Kroniky, kronikáři, muzea a archivy v Olomouckém kraji

<p>Náš seriál, který postupně mapuje uvedenou problematiku, se přesunul do Olomouckého kraje. Dnes vám přiblížíme situaci v okresech Olomouc a Šumperk.</p> <p>Okres Olomouc<br />
Vlastivědné muzeum v Olomouci nepřerušilo po roce 1989 spolupráci s obecními kronikáři na území bývalého olomouckého okresu.Přiravuje pro ně ve spolupráci se Státním okresním archivem v Olomouci (SOkA) semináře. Zatím poslední proběhl na podzim roku 2006 a zúčastnilo se ho přes 30 zájemců, kteří si vyslechli přednášku Prameny ke kronikářské práci ve fondech SOkA v Olomouci, přiblížen byl i program Centra péče o tradiční lidovou kulturu. „Nechyběla ani metodická doporučení a výměna zkušeností mezi kronikáři, kteří měli také možnost nahlédnout do kronik deseti obcí“, sděluje PhDr. Ludnila Drtílková, která se touto problematikou v muzeu zabývá a dodává, že se osvědčila spolupráce s kronikáři při aktualizaci kartotéky kronik a kronikářů. Kronikáři také pomohli v oblasti péče o lidovou kulturu a v památkové péče.<br />
V bývalém okrese Olomouc je 93 obcí a podle údajů z roku 2006 se v 72 z nich vede obecní kroniku. Jejich pisatelům poskytuje muzeum metodické konzultace k vedení kronik.<br />
I když archivy nebyly a nejsou ze zákona pověřeny metodickým dohledem nad vedením obecních kronik, ale pouze tyto prameny přebírají k uložení a umožňují jejich badatelské využití, SOkA v Olomouci s obecními kronikáři dlouhodobě a neformálně spolupracuje. V roce 2005 proběhl seminář ve spolupráci s agenturou SEKURKOM pod názvem Kronikářské minimum. Zúčastnilo se ho kolem třicítky kronikářů z celé Moravy.<br />
„Zájemcům poskytujeme individuální konzultace a pořádáme semináře, většinou ve spolupráci s Vlastivědným muzeem v Olomouci nebo se soukromými subjekty“, vysvětluje PhDr. Miroslav Koudela, zástupcee ředitele SOkA v Olomouci a pokračuje: „Právě díky seminářům a setkáváním se udržuje tradice kronikářské práce v okrese a kraji na relativně vysoké úrovni. Kronikáři se mohou seznámit s názory odborníků, získat cenné rady a zejména vyměnit si zkušenosti se svými kolegy. Rovněž pracovníci muzea a archivu tím udržují potřebný kontakt s obecními kronikáři, a lépe se jim pak daří přesvědčovat obce o nutnosti ukládat uzavřené svazky obecní kroniky do archivu. Přispívá k tomu i skutečnost, že řada obcí vede kroniku v digitální podobě, a není tudíž problém odevzdat jeden exemplář do archivu. V některých případech jsme pro potřebu obcí pořídili i kopii obecní kroniky, jejíž originál byl do archivu předán.“ Kromě zmíněných seminářů a konzultací umožňují pracovníci SOkA kronikářům přístup k potřebným archivním pramenům.</p> <p>Okres Šumperk<br />
Vlastivědný ústav v Šumperku, který byl metodickým pracovištěm pro práci kronikářů v tehdejším okrese Šumperk, ukončil tuto činnost v roce 1989 odchodem pracovníka, který se této problematice věnoval. Kronikáři se na pracovníky muzea obracejí sporadicky – většinou jde o pomoc při zpracováni dějin obce.<br />
