Kroniky, kronikáři, muzea a archivy v Ústeckém kraji

Náš seriál věnující se uvedené problematice postoupil do Ústeckého kraje. Dnes vám přiblížíme situaci v okrese Litoměřice.

Oblastní muzeum v Litoměřicích přerušilo spolupráci s obecními kronikáři přibližně v roce 1986. Poslední seminář, na němž 35 kronikářů absolvovalo metodické školení o vedení kronik,  vyměnilo si své zkušenosti s psaním ročních zápisů a vedením příloh a nahlédlo do mnoha obecních kronik, proběhl v roce 1985. Nyní muzeum kronikářům například zpřístupnilo fotoarchiv, nabízí služby odborné knihovny, ale mohou zde získat i kopie článků ze sborníků.

Státní okresní archiv Litoměřice se sídlem v Lovosicích (SOkA) spolupráci s kronikáři nikdy nepřerušil a kooperace probíhá po třech liniích. V rámci předarchivní péče se zjišťuje, zda je v obci vedena kronika, a s představiteli obcí se jedná o nutnosti předat její dopsané svazky do archivu. Zástupci SOkA se účastní seminářů pro kronikáře. (Tato setkání nejprve organizovaly odbory kultury okresního národního výboru a později referáty kultury okresního úřadu.) Pracovníci archivu na nich informují o kronikách uložených v SOkA a seznamují se zápisy v těch nejhodnotnějších z nich. A za třetí je neméně důležitá spolupráce s jednotlivými kronikáři přicházejícími do badatelny, kde mohou nahlédnout do archivních materiálů, které jim pomohou k doplnění chybějících zápisů v kronice, a je tu i možnost individuálních konzultací.

Vhodnými partnery pro pořádání kronikářských seminářů se po zrušení okresních úřadů v roce 2002 zdají být městské úřady v obcích s rozšířenou působností. Jejich finanční fundament bývá oproti archivům či muzeím větší a mají na příslušných místech odborné pracovníky. Výhodou je dobrá dopravní obslužnost a počet obcí spadajících do jejich působnosti.

„Zatím poslední seminář pro 20 účastníků proběhl v červnu 2007. Ve spolupráci s naším archivem jej pro kronikáře svého obvodu zorganizovalo město Roudnice nad Labem. Hovořilo se na něm zejména o aktuálních problémech kronikářské práce na Podřipsku – o legislativě, způsobech vedení kroniky, doporučeny byly i dvě publikace vztahující se k tomuto tématu. Jde o 2. vydání knihy T. Hromádky Kroniky (možno stáhnout na www.nipos-mk.cz ) z roku 2006 a Jak vést kroniku obcí a měst autorek L. Šotnarové, M. Kašubové a R. Gošové (vydané v Brně v roce 2006). Kronikář města Roudnice nad Labem K. Krauskopf představil poslední díl jím vedené kroniky, popsal způsob své práce a odpověděl na dotazy. Poté byli účastníci semináře seznámeni se zápisy z několika obecních kronik uložených v SOkA, které zachycovaly vybrané události moderních dějin. Například odchod českých vojáků do 1. světové války, rok 1938 na Litoměřicku, měnová reforma v roce 1953. Prezentovány byly i některé kroniky nebo kopie starších kronikářských zápisů. V závěrečné diskuzi se pak posuzovaly metody kronikářské práce, stylistická úroveň i vypovídající hodnota kronik,“ sděluje ředitel SOkA Jaroslav Moravec.

V okrese Litoměřice je 105 obcí, v mnoha případech malých. Zhruba v osmnácti se počet obyvatel pohybuje kolem stovky. Kroniky se vedou ve většině z nich, ale v menších sídlech se kvalitního kronikáře někdy nedaří zajistit. Problémem také bývá s tím, že citová vazba obce ke kronice je většinou tak silná, že se svazky nedaří po dokončení zápisů uložit do archivu. Kladným příkladem je naopak město Litoměřice, které dopsané svazky svěřuje do péče SOkA pravidelně. Stále více využívanou alternativou je vydání kroniky na webových stránkách obcí a měst, jak to činí například Litoměřice nebo Štětí.

„Spolupráce archivu s kronikáři se obvykle aktivuje u příležitosti oslavy jubilea obce. Chystají se výstavky dokumentů, vydání příležitostné publikace. U nás najdou kronikáři spoustu materiálů, které je možné použít pro systematické studium historie obce. K dispozice jsou cenné archivní fondy, ale i odborná a regionální literatura z naší knihovny, včetně dobových periodik, které je možné studovat v naší badatelně. Začínající kronikáři se mohou inspirovat v archivu uložených kronik. Pro faktografickou hodnotu jsou využívány zejména kroniky Litoměřic, pestrostí obsahu může být vzorem pro kronikáře působící v malých místech kronika obce Staré nedaleko Lovosic. Nesmíme zapomínat ani na hledání nástupců dnešních kronikářů. Snažíme se přitáhnout k této práci školní mládež i studenty. S úspěchem se setkal projekt Hledání ztraceného ráje v Českém středohoří, jehož garantem bylo město Litoměřice. V letech 2006 – 2007 se do něj zapojilo několik ZŠ z litoměřického a teplického okresu,“ vysvětluje ředitel archivu a dodává: „Podle mého názoru je chybou, že muzea  po roce 1989 přestala metodicky vést obecní kronikáře. Tento systém byl v rámci muzejnictví v průběhu několika desetiletí hierarchicky propracován – od koncepce kronikářství až po předávání informací o každodenní kronikářské praxi v jednotlivých okresech.“

Pravdou je, že dnešní okresní archivy jsou personálně podhodnoceny s ohledem na širokou škálu úkolů, které musí plnit. Jde o předarchivní péči, zpřístupňování fondů, vyřizování badatelské agendy pro úřady a jednotlivce, případně o vlastní odbornou a publikační činnost. Řadu úkolů je nutno realizovat týmově, jednotliví pracovníci někdy vykonávají své funkce kumulovaně. Za této situace je tedy obtížné vyčlenit odborného archiváře, který by se mohl věnovat kronikáři v takovém rozsahu, jak to dříve činil specializovaný odborný pracovník příslušného okresního muzea. V neposlední řadě českému archivnictví schází ucelená koncepce péče o kronikáře.

Eva Veselá