VÍT VOKOLEK A JIŘÍ TOMAN * HRA

Na samém sklonku 50. let vytvářeli koláže ovlivněné surrealismem, zvláště Maxem Ernstem. Tomanovy práce jsou uloženy ve Východočeské galerii v Pardubicích a odtud zapůjčeny jejich kopie – ale paralelní dílo Víta Vokolka je dosud veřejnosti neznámé a bude vystaveno poprvé. Bylo objeveno v souvislosti s pátráním po artefaktech a dokumentech souvisejících s Vojmírem Vokolkem, jehož výstavě bylo zasvěceno jaro loňského roku. Základem koláží se stala xylografická publikace z 19. století, tehdy vyhozená z muzea, kterou přátelé v domě Tomanových rodičů v Pernštýnské ulici v Pardubicích rozstříhali. Koláže údajně vznikaly během několika setkání, z nich některých se zúčastnil i básník Jiří Pištora (1932 – 1970). Jeho práce se najít nepodařilo, leč některým Tomanovým kolážím jako podklad posloužily Pištorovy školní geometrické výkresy.

Fotograf Jiří Toman a student archeologie Vít Vokolek se scházeli také na trampské chatě nedaleko Labe nazvané Vozuty Medo. Už název místa byl surrealistický, vznikl prý podle písmen nalezených na smetišti. A jak připomíná Vít Vokolek – celá naše skupina byla sledovaná. Nalezené motivy a předměty, jimž byla ukradena původní identita a přidělena nová, to je princip nejvýznamnější surrealistické metody – koláže. Protože Vokolek pocházel z vzdělané rodiny pardubických nakladatelů a vyrůstal obklopen knihami a uměním, nápad vytvářet koláže byl jeho. Oba svou práci považovali za hru a cítili se býti pravými surrealisty. Z knih, které si přivezl z Francie otec Víta Vokolka a později po válce, když už se obecně nedalo moc cestovat, tak bratři Reynkovi, se bylo možné dozvědět také o hraběti Lautréamontovi a jeho slavné definici surrealistické krásy: krásné jako setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole.

Zatímco Toman použil některé své pozdější koláže při ilustrování knih a tvorbě knižních obálek, Vokolkovo surrealistické období ukončilo obhájení diplomové práce a ponor do praxe archeologické vědy, která se tehdy praktikovala výrazně poustevnicky. Dochovaly se fotografie maringotek, v nichž archeologové trávili klidně měsíc v kuse v lesích.  Ještě okolo roku 1960 se scházel se skupinou mladých aktivistů (Sekce mladých), mezi nimiž byla i řada pozdějších Starých psů (Procházka, Hajn, Kyncl, Lacina, Novotný, Gruša, Pištora, Kabeš), když organizovali výstavu Toyen, velmi rychle zakázanou a uzavřenou. Dnes ale na dotaz, zda se také cítí být Starým psem, Vít Vokolek odpovídá: Já jsem dinosaurus.

Vít Vokolek (1936) archeolog, narozen v Pardubicích, syn nakladatele a tiskaře Vlastimila Vokolka, nestor východočeské archeologie, publikoval řadu studií. Například: Pohřebiště a sídliště lidu popelnicových polí v Třebešově, Pravěk východních a severovýchodních Čech, Pohřebiště lidu popelnicových polí v Ostroměři, Hradec Králové, od slovanského hradiště k městu, Pohřebiště lužické kultury ve východních Čechách.

Jiří Toman (1924–1972) fotograf, ilustrátor a knižní grafik. Zabýval se animovaným filmem jako scenárista a výtvarník, narozen v Pardubicích. Od roku 1945 byl učedníkem a pomocníkem Josefa Sudka, který ho v Pardubicích několikrát navštívil. V roce 1949 založil miniaturní galerii Atom v bývalém hudebním pavilonu v Tyršových sadech. Uspořádal tu například v roce 1949 první výstavu děl svého přítele Stanislava Kolíbala. Tomanovy fotografické práce jsou zastoupeny v řadě galerií a muzeí, například v Moravské galerii v Brně, v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v Muzeu umění Olomouc a rovněž v pardubických institucí.                                                                                                                                        

 Výstava potrvá do 29. července

Galerie je podporována granty Ministerstva kultury ČR a Statutárního města Pardubice.