Alternativní umění potřebuje profesionální rozvoj

<p>PRAHA: Alternativní umění je již dlouho v centru pozornosti široké obce diváků. Na jeho profesionálním rozvoji pracuje řada sdružení, a přesto se umělci tvořící v této oblasti potýkají s řadou praktických problémů. Překonat jim je pomáhá například sdružení ALT@RT. Ve svém Studiu ALTA poskytuje těmto umělcům patřičné zázemí pro jejich tvorbu. O tom, jaká je celkově situace alternativních umělců, jsme si povídali s ředitelkou sdružení Lucií Kašiarovou.</p> <p>Působíte na poli současného alternativního umění. Vaší snahou je vytvářet prostor k profesnímu růstu takto zaměřených umělců. Jak se vám v tomto směru daří? </p> <p>Naše sdružení působí v Praze od roku 2006 a vzniklo jako osobní potřeba, touha třech lidí po čerstvém větru v oblasti současného tance. Pocházím ze Slovenska a v Praze jsem poznala hodně tanečníků, kteří jsou kvůli grantům nuceni produkovat jednu premiéru za druhou, protože jen tak získají další dotaci. Dotace na výzkum a rezidence jim nikdo nedá. Toto je ale skutečně jen fenomén Slovenska a Česka. V zahraničí jsou umělci placeni i za normální práci na sále, kdy hledají nové možnosti svého projevu, bádají nad tématy nového projektu, či jen navštěvují workshopy, kde si prohlubují svoji techniku. Toto v podstatě v Česku není možné. Právě proto jsem se rozhodla otevřít prostor (zkušebnu), tedy vytvořit prostor pro tanečníky a performery a dát jim možnost nerušené pracovní doby s profesionálním divadelním zázemím (technika, adekvátní prostor atd.). To, že budu tento prostor poskytovat zcela zdarma, byla ovšem pouze utopie. Bohužel velmi brzy jsem musela své ambice změnit, protože Studio ALTA má břemeno komerčního nájmu a tudíž jsme pobyt umělců ve studiu museli zpoplatnit. Vzhledem k tomu, že tito umělci však také na to nemají žádné peníze (dostávají dotaci jen na tvorbu představení), museli jsme náš prostor proměnit z rezidenčního v hrací. Přesto stále vidím jako ideální Studio ALTA, kde se tvůrci zavřou na dva měsíce, a potom prezentují svůj výzkum nebo to, jak posunuli dál své vlastní projekty. Daří se nám to, ale málo. </p> <p>Co je vaší největší prioritou?</p> <p>Zůstat otevřeným společenstvím. Nejsme instituce, která podporuje jednu nebo jen několik osobností, naším studiem prošlo již nespočet umělců a stále jsem překvapená, že ačkoliv pražský alternativní rybník není až tak velký, tak pořád se najde někdo nový, kdo u nás hostuje. A to je důležité. Divadla ať si pěstují své osobnosti, my pěstujeme novou krev, nové názory i nové omyly v alternativním umění (smích). </p> <p>Jak vidíte současné možnosti alternativních umělců v České republice? Myslíte si, že mají dostatečný prostor k prezentaci?</p> <p>To je těžké. Trochu to souvisí se situací, kterou jsem již popsala. V podstatě si myslím, že Praha je přeplněná divadly a premiérami, ovšem alternativnímu umění v Česku chybí dostatečný prostor k prezentaci. Bohužel se jedná o fenomén, který já nazývám „éra performerů“, a to je na škodu kvality projektů (včetně představení). V dnešní době nesmíme chápat alternativní umění jako něco, jehož výsledkem je představení. Alternativní divadlo se pohybuje dávno za hranicí divadla, jak prostorově tak i formou. Mnoho lidí si myslí, že performer může být vlastně každý. Stačí napsat grant, oslovit kámoše a jde se na to. To je ale velká chyba státu, že si nehlídá řemeslnost v umění. Kdyby se jasně stanovily možnosti a kritéria dalšího vzdělávání jednotlivců či uskupení ve svém oboru, rázem by dle mého názoru více než polovina „performerů“ z české scény odpadla. Hrálo by se míň, zato více kvalitních věcí. Umělci by měli možnost cestovat na zahraniční stáže, měli by víc času na osobní bádání a nebyli by tak stresováni nutností premiér. </p> <p>Jak hodnotíte úroveň alternativního umění u nás? </p> <p>Jako