Zprovoznění dobových hodin a křest bulletinu Krásná Ostrava

Akce se koná v pondělí 21. března  2016 od 18 h. 

Sraz před budovou školy (gymnázium se nachází nedaleko porubského zámku na adrese Gustava Klimenta 493/3)

 Okrašlovací spolek spolu se studenty a vedením školy znovu zprovozní dobové hodiny na průčelí školy, jež byla postavena v období architektonické tvorby ve stylu tzv. socialistického realismu. Okrašlovací spolek věnuje gymnáziu naučnou ceduli o architektuře socialistického realismu v Porubě. Součástí akce bude také představení březnového čísla bulletinu Krásná Ostrava, ve kterém najdete texty o minulosti i současnosti Ostravy, například článek o Anatomii ostravských náměstí, výstavbě kostela sv. Antonína Paduánského v Kunčičkách, čtenářských spolcích v Ostravě či nová fakta o ostravském pobytu zdejšího rodáka, spisovatele Zdeňka Jirotky.  

Ukázka z textu na naučné ceduli v budově gymnázia, kterou také slavnostně pokřtíme v pondělí:  

"Když v červenci 1952 počala nedaleko od kostela sv. Mikuláše výstavba nového města, bylo zřejmé, že se bude výrazně lišit od dosavadních funkcionalistických příkladů včetně hornického pohotovostního sídliště, které v Porubě vyrůstalo od roku 1948. Architekti pražského, brněnského i ostravského pracoviště Stavoprojektu měli aplikovat v I. obvodu Nové Ostravy, jak se začalo městu říkat, na konkrétních stavbách „metodu“ socialistického realismu, a měli tak vytvořit prostředí pro „nového“ socialistického člověka. Zkrátka museli z typových podkladů, klasicistních schémat a historických architektonických a uměleckých prvků vytvořit specificky řešené městské prostředí. Nemělo to být rozhodně žádné funkcionalistické sídliště, označované ideology stalinismu v rámci boje proti všemu západnímu za kosmopolitní a socialismu nepřátelské, což byla čistě smyšlená konstrukce. Ve výsledku architekti používali a kombinovali různé formy převzaté z české renesance (zástavba na nábřeží, nedaleký blok Věžičky), z klasicismu a palladiánské renesance (Hlavní třída) nebo se inspirovali konkrétními stavbami tradiční ruské architektury (např. blok obytných domů zvaný Oblouk).

V případě hodnocení této realizace si musíme uvědomit, v jaké době tato městská čtvrť vznikala. Zároveň je třeba vědět, že od raného novověku generace lidí toužily vytvořit kvalitní městské prostředí, dostupné i pro nižší sociální vrstvy, žijící často ve velmi nevhodných a nedůstojných podmínkách. Není tudíž divu, že tehdejší režim užíval tzv. Novou Ostravu, město pracujících umístěné v čistém prostředí a v zeleni, jako ukázkový příklad v rámci propagandistického boje mezi Východem a Západem. Přijížděly sem mnohé zájezdy s politiky či dělníky z Východu i Západu a představovaly zdejší zástavbu jako charakteristický příklad socialistické péče o člověka. Nová Ostrava, jejíž součástí se stala i tato školská budova, dostavěná v roce 1954, se v průběhu 50. let stala nakonec součástí Ostravy. V polovině 50. let byl v základu dokončen i I. obvod Poruby a počalo se s výstavbou II. obvodu severně od úvodní fáze Hlavní třídy ve formách socialistického realismu. Přesto se centrum Ostravy sem nakonec nepřesunulo a z Poruby se stala další ostravská městská čtvrť, rozdělená v konečném důsledku na osm stavebních obvodů.“    
Text: Martin Strakoš

Za tisk bulletinu děkujeme Tiskárně Printo.

Akce Antikvariátu a klubu Fiducia podporují:
Ministerstvo kultury ČR, Statutární město Ostrava, Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz, Nadace české architektury, MUDr. David Feltl, tiskárna Printo, Portaflex