Zdenka Fiedlerová představuje na výstavě nejstarší i nové obrazy

Kde všude a kolikrát jste už v Příbrami vystavovala?

Už vícekrát. Po studiích na AVU třikrát v Pražské ulici (výstavní síň Okresního kulturního střediska), třikrát v galerii na Zámečku a také v Galerii v Potoční ulici, kde často prezentuji jednotlivé obrazy v rámci společných příležitostných výstav. Současná výstava je na Zámečku v pořadí čtvrtá, a na rozdíl od mých předešlých, které proběhly v prvním patře, je tato umístěna ve druhém, kde jsou skutečně reprezentativní prostory umožňující vystavení rozsáhlejší expozice.

Podle jakých kritérií jste své obrazy na výstavu vybírala?

Výstava byla zamýšlena jako dárek galerie k mému životnímu jubileu, tudíž má za úkol potěšit mne a mým prostřednictvím její návštěvníky. Vzhledem ke smutnému faktu nedávného úmrtí výtvarného kritika a přítele výtvarníků, jak sám sebe nazval pan Vít Weber, se kterým jsem dlouhá léta spolupracovala, nechtěla jsem narychlo shánět někoho jiného, a tak jsme koncepci výstavy promýšlely s ředitelkou galerie paní Hanou Ročňákovou. Nejedná se o přísnou retrospektivu, i když ohlédnutí za mou dosavadní tvorbou to je. Obrazy jsou vybrány podle tematických okruhů (zahrady, zátiší, krajiny, figurální tvorba...) a časově jsou zde vedle sebe práce nejstarší i ty nové.“

Jaký byl průběh a atmosféra vernisáže?

I přes mrazivé počasí přišlo hodně lidí a atmosféra byla uvolněná a přátelská. Výstavu uvedla Hana Ročňáková a nejednoho návštěvníka zahřálo u srdce hudební vystoupení paní Hejkrlíkové a jejího doprovodu.

Co symbolizuje název Zahrada duše?

Na to se mi neodpovídá snadno. Asi to má víc významů, nad kterými se ještě zamyslím. Ale asi takhle: zahrad je na výstavě nejvíc. Kdysi to byly pohledy do cizích zahrad. Po rodičích jsem získala dvě zahrádky vlastní. Donedávna jsem obdivovala dílo Clauda Moneta, ani ne tak pro krásu jeho obrazů, jako spíš kvůli tomu, jak žil. Že měl krásnou zahradu a v ní od rána do večera maloval. Jenže pak jsem se dozvěděla, že měl šest zahradníků a sedmého navrch, který na práci ostatních dohlížel. A je po romantice. V Čechách to máme jinak. Spíš podle Karla Čapka, možná to neřeknu přesně jako on, ale pro člověka je přínosné, když ohne záda a lopotí se na svém malém kousku země. Teprve skrze vůni rozhrabané hlíny a čerstvě posekané trávy mohu prohlédnout a uvidět rozsáhlé krajiny (krajina není totéž co zahrada) a jsou tam květiny, ptáci a jiná zvířata, věci do zátiší, děti, které učím, a lidé, které potkávám. Prostě všechno, co se dotýká a obohacuje mou duši. O zahradu musíte pečovat a o duši také. Když to tedy shrnu, Zahrada duše symbolizuje můj životní styl a způsob pohledu na okolní svět.

Jaké výtvarné techniky nejraději používáte a jaká témata zachycujete?

Nejčastěji maluji olejem na plátno a pastelem na papír. V létě pastelem krajiny, jindy zmíněné zahrady a zátiší, někdy figury, méně často i portréty. Řekla bych, že se v tom prolíná studium a realistické zpracování převážně v olejomalbě s pastelovými abstraktními kompozicemi z poslední doby. Ale to je můj osobní názor, mám- li být sama sobě kritikem.