Umělecké uskupení Fronta na banán představuje umění současné „dekadence“

<p>PRAHA: Básník, kulturolog a zahradník Lukáš Neubert se podílel již v době svých středoškolských studií na založení zajímavé alternativní umělecké skupiny Fronta na banán. Již ze samotného názvu cítíme určitou ironii, sarkasmus a komický nadhled, který je blízký všem členům uskupení.</p> <p>Tvorba, které se věnují ve svém volném čase, je pro ně zdrojem možnosti, jak hravou leč mnohdy i pichlavou formou rozšířit do světa své názory na současné dění ve společnosti. </p> <p>Fronta na banán je neformální umělecké uskupení básníků a hudebníků. Kdy a jak došlo k jejímu založení?</p> <p>Fronta na banán vznikla nejdříve jako hudební skupina na gymnáziu v pražských Kunraticích. Tak vzniká mnoho kapel a většinou se po krátké době úplně rozpadnou. Když však kapela funguje delší dobu, je stále těžší skupinu zrušit, protože má již určitou minulost. To máte jako u Rolling Stones, ty už si taky netroufají ukončit činnost, ačkoliv soudě podle jejich tvorby je nejvyšší čas, aby tak učinili. My jsme si při vzniku řekli, že když může hrát tolik „příšerných“ kapel, tak my můžeme dělat hudbu taky (smích). Zpočátku nás trochu omezovalo to, že nikdo kromě mě neuměl hrát na žádný nástroj, ale to se časem změnilo. Ze začátku se jednalo především o chlapeckou kapelu ve složení: Honza Dědič, Petr Machan, Petr Novák, Vít Soukup a Ondřej Votík. Jelikož nás škola příliš nezaměstnávala, měli jsme mnoho energie a času na své koníčky.</p> <p>Čím je vaše skupina jiná než ostatní podobné „gymnaziální“ hudební skupiny?</p> <p>Zvláštností naší skupiny je unikátní propojení poezie a hudby. Básničky jsme začali psát víceméně z nudy pod lavicí, a některým z nás to zůstalo dodnes. Třeba Petr Novák je autorem sedmi básní, které patří historicky k tomu nejlepšímu co v FnB vzniklo. Básničky jsou asi nejpodstatnější a nejtrvalejší hodnotou, co tuto partu lidí spojuje. Dalším důvodem je zábava a přátelství. Naše výtvarná činnost má dvě polohy. Především se část z nás čas od času věnuje street artu, kdy ve formě sprejovaných šablon „znečišťujeme“ šedivé a jinak nevzhledné zdi českých měst. Paradoxně, i když se zcela jistě jedná o naši vedlejší aktivitu, měla tato tvorba asi největší mediální ohlas. Dokonce se stala součástí knihy Street Art Praha, která vyšla v roce 2007 v nakladatelství Arbor vitae. Tato kniha byla sepsána maďarským sběratelem street artu Istvánem Lékó. Reakce obyčejných lidí byly až na výjimky velmi pozitivní. </p> <p>Proč se věnujete v oblasti výtvarného umění zejména street artu?</p> <p>Umělecká senzitivita je univerzální, uplatňuje se ve všech oblastech. Pro FnB je důležitá jedna věc: nemáme rádi vyzdvihování individualit. Street art umožňuje zachovat anonymitu a zároveň vytvářet mýtus. Zajímá nás především to, jak se literární poetika může vmísit do reálného světa. Je to hodně zajímavý proces. Škoda, že neexistuje pro street art více legálních ploch a že se podle našich zákonů nejedná o umění, ale o kriminální čin. Jeden můj kamarád, který vytvořil dvě umělecké šablony na veřejném chodníku, byl podmínečně odsouzen k odnětí svobody na tři měsíce! To je opravdu absurdní situace. Další členkou naší skupiny je i techno – malířka Jana Hessová, která se podílela na ilustrování našich almanachů. Kromě toho jeden z našich zakládajících členů Petr Machan se delší dobu věnuje umělecké fotografii. </p> <p>Kolik máte vlastně členů?</p> <p>S Frontou na banán mohou být spojovány desítky lidí, ovšem někteří již přestali být aktivní. Jedním z našich „bývalých“ členů je například i anarchistický básník Nada, který se aktivně spolupodílel na fundamentálním almanachu Budete viset! Většina lidí aktivních buď v hudební formaci nebo v jiných oblastech naší činnosti je však již trvale propojena s osobními zážitky z mládí. To jsou zážitky na celý život, a jak to tak s pamětí bývá, vzpomínky jsou čím dál tím hezčí! Počet lidí nějak výrazněji spojených s FnB odhaduji tak na 20. Hudební formace je tvořena vždy tak do deseti osob, podle místa, času a nálady. Tady platí, že čím více lidí, tím větší chaos, ale také větší zábava. </p> <p>Na jakých ideových základech je vaše umělecká skupina postavena?</p> <p>V estetice FnB vědomě i nevědomě navazujeme na klasickou tradici světové dekadence, umělecké avantgardy a českých anarchistických buřičů, stejně tak se opíráme o dobrou tradici českého undergroundu 70. a 80. let 20. stol. Významný je pro nás i vliv poetismu, jakkoli je to zdroj nehrdinný a slabošský. V politické rovině je FnB poměrně diverzifikovaná, ovšem významným proudem je silný kritický tón, který se dotýká i veličin a osobností většinovou společností respektovaných. Ani Václav Havel nebyl ušetřen. Jsou však mezi námi i obyčejní političtí liberálové a to je hanba! </p> <p>Jak informujete lidi z okolí o vašich akcích?