Kroniky, kronikáři - 2. díl z Prahy

<p>PRAHA 13: Navazuji na předchozí článek k této problematice a dnes vám přiblížím situaci v Městské části Praha 13, kde funkci kronikáře vykonává od roku 2004 PhDr. Věra Opatrná.</p> <p>A právě na ni jsem se obrátila s několika otázkami:</p> <p>Od kterého roku vede Praha 13 kroniku? </p> <p>Praha 13 se stala součástí tzv. Velké Prahy (stejně jako další obce v blízkosti Prahy) v roce 1974. Původní obce Stodůlky (s částmi Vidoule a Háje), Malá a Velká Ohrada a Třebonice dlouho tvořily samosprávnou jednotku v rámci městského obvodu státní správy Prahy 5 pod názvem Stodůlky, později Jihozápadní město a nejnověji Praha 13 s vlastním zastupitelstvem (dříve Národním výborem). Obecní kroniku Stodůlek vedl od roku 1953 František Vlasák a zachytil v ní život obce od první světové války. Pro zájemce o dávnější historii Stodůlek, o nichž první písemná zmínka pochází z roku 1159, kronikář sepsal a nechal rozmnožit pětistránkový informační materiál. Pan Vlasák psal svou kroniku až do své smrti v roce 1991. V dalších letech ji nikdo nevedl a situace se změnila až po mém nástupu do funkce kronikáře. Od té doby aktuálně zpracovávám historii Prahy 13, kam spadá i zbytek Stodůlek, které naštěstí nemusely ustoupit výstavbě sídliště, ale také obcí Malá a Velká Ohrada a Třebonice. </p> <p>Kolik má kronika zatím svazků?</p> <p>Kronika pana Vlasáka obsahuje tři svazky. První má 600, druhý 992 a třetí svazek má 402 stran. Já vedu kronikářské zápisy v elektronické podobě. Doplnila jsem léta 1998 až 2003, aktuálně jsem zpracovala roky 2004 až 2008. Zápis za rok 2009 je připraven ke schválení Radou MČ Praha 13. Texty jsou prozatím jen v elektronické formě. V současnosti ještě dokončuji obrazovou přílohu ke kronikám, které jsem již napsala, a s jejím dokončením počítám do září letošního roku. Právě na tento měsíc totiž připravuji ve spolupráci s Muzeem hlavního města Prahy velkou výstavu pod názvem „Od jeskyně k paneláku aneb Mozaika z dějin Prahy 13“. Otevře se na zimním stadionu v Bronzové ulici a přiblíží bohatou minulost a rozmanitou současnost Prahy 13. Dále se chystám k ručnímu opsání retrospektivních záznamů, které bude následovat po dokončení zápisů od roku 1992. Jeden svazek tedy bude obsahovat dopsaná léta, druhý aktuálně doplňované roky. </p> <p>Jsou součástí kronikářských zápisů také přílohy a dokumentace? </p> <p>Kronika zatím přílohy nemá. Ke každé akci nebo události, kterou v ní popisuji, vkládám jednu či dvě fotografie a tuto činnost chci dokončit do zahájení již zmíněné výstavy. Praha 13 je velká městská část s dynamickým rozvojem a mohutnou výstavbou. Pro veřejnost pořádá spoustu akcí, ale já se nemohu každé z nich zúčastnit. Mám totiž své povolání učitelky, které je rovněž časově velmi náročné. Fotodokumentaci mně pomáhají shromažďovat pracovníci radnice a v případě potřeby ji mají ve svém elektronickém archivu. Některé materiály jsem získala také od pamětníků žijících ve staré části stodůlecké zástavby. Zatím jsem je ale nestihla zpracovat a zařadit ke kronice. Mám je seřazené a uložené v šanonech doma. Doufám, že na ně také jednou přijde řada a že je zpracuji podrobně. </p> <p>S kým se v případě potřeby radíte?</p> <p>Mým největším rádcem a morální oporou je syn pana kronikáře Vlasáka. Jmenuje se po otci František Vlasák a letos mu bude 82 let. Je ke mně velice vlídný a vstřícný, vzpomíná na práci svého otce a krásně umí vyprávět o životě v obci před tím, než se do ní zakously nelítostné bagry a zničily domovy stovkám lidí. Právě od něho získávám kontakty na další pamětníky. Druhou oporou jsou pro mne pracovníci radnice, a to tiskový mluvčí Prahy 13 a šéfredaktor informačního zpravodaje Městské části Praha 13 STOP – Samuel Truschka, dále asistent a zástupce starosty Bohdan Pardubický, který má na starosti kulturu. Fotodokumentaci získávám také od vedoucího webových stránek Prahy 13 Dana Novotného.</p> <p>Věnujete se i další činnosti související s posláním kronikáře? </p> <p>Podílela jsem se na vzniku publikace „Praha 13 – město uprostřed zeleně“, kterou vydalo Milpo Media Praha v roce 2006. Pravidelně uveřejňuji články v našem měsíčníku STOP, zpracovávám historii stodůleckých gruntů, snažím se zaznamenat jejich nejstarší minulost i současnost a také sepisuji vzpomínky pamětníků. Neaktuálněji coby členka přípravného výboru spolupracuji s Muzeem hlavního města Prahy na dramaturgii výše avizované výstavy, takže jsem v kontaktu i s muzejníky.</p> <p>Děkuji za rozhovor</p>