Doba dřevěná...doba minulá

Lidé si svépomocně znovu, tak jako dříve, vše postavili, a to převážně ze dřeva a přírodních materiálů. V podstatě vše si vyrobili, jak je zde patrné a ještě mnohem více, ale vše sloužilo k potřebě se uživit a zaopatřit tím podstatným. Dům měl vše ze dřeva, krytinu buď ze šindelů nebo došky. Dveře okna okapy, rovněž i zemědělské nářadí, a potřeby pro domácnost. Dnes se nám to může zdát k nevíře, ale ještě počátkem 20. století  byla místa, kde tomu tak bylo.
I na této výstavě můžete vidět kruhovou mísu, kterou dělali mí předkové, a kterou užívali do poslední chvíle, než mi jí věnovali, pro mne má zvláštní cenu, neboť je nezvratným dokladem, že je možné udržet tradici a při tom zachovat nezatíženost životního prostředí. Neboť jak je známo dřevo je materiál, který se obnovuje a ani spálením nevychyluje a nepoškozuje životní prostředí, a tak to dělali mí předkové.

Les či strom, a tedy dřevo, to nás provází od počátku lidství až do současné doby.  Člověk vzal k lesčemu do ruky hůl, a nechalo by se říci, že zde vzniká pokrok. Les mu byl nejenom domovem a živitelkou ale také mu všemožně sloužil ještě před tím, než získával potravu z polí a luk. Ovšem v době zemědělství dřeva užíval v největší míře, a to jak na nástroje, nádobí a vybavení hospodářství; od dřevěného uhlí, smoly a dehtu určenému pro povoznictví a jinému hospodářskému účelu. Vyjmenovat všechny obory ani není naším cílem, mnohá řemesla jsou zapomenuta. Byl bych rád kdyby tato výstava byla názornou ukázkou, a to i praktickou k tomu, aby si veřejnost mohla připomenout nebo uvědomit, že dřevo je krásný a účelný materiál, ze kterého se nechá udělat téměř vše, co člověk potřebuje, má-li k tomu správné nářadí. Od zcela běžných nástrojů, nářadí, či lžíce a misky na jídlo po umělecké zdobné a vzácné předměty, až po zlacené sochy světců. Při kolonizaci krajiny na místo přišli lidé, měli jen nejzákladnější nástroje, postavili všechno ze dřeva, do dneška je v Čechách spoustu dřevěných domů nebo i kostelíčku, které jsou celé za dřeva bez jediného železného hřebíku. Postupně si vše sami vyrobili, střechy obložili šindeli, které zde můžete vidět, jakož i jejich výrobu.  Staletími a zkušenostmi si ověřili, z jakého dřeva vyrobit to či ono, kdy strom kácet a kdy to není dobré, z čeho vyrobit ty nejlepší housle, či dřeváky. Vše bez jakéhokoliv kovu a na přírodní bázi, většina běžných věcí se ovšem nedochovala. Příkladnou ukázkou je bedýnka na ovoce, také bez užití jakéhokoliv jiného materiálu než dřeva tedy přesněji třísek. 

Možná proto všechno chodíme rádi do lesa a třeba i hledáme houby a stáváme se lidmi z pravěké minulosti, kdy jsme byli lovci a sběrači.  V lovectví to jsme přesedlali do marketů, ale to sběračství nám aspoň ně nějaký čas v době, kdy rostou houby, ještě zůstalo. Jen málokdo  z nás chodí sbírat byliny či pupeny nebo řezat březové větve a udělat si z nich koště, na což se ještě z mého mládí pamatuji. Nešlo se do supermarketu, ale šlo se na kraj lesa, kde rostli břízy. Jak je to prosté a jednoduché, a to nejen s koštětem, ale s koštětem je dobré občas ten nepořádek vymést. Naše předešlé generace to vymetli a hodili do kamen, což bohužel mi již udělat nemůžeme. Proto je i tato výstava jako připomenutí, že to bez odpadu a zatížení životního prostředí jde a šlo. Je pravdou, že ne tak jako dříve, ale rozhodně bychom se měli ještě o to pokusit a  snažit se, ač o nemožné, a pokusit se věci napravit.

Vernisáž výstavy se koná ve čtvrtek 14. dubna 2016 od 17 h v Muzeu města Ústí nad Labem.