Martina Bittnerová bude v Příbrami vyprávět o svém životě s gamblerem

Jak moc je vaše kniha Můj život s gamblerem autobiografická?

Je to doslova a do písmene můj život. Dlouho jsem proto váhala, jestli by vůbec měla tato otevřená osobní zpověď vyjít. Nakonec jsem na to přistoupila a dnes vidím, že to přes všechny těžkosti mělo smysl, protože ta kniha mnohým lidem pomáhá. Píší mi i samotní gambleři, kteří tvrdí, že i pro ně dost znamená a především jim přináší cenný pohled z druhé strany. Navíc s ohledem na tragický konec „mého gamblera“ je pro ně jeho příběh velkým varováním. A v neposlední řadě vyplňuje tak trochu informační vakuum, které tu kolem hazardu panuje. Sama se neustále přesvědčuji o tom, že lidem chybí informace, mládež vůbec netuší, jaký problém to může způsobit.

Bylo psaní této knihy pro vás jakousi terapií?

Na to se mi obtížně odpovídá. Původní rukopis jsem napsala za deset dnů v době, kterou sama nazývám etapou mezi životem a smrtí. Tehdy jsem jen psala, spala a skoro nejedla. A sama jsem uvažovala o sebevraždě, protože to bylo zhruba měsíc po náhlém odchodu mého partnera a ještě ke všemu se blížily Vánoce… Myslím, že víc k tomu asi nemusím vysvětlovat, empatičtí čtenáři to pochopí.

Na co se návštěvníci vašich besed v této souvislosti nejvíce ptají?

Kupodivu nejčastější otázka se týká toho, jak se „můj gambler“ zabil, ale na tu odmítám z osobních důvodů odpovídat. Jinak dostávám poměrně často dotazy na to, kde mohou hazardní hráči hledat pomoc, a co je pro ně v období abstinence od hazardu nejdůležitější. Zároveň sama díky návštěvníkům zjišťuji, že v regionech chybí dostatek odborníků pracujících se závislými hráči, a že na jedné straně se tu veřejně obhajují příjmy z hazardu a na straně druhé systém není vůbec na zvyšující se počet závislých připraven. Já sama už jsem se několikrát nechtěně dostala do role jakéhosi laického terapeuta. a to je podle mého soudu velice tristní. Nicméně nemohu odmítnout člověka, pokud vím, jakým způsobem ho nasměrovat k léčbě a odborné podpoře.

Vím, že jste před dvěma lety besedovala v Březnici. Ale byla jste někdy i v Příbrami?

Příbramsko se mi bohužel stále nějak v besedním programu vyhýbá, tudíž toto budou mé první besedy ve městě. Ještě nedávno jsem bydlela ve Středočeském kraji a ono asi platí, že doma není nikdo prorokem.“

Co se vám vybaví při vyslovení jména Příbram?

Určitě si hned vzpomenu na dětství, protože na Příbramsku jsme kdysi strávili hezkou dovolenou a při té příležitosti jsme město navštívili.

Jaké další vaše knihy si budou moci zájemci v Příbrami zakoupit?

Mám sice vydaných devět knih, ale část už je vyprodaná, tudíž přivezu zřejmě ještě jen Zapomenuté osudy a Moje milované tchyně a já, které jsou jistým způsobem s knihou Můj život s gamblerem propojené.

Na jaké knize momentálně pracujete?

Prožila jsem si náročných čtrnáct měsíců, kdy jsem řešila pořád nějaké starosti a vyvrcholilo to ještě mým pobytem na operačním sále, tudíž jsem na psaní neměla vůbec kapacitu. Nicméně mám rozpracovanou knihu opět o osobnostech minulosti, ale není nakladatel, tudíž její budoucnost leží ve hvězdách.