Magická Praha

Co vás s Prahou osobně spojuje?

Mám rád památky a mám rád život, který se do nich otisknul. Praha je fascinující. Já nejsem Pražák, pocházím z Řevnic, ale v Praze jsem se od mládí rád toulal. Byl to život mezi památkami, školou, prací a hospodami. Ideální kombinace. Člověk se naučí vnímat genia loci, tajemství, příběh. Nejdříve asi na těch primárně exponovaných místech – Malá Strana, uličky Starého Města. A postupně zjistí, jak neobyčejné je třeba Nové Město, Žižkov, Karlín, Libeň…

Jak dlouho jste na této knize pracoval?

To se nedá odhadnout. Od mládí jsem si dělal databázi údajů, postřehů, výpisků, obrázků a map… Pak jsem hodně po Praze prováděl, často jsem se snažil návštěvníkům města i Pražanům odkrývat méně známé aspekty města mimo klasické trasy a klasická povídání. Napsal jsem o Praze několik knížek (Pražský poutník, Pražský hrad a Hradčany, Karlův most, Prahou po Vltavě – na tu jsem docela pyšný…), to všechno se nastřádá. Samotné psaní knížky Praha – průvodce magickým srdcem Evropy už tak dlouho netrvalo, mnohé jsem měl předpřipravené, šlo hlavně o to zakomponovat to do harmonického, „útulného“ celku (to je někdy to nejtěžší), pracovat s fotografiemi. Ty dělal můj kamarád, fotograf Jirka Podrazil.

Kniha obsahuje řadu podrobných informací o historii jednotlivých památek.  Jak jste tyto zajímavosti zjišťoval?

Různě. Ze starých novin a časopisů, ze „špalíčků“ knih o Praze archiváře Antonína Novotného (* 1891; † 1978), který nastřádal neuvěřitelné množství zajímavých údajů, od dalších a dalších, něco jsem také vypátral.

Které historické osobnosti podle vás nejvíce formovaly toto město?

No především každý člověk je historická osobnost. Samozřejmě rozumím, jak jste to mínila, ale není na škodu to podotknout, protože se na to v dnešní „celebritomanické“ době snadno zapomíná. Prahu tvořili Pražané, jak život šel. Tvořili ji aktivně i nevědomky a v tom je možná to největší kouzlo.
Co se týče velkých historických osobností, tak bezesporu Karel IV., ale i další panovníci, šlechta (Chotkové jako místodržitelé). Je tady ale také jakési formování Prahy z hlediska duchovního  –  tradice husitská, silná tradice barokní zbožnosti, tradice osvícenská.
Úžasně se na geniu loci Prahy podílela doba tzv. Dreivölkerstadt, kdy Praha byla městem tří národů – českého, německého a židovského a vynikala osobitou literaturou a kulturou obecně. A v meziválečné době… Tam jsme téměř zapomněli na ruskou a ukrajinskou emigraci. Byla zde ruská univerzita, v Praze působila řada světově významných ruských a ukrajinských učenců i umělců. I oni dotvářeli genia loci Prahy. Poválečná Praha je oproti tomu tak trochu jednorozměrná.

Zjistil jste při psaní tohoto průvodce nějaké informace, které vás překvapily?

Více nového jsem asi zjistil při psaní knihy Prahou po Vltavě, ale v uvedeném průvodci mně jako vždy fascinovalo, znovu a znovu, jak harmonicky provázané a přitom pestré je toto město. Chodím známými ulicemi, a přesto nevycházím z údivu.

Na jaké knize právě pracujete?

Co se týče Prahy, tak nyní na ničem. Jsem ale profesí i srdcem filosof a připravuji knížku esejů, které by navazovaly na již vydanou knihu Myšlenkování. Ta vznikla na základě několikaletého rozhlasového pořadu na téma filosofie všedního dne.

Jaké místo v Praze byste čtenářům doporučil k jarní procházce?

Všemožná nábřeží podél Vltavy. Ne jen ta známá na náplavce od Palackého mostu k mostu Svatopluka Čecha. Procházku jakoukoli zarostlou zahradou, do které lze (samozřejmě legálně) vstoupit. A z památek celoročně klášter Na Slovanech – unikátní památku s mimořádně cennou „galerií“ gotické nástěnné malby. Ta je stále mnohem méně známá, než by si zasloužila.