</p> <p>Většinou telefonicky nebo emaily. Popřípadě ústně. Existujeme i na Facebooku.</p> <p>Jste dobrovolnické uskupení. Nevyužíváte žádnou formu státní podpory. Kde získáváte finance na své aktivity?</p> <p>Na případné koncerty se dopravujeme sami, asi dvakrát se nám stalo, že jsem dostali příspěvek na cestovné od pořadatelů koncertu nebo festivalu. Hrajeme na nekomerčních akcích. Almanachy si vydáváme vlastním nákladem částečně proto, že nechceme nikomu nic vysvětlovat a cenzurovat obsah. Nehledě na to, že básně takového charakteru si stát už z podstaty nemůže „pěstovat“. My si vždy řekneme, kolik chce kdo kusů a za jakou cenu. S těmi si pak každý může naložit, jak chce. Chudší mají méně a bohatí více…</p> <p>Kolik takových sbírek již vyšlo?</p> <p>Almanach vydáváme nepravidelně přibližně jednou za dva roky. Celkem jsme vydali již čtyři: Pražské sanitarium, Budete viset!, Hovory s batohem a Ultrabloody hardcore Jesus. První sbírka byla plná naivních a nabubřelých veršů, ačkoli některé z nich mají trvale vysoký standard. Sbírka Budete viset! reagovala na mezinárodní politickou situaci a byla ostře politicky nekorektní, Hovory s batohem byly více dadistické a Ultrabloody hardcore Jesus je ještě možné koupit na: http://www.fler.cz/fronta-na-banan<br /> Kupte si jej a udělejte si sami obrázek. V posledně jmenované sbírce je i významný host Básník Ticho, praděd mladé české avantgardní poezie. Poslední sbírku si také můžete velmi levně koupit přímo od autorů na některé z našich budoucích akcí. Starší sbírky jsou samozřejmě naprosto rozebrané a ty existující jsou rozedrané a ohmatané v knihovničkách českých a moravských krasavic (smích).</p> <p>Jak byste charakterizoval styl, který je pro vaši hudební a básnickou skupinu charakteristický?</p> <p>Naše kapela měla zpočátku tendenci hrát cosi jako skapunk, ale z toho brzo sešlo, jelikož se projevila odlišná podstata naší umělecké existence než je hraní rychlých písniček do tance. Spodní proud touhy některých členů hrát pohodovou, líbivou a taneční hudbu, přetrval, ale nikdy nebyl plnohodnotně uspokojena. V podstatě jsme parta knihomolů, která se rozhodla dělat něco, co by uspokojilo naši potřebu šířit své názory a sdílet svůj hudební a literární vkus s obecenstvem anebo sami mezi sebou. O hudbě se dá mluvit až zpětně, i když se postupně stala nedílnou součástí sdělení, nešlo o ni v první řadě. Myslím, že naše hudba je více než dobrou kulisou pro naše sdělení. Pozdější pokusy emancipovat hudbu z okovů slov se dle mého názoru setkaly s nezdarem. Z knihomolů se dosud nestali hudebníci, ale kdoví jak to bude v budoucnu. Básnicky je pro FnB charakteristická jednoduchost a zdánlivá naivita. Sebeironie, skepse i násilí jsou přítomné, láska je upozaděna nebo se o ní nemluví. Hravost je pro nás zcela zásadní, jelikož by nás texty jinak nebavilo číst. Ještě jedna věc je důležitá: vystavujeme se vzájemné kritice a tak se nám málokdy stane, že bychom zveřejnili nějakou narcistickou pitomost.</p> <p>V rámci své umělecké skupiny se věnujete hraní na elektrickou kytaru a především skládání básní. Kde berete inspiraci pro své básně?</p> <p>V posledních několika letech se soustředím především na sbírání lidové slovesnosti zaznamenáváním vyslechnutých útržkům rozhovorů atd. Domnívám se, že ty nejzajímavější a podstatné věci se slovy básníka Jaroslava Erika Friče dějí „na zadním sedadle autobusu“ a to myslím prakticky i obrazně. Také mě v současnosti baví jednoduchá dětská imaginace, ačkoli ji sám nejsem se stoprocentní čistotou schopen. Je mi tedy alespoň inspirací. Pozice moralistického intelektuála mi přijde únavná a neplodná. Prostá řeč je sice prostá, ale o mnoho svěžejší než mnohé z toho, co už bylo, možná zbytečně, napsáno. Škoda papíru. </p> <p>Jakou nejbližší akci s vaší skupinou plánujete?</p> <p>V pražském Unijazzu budeme mít 14. února 2011 vernisáž své historicky první výstavy Petra Machana. Možná bude součástí vernisáže i nějaká kulturní vložka a rozhodně přijde mnoho lidí z FnB. Hudební formace v současnosti „hybernuje“, částečně díky tomu, že jsem se přestěhoval do Olomouce. Pravděpodobně časem vydáme nějaké další tenké knížky a občas někdo z nás čte veřejně na pravidelných akcích Hulidi v holešovickém klubu Cross.</p>