<p>Nejapná otázka; nejspíš by odpověď mnohých z nás zněla na všechno (téměř). Tlaky naší společnosti na významnější financování kultury – alespoň jedním procentem, na lepší ochranu památek, větší podporu regionálních divadel nebo na důstojnější ohodnocení pracovníků v kultuře nebyly dost silné nebo vytrvalé. Ono se také těžko bojuje za větší finanční porce do kultury tehdy, když se průběžně dozvídáte, že krachují nemocnice, že není dost peněz pro sociální sféru či na důchody, a že každý z nás dluží hodně přes sto tisíc, a stát částku, kterou si málokdo z nás umí představit.</p> <p>Alarmujícím způsobem pak vyznívá informace, že:<br />
„Česká republika svedla bitvu o několik desítek miliard korun z evropských dotací. Ve výboru pro regionální rozvoj proběhlo klíčové hlasování, které státy dostanou o rok více na čerpání evropských peněz. Přes urputnou snahu místopředsedy Evropského parlamentu Oldřicha Vlasáka, kterému se podařilo získat zpravodajství k legislativě, která danou věc řeší, však nakonec na výjimku dosáhli pouze Slováci a Rumuni. Pokud se nestane zázrak, přijde v příštím roce Česko o částky v řádu deseti až dvaceti miliard korun. A o další miliardy může přijít v následujícím roce.“ (Citace ze Zpravodaje evropského poslance O. Vlasáka)<br />
Divné je, že tato informace ve veřejnosti nevyvolává žádné emoce, na „frontě“ je klid, i když ve hře je na naše poměry značný obnos. Přinejmenším by se měl někdo zajímat, proč tomu tak je, kdo to zavinil, a jak zjednat nápravu. Ten „někdo“ by se mohl rekrutovat z řad kandidátů ucházejících se ve volbách o naši důvěru a hodlajících pro nás zařídit lepší zítřky. Někteří z nich tuto oblast reflektují, ale není jasné, jestli se v problematice orientují.<br />
Ostatně volební přísliby politických stran byly v minulosti ve velké míře liché. Např. z oblasti kultury se podařilo pouze vyrovnání se s církvemi. Ty nesplněné se již před letošními volbami neopakují a pokud ano, zákonitě Vás napadne paralela s vtipem – dvakrát opakovaný vtip není vtipem…<br />
Možná proto se řada stran tentokrát pro jistotu uchýlila ještě více k obecnějším formulacím volebních slibů, než v minulosti. Ale nakonec, když se sebelepší a perfektně formulované sliby neplní, jsou stejně nanic.<br />
Pokud byste se chtěli do volebních programů důkladně ponořit, pár jsem Vám jich našla a připojila odkaz. U těch stran, které zařadily kulturu do svého volebního programu, zůstává trvalkou tvrzení, jak je kultura pro společnost důležitá…</p> <p> ČSSD />
ODS />
TOP 09 />
KSČM />
KDU-ČSL />
ANO – Resortní program<br />
Pirátská strana
ČR: Jedna z nejdéle fungujících veřejných sbírek v Česku započala svou činnost v roce 1991. Od té doby rozdělila mezi neziskové organizace více než 299 milionů korun. Loňský ročník byl zatím nejúspěšnější, podařilo se vybrat téměř 23 milionů. Všechny čtyři koncerty odvysílá program ČT1 vždy v neděli od 17:30. Letos poprvé koncerty zamíří i do regionů.
SEMILY: Zcela zaplněná Pojizerská galerie se koncertem a následnou komentovanou prohlídkou rozloučila s výstavou 2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant. Na koncertě vystoupili Bohuslav a Eva Lédlovi a pěvecký sbor Jizeran pod vedením Jiřího Kurfiřta a za doprovodu bubeníka Roberta Tomáše. Zazněly písně obou jubilantů, Jiřího Šlitra i semilského rodáka Jiřího Bažanta, oběma by letos bylo sto let. Na závěr se rozezněly skladby ze slavného muzikálu Starci na chmelu, na kterém se Jiří Bažant skladatelsky významnou měrou podílel. Se sborem si zazpívali i přítomní hosté, mezi jinými i synovec Jiřího Bažanta Jakub, významný sportovní komentátor. Na konec si mohli návštěvníci projít končící výstavu s odborným komentářem spoluautora výstavy Jaroslava Vávry. Samotnou výstavu navštívilo za dva měsíce i několik set studentů především z místních škol, pro které byla obě jména na počátku velkou neznámou, což se snad po návštěvě semilského muzea změnilo.
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.
PRAHA: Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518 vstoupil oficiálně do kin 7. listopadu. Snímek přináší mimořádný pohled na českou a slovenskou architekturu z let 1958–1989, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Tvůrci se ve filmu zaměřují nejen na výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, ale i na fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která jejich vznik provázela.