hodně konzervativní formu klasického divadla. Mám dojem, že kdokoli se odváží vystoupit víc z řady než je nutno, je hned ukamenován. Samozřejmě to ale souvisí i s tím, že například Pražáci mají mnohem víc rádi konzervativní věci než třeba lidé z Berlína. Je to vidět i na tom, že čím víc cestuje člověk na východ, tím je tato „uzda“ slabší a člověk potká více odvážných projektů. Brno, Ostrava, či Olomouc se mi zdá v tomto ohledu mnohem výraznější, svobodnější. </p> <p>Jakým způsobem jednotlivé projekty financujete? </p> <p>Projekt Studia ALTA je financován 60 % z vlastních zdrojů a 40 % ze zdrojů města a státu. To vypovídá o naší schopnosti spolufinancování projektu. Myslím, že to by se také mělo odrážet na hodnocení dotovaných projektů státem a magistrátem. Naše aktivity jsou každý rok přibližně o 50 % vyšší (všechny služby jsou pro veřejný sektor), částka na provoz, kterou dostáváme se však nemění, naopak mírně klesá. </p> <p>Jak vnímáte vaši spolupráci s magistrátem?</p> <p>Měl by konečně přestat dělat mrtvého brouka a jasně vyčlenit, které aktivity chce podporovat a které ne. Takhle jenom rozhazuje zrní a my se jako slepice uspokojíme tím, co nám padne pod nohy. To není správné z naší ani z jejich strany. Pokud se Praha má stát skutečně kulturním městem, musí se někdo konečně zamyslet nad smysluplností koncepcí kulturně společenských aktivit s výhledem alespoň na dvacet let dopředu, a ne jen tak ad hoc rozhodovat o tom, jestli je nějaký projekt zajímavý či ne s ohledem na to, jaká osobnost ho dělá. Jako příklad nám může sloužit jednoduchý zákon přírody, aby byl strom plodný, musejí se některé větve ořezat a jiné podepřít.</p> <p>Spolupracujete i s dobrovolníky?</p> <p>Síla dobrovolníků nespočívá v jejich výrazné pomoci. To je jako s doktorem a sestřičkou. Doktor je hodnocen za výraznou pomoc, za zdařilou operaci, o sestřičce, denně otírající zadek pacientům, to však nikdo neřekne. Myslím si, že jsme dobrovolníci v ALT@RT v podstatě skoro všichni, protože se dobrovolně vzdáváme platů i když děláme práci, která by hodnocená být měla. Ale samozřejmě když opomenu tento kontext, tak mi systematicky s dobrovolníky jako takovými nepracujeme. U nás se prostě vždy najde někdo, kdo nám s něčím pomůže, když je právě potřeba. </p> <p>Z jakých projektů, které umělci mohli díky vašemu sdružení realizovat, máte největší radost?</p> <p>Paradoxně je to projekt sociální a ne umělecký, a to výuka dětí od 9 měsíců do 14 let. To je věc, která mě v poslední dobu povzbuzuje, že přeci jen to co děláme, má smysl. Naše lektorky jsou úžasné osobnosti, které dětem předávají velký kus poznání, což je, doufám, bude provázet i zbytek života a udělá z nich „citlivější“ lidi. To je pointa umění, která se nám někam vytrácí. Umění rozdat se, otevřít v duši člověka něco křehkého, na co nějak zapomněl, vyprovokovat v něm touhu po změně, po poznání, i když to není pohodlné.<br />
Potom je to určitě projekt Impro Events. Zjednodušeně jde o intenzivní workshop s nejlepšími světovými tanečními improvizátory. To, co člověk zažije v jeho průběhu, je nepopsatelné a nesmírně obohacující, myslím, že každý umělec by si měl projít kurzem improvizace pod mistrovským vedením. </p> <p>Jakým způsobem se chcete nadále rozvíjet?</p> <p>Ráda bych udržela a více rozvinula profesionální potenci Studia ALTA. Více se otevřela zahraniční spolupráci a motivovala umělce k hlubšímu vhledu do jejich práce, nahlodala jejich brzkou spokojenost se svým dílem. Z naší strany pracujeme na tom, abychom získali prostor od města, čímž bychom snížili naše provozní náklady a mohli více financí investovat do uměleckých aktivit. Z osobního hlediska, doufám, že ustojím svoji pozici nestranného člověka, který si drží vlastní názor, ale přijímá i názory druhých.</p> <p>Více info na:<br />
http://www.altart.cz/</p>