<p>VŠEVILY: Kliky dveří je název výstavy fotografií Anny Tomanové, která se v těchto dnech koná v zřejmě nejmenší středočeské Galerii 10 ve Vševilech na Rožmitálsku. Potrvá do poloviny ledna 2013 a zájemci si ji mohou prohlédnout každý pátek a neděli od 17 do 18 hodin. Více již v rozhovoru s kurátorem galerie Josefem Pekárkem.</p> <p>Jak jste se se slečnou Tomanovou seznámil?<br />
Anna Tomanová je mou spolužačkou na Západočeské univerzitě, obor vizuální kultura. Již téměř dva roky sleduji její výtvarnou i fotografickou práci, která mi přijde velmi svérázná a jedinečná svým přístupem k zachycení reality. Také ona, jako předchozí vystavující, má vztah ke Vševilům, do obce jezdí za svým přítelem a čerpá zde další inspirace.</p> <p>Koho napadlo vybrat z její tvorby právě fotografie klik dveří?</p> <p> Oslovil jsem ji s nabídkou, aby pro vševilskou galerii uspořádala podzimní výstavu. Výběr témat se posléze zúžil na dvě. Prvním bylo explicitní detailní zachycení přírodních změn skrze záběry přírody v pestrobarevném ladění a druhým, jakoby doplňkovým, série fotografií detailů dveří, která vlastně úpadek, étos či emoce nejen „podzimu“ nabídla v obecnějším významu. Zachycené jedinečné struktury dveří z několika zemí Evropy rozehrávají v divácích osobní příběhy, a proto jim byla dána přednost.</p> <p>Podle jakých kritérií jste snímky vybírali?</p> <p> Celá série dveří čítá na desítky snímků. Vybrány byly ty, které pro autorku mají nějaký osobní vztah nebo v ní vzbuzují fascinaci. Ovšem nebyl to pouhý výběr líbí – nelíbí. Už od počátku jsme se domluvili, že vzhledem k tomu, že zachycené dveře mají takovou silnou narativní výpověď, bylo by vhodné spojit je do dvojic. Jednotlivé vztahy dvou dveří vedle sebe pak determinují vnímání diváků a napomáhají rozehrávat příběh, ať už ho někdo na dílčích panelech vnímá jako konfliktní, generační či milostný. </p> <p>Co odráží název výstavy?</p> <p> Kliky dveří odkazují ke dvěma rovinám vnímání fotografií. Divák si může vybrat, zda snímky bude sledovat jako pouhé minimalistické detailní zachycení klik od dveří, anebo je naopak může chápat jako bariéru či stěnu, za níž se skrývá další tajemný, netušený prostor. Skrze některé dveře dokonce drobně prorůstá svět „za“. Prostřednictvím rostlin či přímo dírami ve dveřích lze odhadovat, co se za nimi odehrává. Dveře tedy „mají kliku“, že hlídají a ukrývají pro nás něco nedosažitelného a lákavého.</p> <p>Tomu jste přizpůsobili i vernisáž?</p> <p> Ano, právě tento druhý význam nás inspiroval k tomu, že jsme ho po oficiálním zahájení výstavy rozpracovali v drobné galerijní animaci mezi přítomnými návštěvníky. Hosté měli možnost využít jakoukoli výtvarnou techniku, aby si zkusili vybavit vstupní dveře vlastního domu, kterými prochází několikrát denně. Ovšem, jak se ukázalo, takových všedních předmětů a objektů si všímá jen málokdo. I proto je poukázání na ně a vyjmutí detailů nesmírně důležité pro rozvoj vnímání, chápání a cítění. Poté se přistoupilo k druhé části animace, kdy měli na druhou stranu namalovat to, jak si představují osobní ideální svět skrytý za svými dveřmi. Některé vzniklé artefakty budou po svolení autorů vystaveny jako doprovodná část výstavy, komentovaná a doplněná o reálné fotografie oněch dveří.</p>
