Švandovo divadlo uvede inscenaci Adamova jablka, střetne se v ní Robert Jašków s Jacobem Erftemeijerem

Hra je adaptací stejnojmenného filmu, který v roce 2005 natočil podle vlastního scénáře dánský režisér Anders Thomas Jensen. Ten Adamova jablka pojal jako osobitý mix žánrů s řadou barvitých postav. Nechybí v něm absurdní situace i dialogy a také humor, který je často černý, sarkastický a nekorektní. V pojetí jednoho z nejbouřlivějších divadelních režisérů střední generace Jiřího Pokorného tak budou Adamova jablka patrně nejostřejší komedií, jakou kdy diváci u Švandů viděli. Titul zároveň završí trilogii adaptací severských filmů, do níž patří oblíbené komedie Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení.

Pastor a neonacista

Hrdinou hry je pastor Ivan (Jacob Erftemeijer), muž zdánlivě neochvějné víry, který ve všem hledá jen to dobré. Na své venkovské faře tak rád přijme obtloustlého kleptomana Gunnara (Matěj Anděl), alkoholičku Sáru (Bohdana Pavlíková) i teroristu Khalida (David Punčochář). Ti si zde mají odpykat alternativní tresty nebo tu najít porozumění a útočiště. Jenže se objeví nový příchozí, zavilý neonacista Adam (Robert Jašków). A právě Adam se časem rozhodne, že Ivana donutí, aby konečně prohlédl: uvěřil, že tím, kdo jej zkouší, není Ďábel, ale sám Všemohoucí. Převychová nakonec dobrý člověk neonacistu, nebo to bude spíš Adam, kdo obrátí na svou víru pastora?

Ostrov naděje pro trpící duše

„Příběh Adamových jablek mě zaujal svým přesahem. Také tím, že mi připomíná kritický nedostatek pokory i soucitu všude vůkol,“ říká režisér Jiří Pokorný, pro něhož je příběh lidí, kteří dostali šanci začít znovu, i jeho osobním tématem. „Především jde ale o nádhernou, originální a neotřelou látku, která člověka vcucne, i kdyby nechtěl. Má v sobě tolik spanilé iracionality a moudrosti, že srdce plesá. Pravý ostrov svobody, který je sice plný trpících a tápajících duší, ale také naděje… Kdybych to měl velmi zjednodušit, tak Jensen ukázal bez pouček a moralizování, s náležitou skepsí, cynismem i krutým humorem, že jen blbec si může myslet, že tu není něco, co nás převyšuje a ať se pak nediví, že je prázdný a nešťastný. Pro mne jsou slova „vnuknutí“ a „osvícení“ jako chleba a máslo,“ uvádí režisér.

Jašków kontra Erftemeijer

„Hraju Adama a domnívám se, že ze své podstaty není zlý, i když je jakýmsi archetypálním představitelem zla – nebo se tak aspoň zpočátku jeví,“ naznačuje Robert Jašków. „Myslím, že to, jaký ve skutečnosti Adam byl, je či bude, záleží i na nás, na uchopení látky, na výsledku… Ale už teď ho mám svým způsobem velmi rád. Společného nemáme téměř nic, snad kromě jisté dávky empatie, kterou má Adam, ale já ji mám, řekl bych, mnohem víc,“ říká herec.

Podobně mluví i Jacob Erftemeijer:​ „Mým úkolem je ztvárnit postavu Ivana. A na otázku, kdo z těch dvou je dobrý a kdo ten zlý, bych odpověděl větou, kterou pronáší ve hře Ivan: ,Zlí lidé neexistují, na to my nevěříme…´ Nejpodstatnější je nejspíš to, že Ivan nevěří na náhody. A pak samozřejmě jeho víra, která mu dává oporu, sílu i vysvětlení pro veškerý chod světa.“

Razance dobra i zla

O získání práv k uvedení usilovalo Švandovo divadlo dlouhých osm let a pandemie posunula premiéru o další rok. Dramaturgyně Martina Kinská však o aktuálnosti titulu nepochybuje. „Současný stav, který v lidech probouzí v mnohem větší razanci to dobré i zlé, nás jen a jen utvrdil, že příběh a témata Adamových jablek jsou více než aktuální. Nejen ve vyostřeném střetu dobra a zla, ale i v relativnosti těchto dvou kategorií, pokud změníte kontext a pootočíte perspektivu. A také v tom, že největší boj na hraně přežití ve zdraví - tom fyzickém a především psychickém - svádí člověk zpravidla sám se sebou,“ říká Martina Kinská.

Jabloň a vibrace

Kromě hereckých výkonů se můžeme těšit na zajímavě pojatou scénu Jana Štěpánka, jejímž výrazným prvkem je jabloň a v níž se pomocí světla i jezdících ostrůvků přenášíme do prostorů jako je kostel, zahrada, ale i farní kuchyně, kancelář či blízká nemocnice. Výzvou pro režii i scénografa je také zobrazení bouře a všech „ďáblových“ zkoušek. O kostýmy a bleskurychlé proměny Ivanovy čím dál zmučenější vizáže se spolu s maskérkami postará Jana Hauskrechtová. Hudební a zvukovou stránku inscenace, v níž zazní i hit skupiny Bee Gees How Deep Is Your Love, vytváří Nikos Engonidis. Ten bude v inscenaci zároveň účinkovat, takže se o živou hudbu postará přímo během představení.

Rozhodnutí Jiřího Pokorného rozeznít Adamova jablka živě zahranými tóny nebylo náhodné.  „V poslední době pracuji více intuitivně, s energiemi, které jsou v dané chvíli k dispozici a s vibracemi, které jsou obsaženy v emocích. Když herec pracuje se svým tělem jako s nástrojem a dá ho do služeb celku, vznikají nové věci a v součinnosti s violoncellem mi to připadá jako trefa. Navíc, děj Adamových jablek má aristotelskou kompozici a připomíná symfonickou skladbu,“ uzavírá Jiří Pokorný.

Premiéra je naplánována na 19. června 2021 ve Velkém sále, první repríza se uskuteční 21. června, další pak 21. a 30. září.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že…?

Zkoušení inscenace muselo být na jaře 2020 po dvou týdnech zastaveno kvůli pandemii a až po roce bylo obnoveno? Přerušení práce znamenalo pro režiséra Jiřího Pokorného ztrátu obživy i bydlení a nakonec, jak sám uvedl, strávil „nádherné léto na Psychiatrickém výzkumu v Ostrově nad Ohří.“„Můj entuziasmus doby před rokem má nyní jinou kvalitu a to, že se Švandovo divadlo i v této tristní (covidové) době rozhodlo titul podržet, mi potvrdilo mou dobrou víru. Ten závazek mě do určité míry držel nad vodou a jsem za to rád. Jedno z ústředních témat Adamových jablek je, že se musí trpělivě kráčet dál a že malověrnost je zhouba,“ říká Jiří Pokorný.