<p>ROŽNOV POD RADHOŠTĚM: Název projektu, který zahájil v roce 2007 v městské knihovně v Rožnově pod Radhoštěm díky programu Nadace České spořitelny a Nadace OSF Praha – Senioři vítáni – vystihuje jeho cíle. Ti, kteří jej uvedli do života, chtěli ozřejmit roli seniorů ve společnosti, poukázat na negativní stereotypy a umožnit seniorům aktivně se zapojit do dění ve společnosti.</p> <p>A nejen, že se jim podařilo naplnit původní záměry, ale projekt se ujal tak, že si nyní žije svým vlastním životem, a koordinátorka projektu Marcela Slížková to komentuje slovy: „Dnes je to tak, že skupina seniorů úkoluje mě, a já nestíhám.“<br />
Původním záměrem bylo vytvořit skupinu pamětníků, poskytnout jim prostor a příležitost rozvinout zájem o literaturu a motivovat je k zaznamenávání vlastních vzpomínek na město. Z těch pak měl vzniknout netradiční průvodcovský materiál po Rožnově, který by zachytil pomíjivé podrobnosti, které se nedostanou do kroniky.<br />
Na začátku se angažovalo pár nadšenců, nyní se pravidelně jednou za měsíc schází skupina asi 25 – 30 seniorů, z nichž větší část je tvůrčím způsobem aktivní, dalších cca 20 seniorů se účastní jen těch aktivit, které je zajímají. Skupina není uzavřená a příležitostně se rozšiřuje o další přátele, např. při příležitosti vernisáží či setkávání se zajímavými osobnostmi.<br />
Výstupem jejich činnosti je už pět vydaných netradičních průvodcovských materiálů pamětí města: Rožnovská struha, Hájnice, Rožnovské náměstí a Pozoruhodné rožnovské ulice. Nově pak Rožnovské sídliště Záhumení.<br />
K nahlédnutí na www.knir.cz/index.php?…<br /> V rámci práce tvůrčí skupiny se podařilo vydat dvě knihy; od Richarda Sobotky – Barva Jeřabin<br /> a Jana Surého – Tož tak ide svět. „S prvním autorem jsme tak trochu počítali, ovšem pan Surý překvapil všechny, když přinesl na setkání obsah svého ´šuplíku´,“ říká M. Slížková. (Knihu je možné zapůjčit také v Městské knihovně Praha a stojí za přečtení.)<br />
Senioři se vrhli i do pořádání výstav, aktivně vymysleli a připravili dvě výstavy fotografií – „Domov“ a „Svědkové zmizelého času“ a v letošním roce „Byli jsme při tom“ – výstava ke 140 letům rožnovské knihovny. Další člen skupiny vytvořil samostatně fungující skupinu fotografických nadšenců, a to bez rozdílu věku. Pravidelně se scházejí (mimo knihovnu) pořádají přednášky, technické vzdělávání a výstavy. Jedna účastnice projektu začala dokonce vydávat noviny pro Domov seniorů.<br />
V kreativním prostředí, které se podařilo vytvořit, vzniklo mnoho dalších nápadů. Senioři psali nejen o svých vzpomínkách na starý Rožnov, ale i své prožitky a příběhy, a ze sebraných literárních dílek vytváří knihovna pravidelně 2 x ročně almanach literárních prací „Malé čtení“. Na jejich základě se pak konají diskusní setkání pro veřejnost.<br />
Senioři se zapojují i do dalších činností, zúčastňují se např. besed pro žáky ZŠ, a participují na přípravě dalších programů v knihovně.<br />
Je tu i jakási neplánovaná přidaná hodnota, a sice fakt, že projekt měl dopad i do osobních životů seniorů, když více jak polovina účastníků založila rodinné kroniky a začala psát pro své potomky vzpomínky na dětství.<br />
Projekt kromě všeho, co bylo napsáno, je přínosný zejména tím, že nabízí pohled na seniory, se kterým se běžně nesetkáváme. Potvrzuje, že příležitost a zájem o to, co mohou pamětníci nabídnout – zkušenosti, zážitky, vzpomínky, nadhled a moudrost – je pro ně velmi motivační, a pro celou společnost přínosné. Zdá se, že díky projektu je jasné, že seniorům v optimálních podmínkách nechybí ani energie, nápady a akceschopnost, tedy to, co je často přisuzováno spíše těm mladším.<br />
Marcela Slížková pod čarou dodává: „Programy, zaměřené v České republice na seniory, se orientují téměř výhradně na poskytování služeb a nabídku např. univerzit třetího věku. Projekt Město v mé paměti je postaven na aktivní participaci seniorů ve veřejném životě, na jejich ochotě angažovat se ve prospěch ostatních tím, že dávají k dispozici část svého času a především své životní zkušenosti.“</p>
FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ: Pekař z Janovic, kožedělní tvůrci z Metylovic nebo třeba tradiční papírnictví z Frýdlantu nad Ostravicí. Beskydy jsou plné zajímavých podnikatelských příběhů, a proto se zástupci beskydských obcí rozhodli představit desítku vybraných podnikatelů. Příběhy a fotografie vycházely během léta na webu www.progresko.cz a nyní vyšly také ve fyzické podobě Diáře podnikatele.
SEMILY: Zcela zaplněná Pojizerská galerie se koncertem a následnou komentovanou prohlídkou rozloučila s výstavou 2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant. Na koncertě vystoupili Bohuslav a Eva Lédlovi a pěvecký sbor Jizeran pod vedením Jiřího Kurfiřta a za doprovodu bubeníka Roberta Tomáše. Zazněly písně obou jubilantů, Jiřího Šlitra i semilského rodáka Jiřího Bažanta, oběma by letos bylo sto let. Na závěr se rozezněly skladby ze slavného muzikálu Starci na chmelu, na kterém se Jiří Bažant skladatelsky významnou měrou podílel. Se sborem si zazpívali i přítomní hosté, mezi jinými i synovec Jiřího Bažanta Jakub, významný sportovní komentátor. Na konec si mohli návštěvníci projít končící výstavu s odborným komentářem spoluautora výstavy Jaroslava Vávry. Samotnou výstavu navštívilo za dva měsíce i několik set studentů především z místních škol, pro které byla obě jména na počátku velkou neznámou, což se snad po návštěvě semilského muzea změnilo.
ČR: Národní kulturní památka Rudá věž smrti ve Vykmanově u Ostrova nad Ohří bude nově majetkem státu. Na společné tiskové konferenci o tom informovali zástupci Ministerstva kultury, Ministerstva financí, Finanční správy, Národního památkového ústavu a Konfederace politických vězňů. Jedná se o výsledek společného, zhruba půlročního jednání s cílem zachovat tuto významnou kulturní památku pro budoucí generace.
PRAHA: Celovečerní dokumentární film Architektura ČSSR 58–89 režiséra Jana Zajíčka a autora námětu, hudebníka a multimediálního umělce Vladimira 518 vstoupil oficiálně do kin 7. listopadu. Snímek přináší mimořádný pohled na českou a slovenskou architekturu z let 1958–1989, jež sice vznikala za komunistického režimu, ale dokázala zaujmout i odbornou veřejnost v západním světě. Tvůrci se ve filmu zaměřují nejen na výjimečné a nadčasové budovy postavené v období od světové výstavy EXPO 58 na území tehdejšího Československa, ale i na fascinující a mimořádnou tvůrčí energii, která jejich vznik provázela.