné začerňování nebo dokonce odstraňování listů s „nevhodným“ zápisem. Doklady sice většinou nalezneme v archivech, ale ony zaniklé stránky už nikdo neoživí.<br />
Ale dost nostalgie. Víme sice, kolik má náš stát obcí a měst – tedy míst, kde by obecní a městské kroniky podle minulých i současného zákona z roku 2006 měly být psány. Jenomže tím se (po vzniku ČSR ministerstvo školství a osvěty, v současnosti ministerstvo vnitra) – snad se příliš nemýlím, nikdo nezabývá.<br />
Také s „péčí“ o kronikáře to bývá různé, ale v druhé polovině roku 2014 byl na výborové schůzi Sdružení kronikářů Čech, Moravy a Slezska přijat návrh na udělování titulu KRONIKÁŘ/KA, roku … Dosud byly uděleny čtyři. Snad je možné nabídnout dvě odezvy oceněných – Marie Zdeňková (kronikářky Prahy 15) a Mgr. Tomáše Hromádka Hromádky (kronikáře velké Chuchle) </p> <p> Marie Zdeňková je kronikářkou Prahy 15 už více jak 20 let paní. Sepsala zhruba stejný počet dílů kroniky této městské části a rovněž fotografuje události nejen pro kroniku v domácí Hostivaři, ale i pro časopis s názvem Hlasatel dokumentuje činnost spolků. O tom, že je velmi dobrá i v tomto oboru, svědčí její výstavy fotografií v Praze, na Slovensku ale i v Anglii. Navíc patří k obdivovatelům a znalcům, jak se kdysi říkalo, slovem i písmem, předválečného ministerského předsedy Antonína Švehly. V době, kdy vznikal tento článek, asistovala v rámci výročí v Hostivaři, ale také u pomníku jeho maminky. Zkrátka fotografuje, řeční a píše.</p> <p>M. Zdeňková:<br />
Chtěla bych Vám a celému výboru SKČMS ještě jednou poděkovat za nápad udělovat titul Kronikář roku. Toto čestné uznání má větší sílu, než tisíc slov. Co já se za těch 22 let natrápila, především s tajemníky, kteří mi házeli klacky pod nohy. Sice úplně zbytečně, ale odčerpávalo mi to síly. Jeden mi před celou radou dokonce řekl, že „Praha je obec a tudíž by stačilo, kdyby vedl jednu kroniku jen magistrát“. Jinými slovy, že dělám zbytečnou práci. Ani argument, že Praha je přece kraj a jednotlivé obce tvoří městské části, mi nepomohl. Pak si zase vymyslel, že psaní kroniky mám jako součást pracovní náplně a tudíž nevidí důvod, proč by mi za ni měl navrhovat nějakou odměnu, i když jsem ji zpracovávala pouze doma a na pověřovacím dekretu je jasně napsáno, že rada rozhoduje o přiměřené odměně. A tak to šlo různě dokola.<br />
Vaším oceněním se stal zázrak a konečně si lidé začali kronikáře vážit. Důležité je také, že se slovo kronikář dostalo do povědomí místní veřejnosti.<br />
Moc mě ve středu překvapili naši dobrovolní hasiči. Fotila jsem na jejich akci PO očima dětí a oni mně na závěr dali kytičku a diplom „za diplom“. To mě dojalo až k slzám. Je pravda, že také přes 20 let propaguji jejich činnost, ale toto jsem nečekala.<br />
A to vše jste spustili Vaším velmi cenným nápadem. Proto v něm, prosím Vás, pokračujte. A za Prahu mám na rok 2015 pro Vás dva tipy – Michal Ezechel, kronikář MČ Praha 10 – který píše kroniku, a velmi obsáhlou, již asi 10 let (Praha 10 má přes 100 tis. obyvatel, proto byl odvážný, že se do toho vůbec pustil a dosud vydržel!). Navíc svými texty přispěl již do mnoha knih o Praze, připravil několik výstav, a přesto, že je mladý, je velmi zodpovědný a pracovitý! A pak bych se přimluvila i za Mgr. Antonína Ederera – kronikáře MČ Praha 1 – který je navíc archivářem Prahy 1, ale i autorem mnoha knih o centru Prahy.<br />
Tito dva pánové, ač věkem rozdílní, jsou také Páni kronikáři s velkým „P“.<br />
Chtěla jsem tím říci, že Vám nepřestanu být vděčná za to, co jste pro mě udělali. Ani já bych nevěřila, jak mocnou sílu takové ocenění bude mít. Vyřiďte, prosím, i kolegům a kolegyni, mé velké poděkování a úctu ke správným rozhodnutím.</p> <p> Mgr. T. Hromádka:<br />
Pravdou je, že i na mě se v Chuchli tím oceněním začali dívat lidé trochu jinak, zastavují mě, gratulují. Takže chápu slova Marie Zdeňkové. Byl to opravdu dobrý nápad.<br />
Byl jsem na semináři v Příchovicích u Přeštic, kam si mne objednal místní region. Bylo to takřka sousedské setkání, úplně jiné než jsem doposud zažil. Už jenom tím, že se jednalo o kronikáře mrňavoučkých obcí (100 – 500 obyvatel), kde se všichni znají, jsou hodně vstřícní, vnímaví a váží si každého, kdo za nimi přijede. Připadal jsem si jako VIP nebo celebrita, protože si mě fotili, starali se o mne, ba dokonce tam přijela i redaktorka plzeňského rozhlasu.<br />
Cenné pro mne byly vhledy do vystavených kronik, k vidění byla nejen kronika oceněná diplomem v rámci Vesnice roku, ale třeba také kroniky psané i v současné době propiskou.</p>