BESEDY S KRONIKÁŘKOU

<p>JÍLOVÉ U PRAHY: V Jílovém u Prahy byla vedením kroniky pověřena paní Jana Boučková z městské knihovny, kde má nezbytné zázemí k zaznamenávání současné historie pro budoucnost. Kromě jiného pořádá besedy. Poslední se uskutečnila koncem března a vztahovala se k událostem před 65 lety. Vděčnými posluchači se stali vlastně už poněkolikáté senioři, kteří používají jednu třídu bývalé měšťanské školy ke svému setkávání.</p> <p>Stalo se před 65 lety</p> <p>Tenkrát byla kronika města psána rovněž rukou. Podle titulní strany ji tvořil B. Hroník. Působil jako ředitel školy. Vedle čitelného rukopisu patřilo k jeho přednostem kreslení. Dnes už se dá dost těžko zjistit, zda tato schopnost patřila do jeho profesní aprobace, nebo to byla praktická součást osobnosti. Jeho kresba podle titulní stránky má větší vypovídací schopnost než fotografie, ač nejsou ve stejném měřítku.<br />
Úryvky, které nejdříve zazněly na besedě, se vztahovaly také k letům 1948 a 1949. Po katastrofálním suchu na jaře následovala ve stejném rozsahu neúroda. Kronikář zaznamená i třetí, kterou nazývá Naše jílovská katastrofa. Městem se nejdříve šířila šeptanda o ztrátě okresních úřadů. V prvních měsících se odstěhoval okresní soud, pak další úřady okresního formátu. Ironií zůstalo, že zaměstnanci úřadovali sice už v Praze, ale bydleli ve zlatohorním Jílovém.<br />
Že po Únoru 1948 následovalo znárodňování, je všeobecně známo. Proces se však nezastavil ani u živností s několika zaměstnanci. Pečlivý jílovský kronikář zaznamenal jména i formu podnikání. Ta se netýkala pouze obchodníků, ale třeba výroby lihovin, pily, cihelny nebo továrníkovy vily. Zajímavým faktem ale zůstává, že do čela znárodněné firmičky byl postaven obvykle bývalý majitel.<br />
Podle kroniky se začala plnit desetiletá snaha i touha po nové budově školy. Předešla ji školská reforma ministra dr. Zd. Nejedlého. Měšťanky se změnily na střední školy bez latiny, které se staly povinnými pro všechny od šesti do patnácti let. Tehdy bylo účelově připomínáno, že všichni budou získávat středoškolské vzdělání.</p> <p>Zajímavosti z okolí </p> <p>Před 65 lety kronikáři běžně vlepovali nejen fotografie, ale také novinové články. V omezeném množství, aby kronika příliš nenabývala „na tloušťce“. Vedle celostátních událostí, jako byl článek s názvem Podrobnosti o smrti Jana Masaryka. Ty sdělil ministr vnitra Sněmovně a otiskl je deník Práce včetně fotografie a podpisu státníka.<br />
6. červnu 1948 věnoval kronikář pozornost vlepením článku o Štěchovické přehradě. Ta se nachází jen pár kilometrů od Jílového a bývala nejen místem školních výletů. Před 65 bylo dokončena nádrž nad přehradou, která pojme 5 milionů hektolitrů vody. Ta uvede za tři minuty elektrárnu do chodu, tedy schopnosti vyrábět elektrický proud.<br />
Na jedné z dalších stran připomíná jílovská kronika postavu spisovatele Jana Morávka, shodou okolností v jeho výroční době. Sice působil v Kamenném Přívoze, ale právě jílovský kronikář ho učil. Do kroniky proto vlepil opět fotografii nad článkem od F. B. (František Bulánek, dnešními slovy jeho tiskový mluvčí) s připomínkou, že v tomto roce vyšly dva Morávkovy lidové romány, a to Zpáteční voda a Veselá ves. Kronikář připsal, že jistě nejsou posledními.</p> <p>A kde jílovská kronikářka pracuje?</p> <p>Její pracoviště se nachází v úzké, ale stejně dlouhé kanceláři jako půjčovna knih pro dospělé. Jediné okno poskytuje dostatek světla, je-li zachována sluneční přízeň zvenku. Pracovní zázemí tvoří stůl s výkonným počítačem. a dostatečným místem na kroniku úctyhodné váhy a rozměrů. Protější stěnu zaplňuje kovová skříň s důkladným zamykáním nejen pro kroniky spolků, které jsou dopsány nebo dopisovány, ale také pro rozepsanou jílovskou.<br />
Největší prostor ze zbývajícího zařízení zaujímá kopírka. Přirozeně umí barevně i černobíle a prakticky ve všech papírových velikostech.<br />
To, že kronika vzniká v knihovně, skýtá celou řadu výhod. Dosažitelnost celostátních i regionálních tiskovin, přítomnost čtenářů a jejich příliv nejčerstvějších informací, i když se musí pro eventuální zápis ověřovat. Protože je knihovna v budově radnice, je zjednodušen styk s vedoucími jednotlivých odborů, starostkou a tajemníkem. Jinými slovy – ideální prostředí k shromažďování podkladů. A hlavně odpadá přenášení.</p>