TEPLICE: K 60. výročí konání, dnes již legendární a průlomové výstavy moderního umění Koblasa–Medek v teplickém muzeu (3.–31. 8. 1963), vystaví muzeum obraz Jana Koblasy Já a Lolita. Kromě toho barokní muzejní obrazárna představí tři nově restaurované obrazy: dva z dílen nizozemských a rakouských mistrů 17. a 18. století a jeden z počátku 18. století z ateliéru věhlasných českých malířů-krajinářů, rodiny Hartmannů. Všechny obrazy budou v měsíci srpnu součástí prohlídkové trasy ve dnech 3.–31. 8. 2023.
Neskutečných šest desetiletí uplynulo od vernisáže výstavy s lakonickým názvem Koblasa – Medek v tehdejší Gottwaldově výstavní síni teplického muzea. Právě zde v srpnu 1963 uspořádalo muzeum pod vedením Zorky Zudové výstavu, na kterou se jezdilo „až z Prahy“. Malíř, sochař a grafik Jan Koblasa (1932–2017) zde vystavoval 11 obrazů a 24 plastik, mezi nimiž byli zastoupeni i legendární „Králové“. Malíř Mikuláš Medek (1929–1974) představil 26 obrazů vytvořených v nedlouhém čase před výstavou. Díla, která vzbuzovala nadšení na jedné straně a demagogickou averzi na straně druhé. Souboj obou názorů probíhal na stránkách teplického deníku SMĚR. Deník přinesl 8. 8. 1963 článek plný manipulací, ve které se autor, podepsaný pouze monogramem V.Š., v kritice tvůrčího procesu obou umělců neštítil použít příměru k esesákovi a jeho obětí v Osvětimi. Zasvěceně na to 15. srpna reagoval historik umění Stanislav Talaváňa, který vedle reakcí na oba tábory zahrnul do článku i citát Honoré de Balzaca: „Když Archimedes objevil svou slavnou poučku, obětoval 100 volů. Od těch dob se všichni volové třesou, objeví-li se nová pravda“. K výstavě byl vydán katalog s texty historika umění Františka Šmejkala a Věry Linhartové, spisovatelky a historičky umění žijící od roku 1969 v Paříži. Katalog obsahoval také texty Koblasy i Medka, ve kterých oba vysvětlovali podstatu své nefigurativní tvorby, naprosto oproštěné od reálné skutečnosti, díla „tryskající přímo z nitra tvůrce“. Všechny tyto skutečnosti z teplické výstavy dnes činí v podstatě ikonickou záležitost.
Mnohé může napadnout, proč právě Teplice. Jednak proto, že Praha nebyla paradoxně ještě připravená na tak rozsáhlou prezentaci zcela nového pohledu na vztah autora a díla a jednak i proto, že Koblasu k Teplicím vázala citová vazba. Měl zde rodinu, vystudoval zde gymnázium. V roce 1958 teplická galerie Dílo uspořádala jeho první samostatnou výstavu, která přispěla k získání ceny Akademie výtvarných umění v Praze. Až do své emigrace zde měl také ateliér. A jednak také proto, že se tehdejší muzeum nebránilo novým, progresivnějším kulturním proudům. Představovalo nejen soudobé výtvarné umění, v Divadle na zámku začínal Karel Kryl a Miroslav Horníček zde prezentoval pořad Střílení ku ptáku. Po emigraci Jana Koblasy v roce 1968 do svých sbírek získalo také jeho obraz Já a Lolita, inspirovaný slavným provokativním románem Vladimira Nabokova z roku 1955.
V obraze z první poloviny 60tých let vytvořeném kombinovanou technikou Jan Koblasa spojil nefigurativní malbu s expresivním, silnými emocemi nabitým výrazem. Podobnými jako vzbuzuje kontroverzní román. Ostatně obrazy Jana Koblasy v této době působily na české prostředí podobně jako Nabokovův román na evropskou společnost v době svého vydání. Obraz představil Jan Koblasa také v dokumentárním cyklu České televize GEN-Galerie elity národa v roce 2002.
Do sbírek teplického muzea byl zařazen v roce v roce 1988, do širšího povědomí veřejnosti vešel po roce 1990, kdy se v letech 1991–92 Koblasa vrátil do českých výstavních prostor. V sérii pěti výstav nechyběly ani Teplice.
Obraz Jana Koblasy je součástí prohlídkové trasy muzea.
Bohuslava Chleborádová,
kurátorka uměleckých sbírek Regionálního muzea v Teplicích
Program u mostu se pro tento týden ruší. Venkovní část akce chceme přesunout na pokud možno co nejbližší termín.
ČR: O výběru kandidáta na Oscara za Českou republiku v kategorii Nejlepší zahraniční film každoročně hlasují členové České filmové a televizní akademie (ČFTA), která stojí i za udílením cen Český lev. Do boje o prestižní cenu 97. ročníku americké Akademie filmového umění a věd akademici vybrali film Vlny scenáristy a režiséra Jiřího Mádla. Dobové drama připomíná události osudného roku 1968, kdy Československo začala v rámci „bratrské pomoci“ okupovat vojska Varšavské smlouvy. Film je inspirován skutečným příběhem skupiny novinářů Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu a jejich odhodláním přinášet nezávislé zprávy za každou cenu. Ve světové premiéře byl snímek uveden na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Do kin oficiálně vstoupil 15. srpna, kde jej prozatím zhlédlo přes 350 tisíc diváků.
OSTRAVA: Ve čtvrtek 5. září byla na Slezskoostravském hradě otevřena nová dlouhodobá výstava nacházející se ve sklepních prostorech. Země na obzoru!!! aneb Jak slezskoostravské uhlí dobývalo Arktidu zavede návštěvníky do světa jednoho z nejvýraznějších šlechticů 19. století – Johanna Nepomuka hraběte Wilczka.