Jak vnímáte současnou pražskou moderní architekturu?

Občas mě potěší spíše nějaké „drobnosti“. Hezké věci, zdá se mi, vznikají často nenápadně (různé domovy mládeže, domovy seniorů, kavárničky). U těch, o kterých se hodně mluví a jsou exponované, takový příjemný pocit často nemám. A pak je zde ještě věc, která mně vždycky vadí. Tuším, že to byl Ludwig Mies van der Rohe, kdo řekl, že „Architektura začíná tam, kde se dvě cihly kladou pečlivě na sebe.“ A toto – jakýsi řemeslný fortel, pečlivost, to už najdete málokde. Podívejte se třeba z dálky na Tančící dům. Od řeky, když je ozářen sluncem. Je krásný. A pak si jej prohlídněte zblízka a zevnitř a zaměřte se na provedení detailů… Na „řemeslo“. To už je něco jiného. Ale to je problém veškeré současné architektury, nejen té pražské či české.

***
Pokud máte rádi Prahu a dlouhé procházky, potom by vám neměla uniknout kniha Praha – průvodce magickým srdcem Evropy. Kniha je pozoruhodná zejména tím, že je plná čtivých zvláštností a podrobných informací o historii jednotlivých památek, které v běžných průvodcích nenajdeme. Průvodce obsahuje i řadu barevných fotografií, které vám pomohou se v textu dobře zorientovat a upozorní vás na zajímavé architektonické detaily.
Knihu je možné objednat na: www.prah.cz

***
Loreta, barokní perla
Toužíte si na chvíli odpočinout od ruchu a shonu velkoměsta? Potom vám doporučuji k návštěvě unikátní barokní komplex, Loretu. Ke vstupence si na místě můžete zapůjčit za poplatek i audioprůvodce. Příjemný hlas vás rychle vtáhne do barvité historie tohoto nevšedního místa. Zajímavé je zejména vyprávění o Svaté chýši, která se nachází ve středu tohoto komplexu. Možná, že při poslechu uslyšíte i šustění andělských křídel, tak zajímavý je to příběh!  Podle legendy přenesli andělé na konci 13. století dům Panny Marie z Nazaretu do Itálie, kde nyní stojí v bazilice v obci Loreto. V Praze byla loretánská chýše postavena roku 1631. Prohlídka zahrnuje i návštěvu klenotnice, která se nachází v prvním patře. Největší cenností je zde diamantová monstrance posázená 6 222 diamanty, které původně zdobily svatební šaty hraběnky Kolowratové. Ve slunečné dny prý tato monstrance září stejně jako pražské slunce. Na závěr si poslechnete i příběh o chudé vdově, která měla stejně dětí jako loretánská zvonkohra zvonů. Loreta zve k návštěvě v každé roční době a vždy vás překvapí svojí milou atmosférou.
Více na: http://www.loreta.cz

***
Kouzelný cirkus slaví!    
Chcete-li si dopřát na závěr návštěvy Prahy nějakou zlatou tečku, potom můžete zavítat do Laterny magiky na představení Kouzelný cirkus. Toto představení letos slaví 40 let nepřetržitého uvádění na scéně! Jedná se o jedno z nejoblíbenějších představení Laterny magiky za poslední desetiletí.  
Jako mávnutím kouzelného proutku se ocitnete v cirkusovém šapitó, kde na scéně chvílemi dovádí lvi či roztomilé baletky. Ze dvou vajec se před vámi vylíhnou dva klauni, smutný a veselý, kteří vás celým představením doprovází. Dojde i na cirkusáckou svatbu a sušení dětských plen! Velmi poetický děj vypráví lidský příběh plný lásky, ale i zvratů, tak jak už to v životě bývá. Pokocháte se přírodními krásami, ale i všemožnými roztodivnostmi, které jsou tak blízké surrealismu a vyprávěcímu stylu Jiřího Srnce a Jana Švankmajera. Všichni účinkující podávají vynikající výkony.
Lístky můžete zakoupit zde: http://www.narodni-divadlo.cz