Spisovatelka Hangely Ann představí v Březnici své veselé, motivační příběhy

„Na Březnici mám hezké vzpomínky, celé dospívání jsem do tohoto města jezdila se svojí sestrou a naším tatínkem muzicírovat v rámci různých příležitostí. Nedávno zesnulý ředitel hudební školy pan Staněk i jeho paní byli naši přátelé a vždy dokázali udržovat vysokou kvalitu prováděných skladeb. Mým největším zážitkem tehdy bylo, když jsem mohla na vánočním koncertě při provedení Rybovy mše doprovázet celý orchestr na březnické varhany. Kdykoliv se ´u nás doma´ řeklo ´jedeme do Březnice´, znamenalo to, že jedeme provozovat a prožít další krásný hudební zážitek,“ vyznala se spisovatelka.

Hangely Ann se k vlastnímu psaní dostala teprve před pár lety. Zpracovávala všední příběhy svého života a publikovala je zábavnou formou nejprve na svém blogu. Pozitivní ohlasy čtenářek ji v psaní utvrzovaly, a tak se časem vydala na spisovatelskou dráhu. Zatím Hana Stehlíková vydala pět knih (tři vytištěné, dva e-booky), tou poslední je A andělé půjdou každý den vedle tebe, kterou v načeradském kostele požehnal nedávno zesnulý kardinál Miloslav Vlk, dávný rodinný přítel.

„V Březnici budu předčítat jednak z mé stěžejní knihy A andělé půjdou každý den vedle tebe, potom nabídnu čtení z dalších dvou tiskem vyšlých knih Kam se poděla sedmá rota milujících mužů a Všechny ženy v Čechách jsou dámy. Pokud bude zájem, udělám i malou ochutnávku z dalších dvou knih Šílená hudebka a ještě šílenější učitelka a Dej si kafe na balkon a zvon se rozezní,“ uvedla Hangely Ann. Ta pasáže pro čtení vybírá podle momentální situace, to znamená, jak pestré a rozmanité obecenstvo se sejde. „Někdy přijde více mladých lidí, jindy jsou to hlavně starší dámy, pak zase převažují pánové sportovního založení. Čili velmi pestré obecenstvo, a protože samozřejmě dobře vím, co kterou generaci více trápí nebo zajímá, snažím se jim trefit do jejich nálady,“ vysvětlila spisovatelka s tím, že si zájemci budou moci všechny její knihy koupit.

    Hangely Ann na autorských čteních nejvíce baví přímý kontakt s lidmi. „Lidé na začátku přijdou v různých náladách, bývají unaveni, někdy cítím i počáteční rezervovanost a uzavřenost. A za necelou hodinu? Všichni se smějí, živě si povídají, jsou uvolnění. Nikdy to není ztracený čas. Někdy mám na veřejných čteních 15 návštěvníků, jindy 40, ale průběh je vždy podobný a pro mě se jedná o velký dárek,“ uzavřela autorka.