Fenomén Lodžie – Divovánoce

<p>JIČÍN: Z kotelny odcházejí montéři; Lodžie získala krásný velký bílý prostor, ale surové čerstvé zdivo zebe už od pohledu. Nastupuje Lodžie team. Tomáš zakazuje všem na něj mluvit, protože přemýšlí. Tak si venku na pískovišti fotím zátiší: Kačenčin betlém ze špalků, Tomášův papír s úkoly, je jich celá hustá stránka, a vrtačka.</p> <p>Vymyslel lustr lepší než hradní architekt Šípek z bambusových prutů a je spouštěcí, aby se daly našroubovat žárovky ze země a nikdo nemusel vlát na žebříku, stropy jsou tu barokně vysoké.<br />
Dohadujeme se kde kdo bude, přerovnáváme stoly, konečně jsme usazeni. Připraveny jsou dílny: hoblinková, dřevěná, linorytová, razítková, senová, skořápková, svíčková. To ještě nevíme, že bude všechno jinak, protože v kotelně musí být koberec. Zkuste uklízet hobliny, nebo seno z koberce. Ale pěkně to vypadá.<br />
V kavárně připravují Poláci polotovary na polské pochoutky, v kavárně dělá každý něco, v oktogonu zkouší Jirka s Josefem a Marií scénu u vozíku. Pořád je vrací a vrací, třeba: „Musíš těma nohama trochu víc eroticky.“ Při tom sedí na režisérské židli a podepisuje Petře, která u něj klečí, jakési účetní papíry. Papírování on má rád. Hledáme stojan na stromeček. V kuchyni je frmol. Sjíždějí se muzikanti. Padá tma. V sobotu se dovídám, že zkoušející šli spát ve 4 ráno.<br />
Kde se tu vzali Poláci? Jedna neziskovka z Wroclavi získala od Višegrádu grant, aby Čechy naučila polská jídla a naopak. Vznikly krásné vánoční pohlednice s Jirkovou grafikou Lodžie. Na jedné je napsáno CIASTKA LINECKIE, na jiné KUTIA (polské vánoční cukroví).<br />
Kromě muzikantů z širokého okolí přijela zpěvačka Ridina Ahmedová s Petrem Tichým, a s nimi tři Ridininy děti. Vzpomínáme, jak tu hrála před osmi lety Pod Koštofrankem Babu Yagu.<br />
Lidí, kteří se do Lodžie sjíždějí je moc. Jak se všichni vejdou a jak se stravují je tajemstvím.<br />
Příběh o lásce Marie a Josefa se hrál v sobotu 13. prosince ve Valdštejnské Lodžii u Jičína. Za čtyři roky to bylo už počtvrté, pokaždé jiné, pokaždé jinak kouzelné. Pak proběhly dílny a série divadel a koncertů. Napočítali jsme 240 diváků, ale malé děti a rodiny účinkujících v tom čísle nejsou.<br />
Pan ředitel Jirka členům Lodžieteamu napsal: „Stejně jako jindy to bylo náročné, stresuplné, ale také krásné…a doufám, že jste tu radost z toho společného díla pocítili také. Ale už dost patosu!“</p>