Poté, co kronikáři nenašli metodikou pomoc v muzeu, začali se obracet na SOkA v Šumperku. A to zeména po roce 1998, kdy byla otevřena nová budova archivu a prohloubila se spolupráce s obecními úřady v rámci zavádění a dodržování spisové služby, a také v souvislosti s ukládáním dopsaných obecních kronik do archivní úschovy.<br /> „Ke spolupráci s kronikáři jsme byli posléze vyzváni vedením Zemského archivu v Opavě. Pravidelné semináře nepřipravujeme, spíše se zaměřujeme na individuální konzultace podle potřeb jednotlivých obcí, kronikáři se iniciativně chodí poradit, co do kronik psát, a také jak a čím. V současné době nám velmi pomáhá kniha Jak vést kroniku obcí a měst autorek L. Šotnarčové, M,. Kašubové a R. Gošové (vydal SEVT a.s., cena 355 Kč – pozn. redakce). Zatím poslední společné posezení s kronikáři a zástupci asi deseti obcí v prostorách SOkA proběhlo počátkem minulého roku. Šlo o neformální setkání spíše přátelského a debatního rázu. Takovýchto setkání bez předem stanoveného programu se během posledních let uskutečnila celá řada. Většinou jde o okamžitou reakci na potřeby samotných kronikářů. Nejvíce jich zajímá, o čem mají kroniky psát, jakým způsobem, čím a na jaký materiál. Dotazy jsou vznášeny i na využívání počítačové techniky. Nikdy nezapomeneme ani na možnost nahlédnout do kronik různých obcí a měst. Často se stává, že si sám starosta domluví návštěvu archivu po změně nebo jmenování nového kronikáře“, sděluje své poznatky z této oblasti PhDr. Hana Jarmarová, ředitelka SOkA v Šumperku a dodává, že již v roce 1992 zavedl archiv praxi, a sice, že při kontrolách uložení archiválií a spisové agendy ponechává kroniky na obci jako dlouhodobou depozitní zápůjčku. Vyhnul se tak úmyslnému zatajování kronik a jejich následným ztrátám. Depozitní smlouvy však velmi záhy začal archiv uzavírat pod podmínkou, že za bezpečnost kroniky (tedy řádné uložení na obecním úřadu a zabránění poškození a ztrátě) neodpovídá starosta z titulu své funkce, ale je odpovědný jako fyzická osoba.<br />
Má to tu výhodu, že starostové při ukončení svého funkčního období trvají na změně smlouvy nebo prostě kroniku odevzdají do SOkA.<br />
Kroniky má v archivu uloženo 82 obcí a osad, 6 obcí si některé díly ponechalo, jako depozitní zápůjčku má k dispozici kroniky psané v českém jazyce 17 obcí. Tyto kroniky jsou vedeny v evidenci archivu a podléhají pravidelnému kontrolnímu dohledu.<br /> „Přesvědčit starosty obcí o uložení kronik do archivu se nám daří čím dál lépe a snadněji. Ukázali jsme jim jaké kroniky již máme, v jakém prostředí jsou uloženy a jak jsou bezpečně zajištěny. Navíc plníme slíbenou dohodu, že si obec může kdykoliv kroniky vypůjčit. Většinou této možnosti využívají u příležitosti sjezdů rodáků nebo obcemi tradičně pořádaných sezení nad kronikou. V tomto případě razíme heslo, že je lepší ohmataná kronika, o kterou mají občané zájem, než vzorně vypadající kronika, o kterou nikdo nestojí,“ vysvětluje H. Jarmarová.<br />
Archivu se osvědčuje neformální přístup, který je usnadněn úzkou spoluprací s většinou starostů. Právě oni pak domluví návštěvu kronikáře v SOkA, a případně s ním i přijedou. Seznámí se s archivními fondy, které se dané obce týkají, prohlédnou si starší kroniky vlastní i jiných obcí. V případě potřeby pak archiv navštěvují již sami kronikáři a podle potřeby si vyhledávají podklady např. pro retrospektivní zápisy, a nebo se jen přicházejí poradit či pochlubit svojí prací.</p>