Předsilvestrovská derniéra s herci i diváky v pyžamu

<p>DOBRUŠKA: Ale koukej vrátit to pyžamo je název hry, kterou členové ochotnického divadelního souboru F. A. Šubert z Dobrušky hrají už více než dva roky a během sedmadvaceti repríz jim v hledištích tleskalo několik tisíc diváků. Nastudování inicioval Pavel Štěpán, který zároveň hraje kontrolora nemocných. Několik dní před dobrušskou derniérou poskytl o inscenaci spoustu zajímavých informací.</p> <p>Můžete hru představit?</p> <p>Jedná se o původní divadelní hru Vlastimila Venclíka Vrať mi to pyžamo, zhruba ze sedmdesátých let. V polovině 80. let natočil Jaroslav Papoušek komedii, která se jmenovala Všichni musí být v pyžamu a do hlavní role Řehoře Maršíčka obsadil Františka Husáka.<br />
Původní příběh vypráví o pensiovaném účetním, který se po infarktu dá do služeb kontrolorů nemocných, je přitom velice pedantní, nepije atd. Děj vrcholí tím, že končí jako děvkař, alkoholik a zkorumpovatelný člověk, navíc dostane další infarkt. Film není moc známý, ale František Husák je v něm brilantní.<br />
Divadelní hra Vrať mi to pyžamo se už v Dobrušce v minulosti objevila.<br /> V 80. letech ji nastudoval s místními herci Jiří Mach, dnešní šéf Vlastivědného muzea. Pozoruhodné je i to, že v hlavních rolích se tehdy objevili Vladimír Zrzavý a Josef Dohnanský – pozdější starosta a místostarosta města (manželku vytvořila Blanka Asterová). Při několika reprízách jsem alternoval na jevišti. Stalo se totiž, že Jirka Mach, který hru nejen režíroval, ale zhostil se i malé role pošťáka, musel na vojenské cvičení a já jsem za něj zaskakoval. Tak jsem se s „pyžamem“ seznámil. </p> <p>A jak došlo k novému nastudování?</p> <p>Před časem jsem doma hledal nějaké fotografie a vypadla mi fotka Josefa Dohnanského právě z této hry. V divadelním archivu jsem našel text, přečetl ho a začal jsem shánět, kdo by hru udělal. Bohužel musím konstatovat, že slušně řečeno, mě všichni poslali „do prčic“ – nějaký kontrol a nemocný nikoho nezajímají, v Dobrušce jsou prý lidé zvyklí na operety a hry s velkým obsazením. Po nějaké době jsem tedy hru, včetně názvu, upravil sám, oslovil svého kamaráda Jiřího Hoňka a přípravy začaly. </p> <p>Kdo se objevuje na jevišti?</p> <p>V tomto případě si zcela nestandardně herci vybrali svého režiséra – Františka Veverku. Dodrželi jsme také tradici a nepsané pravidlo této hry, kde malou roli pošťáka dostává vždy pan režisér. Děj jsme okořenili aktuálními vtipy, přidali do něj písničku Zhluboka dýchat a malou legrácku s televizí, kde má pan režisér další miniroli. Terezu Štěpánovou, která odešla na mateřskou dovolenou, nahradila v roli manželky Jitka Frelichová. </p> <p>Původní plány na pár repríz vzaly brzy za své, že?</p> <p>Počítali jsme s tím, že hru, která je textově poměrně složitá a visí v podstatě na kontrolorovi a nemocném, uvedeme jen několikrát. Těší mě, a to se musím pochlubit, že přes velkou počáteční nedůvěru, počtem repríz „válcujeme“ už i velice úspěšnou Noc na Karštejně v podání místních ochotníků, což je opravdu pozoruhodné. I když nemáme zcela přesné záznamy, domníváme se, že jsme za dva a půl roku odehráli 27 repríz. Hráli jsme především v okolních městech a obcích – Opočně, Pohoří, Ohnišově, Sedloňově, Olešnici v Orlických horách, Novém Městě nad Metují, Českém Meziříčí, Jasenné, na přehlídce Sedláčkova Javornice, nejdále v Lanškrouně a samozřejmě také pětkrát v Dobrušce. </p> <p>Hráli jste však také jedno výjimečné představení.</p> <p>Ano, bylo to velice zvláštní představení, a sice pro Jaroslavu Ulrychovou, která překonala velice těžkou a komplikovanou nemoc a své padesátiny slavila za přítomnosti lékařů a sestřiček z Fakultní nemocnice v Hradci Králové, kteří ji doslova vrátili do života. Kolega Honěk po odehrání trefně poznamenal, že mě, protože ve hře nadávám doktorům, v případě potřeby nechají určitě v Hradci ležet na dvoře. </p> <p>Co Vás na roli revizora nemocných nejvíce baví?</p> <p>Ty nervy, zda to nezkazíme. Jsme známi tím, že texty nebyly nikdy naší silnou stránkou, takže nám bylo podsouváno, že není možné, abychom právě my hráli tyto role. Jeden má zhruba hodinu textu, kontrolor nesleze za celou dobu z jeviště, takže je to vždy napětí do poslední chvíle. Teď, kdy už si hraní tzv. „sedlo“ a nemusíme vše hlídat, nás baví sledovat reakce lidí. Poslední představení v Českém Meziříčí bylo v tomto směru obzvlášť povedené.<br />
Dobrušská derniéra bude opět trochu netradiční. Uskuteční se 29. prosince na jevišti Společenského centra Kino 70 v Dobrušce a vyzvali jsme diváky, aby do hlediště přišli v pyžamech s tím, že v tom případě budou mít vstup zdarma.<br />
Máme zpětné informace, že výzva padla na úrodnou půdu. Někteří dokonce vzkazovali, že spí nazí. Těm jsme odpověděli, že to ovšem není pyžamo a výjimka se na ně nevztahuje. </p> <p>Můžete na závěr představit divadelní „pyžamový“ ansámbl?</p> <p>Kromě už zmiňovaných herců (Štěpán, Honěk, Frelichová, Veverka) do něj patří dvě nápovědy (Markéta Ulrychová, Lucka Hušková), ozvučení zajišťuje Tomáš Ulrych, scénu tradičně Pavel Ulrych, osvětlení má na starosti Marcel Vrátný. Obrovská výhoda hry je prý také v tom, že všechny rekvizity se vejdou do dvou aut a na jeden vlek.</p>