Mimořádná hudební událost - novodobá Zachova premiéra
Dramatický obsah žalmů v nešporách zdůrazňuje skladatel jak střídáním vokálního obsazení, tak uplatněním různých technik: od koncertantní sazby s koloraturami v sólových partech až ke kontrapunktickým pasážím. Pozoruhodné je také vždy odlišné zhudebnění závěrečné doxologie (Gloria Patri et Filio … /Sláva Otci i Synu …), které navazuje na výraz každého žalmu. V posledním žalmu je tato floskule textovým podkladem sborové stretty, efektně uzavírající dílo. V celé skladbě je zřetelně slyšet prolínání „světského“ a „církevního“ slohu, přičemž profánní začíná převládat – v tom se projevuje vliv začínající epochy klasicismu; sólové party jsou vybaveny „světskými“ koloraturami, které zvyšují dramatické působení jednotlivých árií.
Výborně připravení sólisté se dokázali dokonale přizpůsobit akustickým podmínkám kostela, takže i z prvé řady byl jejich výkon jasný a zřetelný, naprosto bez forze. Dařilo se jim vyjádřit obsah díla, brilantně provedené koloratury přispívaly k bohatému výrazu; tenorista zaujal technicky i barevně propojeným falzetem.
Ve druhé půli koncertu zaznělo Zachovo Requiem Solemne, využívající, podobně jako nešpory také slohově nových postupů. Větší příležitost k uplatnění zde měl velmi dobře připravený dvacetičlenný komorní sbor.
Obě díla zazněla jako plnokrevná hudba, nikoli sterilní historická konzerva, s velkou výrazovou a dynamickou škálou i milými detaily (napodobení ministrantských zvonků v Magnificat v nešporách, jakoby v prostoru skrytá sólová trubka v úvodu Tuba mirum v rekviem). Koncert byl skutečně mimořádným hudebním zážitkem, jakoby „opožděným“ vyvrcholením Zachova festivalu v roce 2013.
Mohlo by vás také zajímat...
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818