<p>FRENŠTÁT POD RADHOŠTĚM: Když se podívám z okna své pracovny frenštátského muzea, vidím nejenom děsivě prázdné místo v řadě domů přes ulici. Vidím před očima také bezelstné tváře všech dětí z blízké základní a mateřské školy, se kterými tady pracuju při edukačních programech.</p> <p>Všechno neštěstí lidských tvorů vzniká z práce jejich mozků.<br />
Gabriel Chevallier</p> <p>Bývám v těch chvílích velmi šťastný, ale další takové setkání, které mě čeká, mě naplňuje nezvyklou a nejistou obavou. Snad každý, kdo má vlastní děti, musel v posledních dnech této země zakusit pocit potměšilé nejistoty a dříve neuvědomované zranitelnosti a dezorientace. Pohled na těsně sousedící kostel sv. Jana Křtitele mi připomíná, že tyto události znovu vzkřísily také jisté poznání. Poznání, že v určitých chvílích, jakých je dnes v našich „dokonale za/pojištěných“ životech již poskrovnu, ožívá přesvědčení, že přece jen existuje něco vyššího. Něco, co přesahuje naše běžné chápání a uvádí na pravou míru všechny rozumem nevysvětlitelné pozemské mizérie.</p> <p>Také to bylo zřejmě jedním z poslání Ekumenické bohoslužby za oběti frenštátského neštěstí, která proběhla v neděli 3. března na náměstí ve Frenštátě pod Radhoštěm. Zorganizovalo ji místní kulturní středisko spolu s Psychosociálním intervenčním týmem ČR a především Krizovým centrem Ostrava, které je také od 17. února zapojeno do pomoci lidem zasaženým výbuchem domu č.p. 39. Věžní hudba zdejší základní umělecké školy mohla být právě tím prostředníkem, který přenášel mysl shromážděných kamsi do útěšných výšin transcendentna. Oněm nebeským trubačům přispěchal na pomoc také andělský chór pěveckého sboru frenštátského gymnázia. Tato dvě amatérská hudební seskupení, která tvoří nedílnou součást mnoha místních kulturních akcí, až právě tady, za těchto pietních okolností, jakoby našla své dokonalé významové zasazení. Kněží několika církví, na něž z výše shlížela smířlivá socha sv. Jana Nepomuckého, tak přítomným mohli ukazovat cestu vzájemného porozumění, sdílení, vyslyšení a pochopení. Tedy těch veličin a hodnot, kterých je zapotřebí, aby se alespoň v budoucnu možná dalo předcházet takovýmto fatálním událostem. Aby tam, kde končí cesta rozumu, započínala cesta srdce.</p> <p>Přestože se mělo jednat o jakési symbolické uzavření nešťastné historie posledních týdnů, už teď je zřejmé, že rozhodně nebylo tečkou za vlnou solidarity, která se bezprostředně po oné únorové neděli rozpoutala. 22. března se v místním kulturním domě bude konat benefiční koncert na podporu tragédií postižených obyvatel; také konto veřejné sbírky 3880277/0100 zřízené přímo Městem Frenštát p. R. ke stejným účelům je stále možné využít k případné dobročinnosti.</p>
OSTRAVA: Ve čtvrtek 5. září byla na Slezskoostravském hradě otevřena nová dlouhodobá výstava nacházející se ve sklepních prostorech. Země na obzoru!!! aneb Jak slezskoostravské uhlí dobývalo Arktidu zavede návštěvníky do světa jednoho z nejvýraznějších šlechticů 19. století – Johanna Nepomuka hraběte Wilczka.
OSTRAVA: „Ars longa, vita brevis,“ praví jedno staré, leč pravdivé rčení vypovídající o nesmrtelnosti lidského ducha zhmotněného a navěky žijícího v umění. A v případě antikvariátu a galerie Libri Kniharium v centru Ostravy jde o umění zejména knižní a výtvarné.
Ostrava vždy bývala městem s kulturním zázemím, ať už se prezentovalo divadly, univerzitou, galeriemi,výstavními prostory a vedle knihkupectví také antikvariáty. A právě ty doplňovaly onu přední linii kultury o tu zcela výjimečnou a nevšední.
PODĚBRADY-ČR: FEMAD neboli Festival mladého amatérského divadla v Poděbradech dává druhou šanci souborům, které se neprobojovaly do hlavních programů vrcholných domácích přehlídek, ale přesto mají své kvality a stojí za to je vidět. Letos je součástí tohoto zářijového svátku ochotnického divadla řada představení, několik seminářů, ale třeba i Bienále ochotnického plakátu spolu s výstavou. Ředitel festivalu Ladislav Langr připomíná v podcastu Místní kultury více než padesátiletou historii FEMADu, tradici "salonu odmítnutých" i jeho specifika: "Například tady nemáme porotu. Každý soubor vyšle svého delegáta, který musí být na všech představeních. Na závěr potom delegáti před diváky hlasují, co bylo nejlepší. Takže tady už nemůžeme říkat 'Ta porota nám to nandala', tady si to nandají sami ochotníci." Součástí festivalu je i seminář s lektorem, kde se tříbí a formulují názory na představení. "Snažíme se, aby odtud nikdo neodcházel s pocitem, že byl uražen, že byl zmařen jeho záměr, že byl nepochopen," doplňuje Ladislav Langr. V podcastu zmíníme i jeho velkou práci o regionálních osobnostech a četné kulturní a sportovní akce, které neúnavně organizuje. A v čem se komunální politika, ve které už mnoho let působí, podobá divadlu? Poslechněte si náš nový podcast.