PŘÍBOR: Člověk se po dobu své existence dokázal přizpůsobit mnoha náročným podmínkám a především zvládl využívat v maximální míře téměř vše, co ho obklopovalo. Nepostradatelné bylo značné množství přírodních materiálu. Jedním z těch dnes jich zapomenutých je troudnatec kopytovitý lidově zvaný choroš.
Z vatovité dužiny, kterou obsahuje, se vyráběly v minulosti nepostradatelné zápalné hubky a také například oděvní součástky či účinné těsnění spár dřevěných lodí. Své uplatnění tato dužina z troudnatce kopytovitého našla také v lidovém léčitelství i středověkém a raněnovověkém lékařství (pod názvem Fungus chirurgorum), kdy se používala jako účinný prostředek pro zastavení krvácení. V evropském lidovém prostředí, ale také u mimoevropských archaických kultur se pomocí chorošové dužiny léčily hnisavé rány. V období druhé světové války, kdy byl velký nedostatek surovin i produktů, se dokonce uvažovalo využít zkušeností tradičních valašských výrobců, kteří dokázali zhotovit z chorošů nejen účelné pokrývky hlavy, ale také specifickou obuv. Ti měli z nich vyrábět nemocniční obuv – tedy jakési hygienické návleky. V naší experimentální dílně „Centra tradičních technologií v Příboře“ jsme na základě těchto historických zkušeností zhotovili experimentálně roušku z dužiny troudnatce kopytovitého. Je krásná, pohodlná, ale samozřejmě nevíme na kolik je účinná. Má být především jakýmsi upozorněním na skutečně širokou škálu dovednosti a znalostí našich předků, které nejen v těžkých časech mohou být inspirací pro nás pro všechny.
Muzeum Novojičínska, příspěvková organizace
Muzeum Příbor
ČR: V zásadních chvílích pro Československo a Česko jsme se vždy shromažďovali na Václavském náměstí pod monumentální sochou sv. Václava, obklopeného patrony české země. Svátek 1. máje symbolizuje zase pro Pražany socha Karla Hynka Máchy na Petříně. Obě sochy jsou dílem Josefa Václava Myslbeka (1848–1922), a ještě mnoho dalších – například mohutná sousoší na Vyšehradě inspirovaná postavami z naší nejstarší historie. Co víme o jejich autorovi? Nejvíce si cenil druhého místa na pařížském Salonu za dílo Krucifix, které se nedávno stalo středem pozornosti nejen na pražské AVU, kde už přes 100 let visí jeho další odlitek, a kterou Myslbek spoluzakládal.
Milada Myslbeková, pravnučka zakladatele moderního českého sochařství, se už loni rozhodla připomenout svého slavného předka velkou výstavou. Proběhla v Praze v Obecním domě a byl to docela husarský kousek, protože jinak se podobnou činností nikdy nezabývala. Ale podařilo se a energické dámě se splnil sen, o kterém si teď vyprávíme, a který by měl mít i pokračování. Vždyť Josef Václav Myslbek je zakladatelem českého moderního sochařství a jako takový by měl mít pevné místo v naší národní paměti. Je to ale tak?
PRAHA: Galerie kritiků musí po prázdninách skončit v prostorách pražského paláce Adria, kde sídlí přes 20 let. Nynější provozovatel galerie, Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků, prohrál soutěž, kterou vypsal správce budovy Trade Centre Praha (TCP) po problémech s placením nájemného. ČTK to sdělil zástupce správce Ondřej Šrámek. Předsedkyně sdružení Vlasta Čiháková Noshiro uvedla, že se obrátila na radu hlavního města a primátora, aby zhodnotili regulérnost soutěže. Soutěž vyhrála s nabídkou společnost Art of All, která provozuje on-line galerii Original Gallery. Jednatel Art of All Marcel Sítník uvedl, že v paláci Adria bude její kamenná pobočka. Budova patří magistrátu, pro který ji spravuje TCP.
ČR-ZAHRANIČÍ: Platforma Terén se vydává na téměř měsíční (22. 7. – 19. 8. 2024) zahraniční touring s loutkovou inscenací Návštěva. Kromě hlavního města Soulu ji uvede i v dalších menších městech jako Gwangju nebo Jeonju. Autoři Návštěvy, Robert Smolík a Veronika Vlková, představí tamějšímu publiku a odborné veřejnosti české loutkové divadlo i výtvarné umění. Hostování bude doplněno o doprovodné programy v podobě workshopů, přednášek a diskusí. Program probíhá v rámci projektu PerformCzech, který s podporou Národního plánu obnovy organizuje Institut umění – Divadelní ústav.