Středočeský kraj

OLBRAMOVICE: Bezmála čtyři desítky obrazů, pohledy, šperky, motivy obrazů a tisky ilustrací vystavuje v těchto dnech v olbramovickém Spolkovém domě Karla Pollaka výtvarnice Magdaléna Stárková - Timplová z Týnce nad Sázavou. Prodejní výstava v bývalém špýcharu potrvá do 20. prosince a otevřena je ve středu od 15 do 18 hodin a v sobotu od 13 do 16 hodin. Prohlídku v jiných dnech si mohou zájemci domluvit s organizátory. //„V Olbramovicích vystavuji poprvé. Moje výstava je ve Spolkovém domě Karla Pollaka teprve druhou, neboť tento prostor je otevřen krátce. Ta první patřila v létě obrazům Josefa Lady. V Olbramovicích to ale není můj první počin. Před třemi lety jsem pro zdejší nově zrekonstruovanou základní školu malovala 2 x 2 metry velký nástěnný obraz na téma Jaro-léto-podzim-zima,“// zavzpomínala Magdaléna Stárková - Timplová. Podle jejích slov je bývalá barokní sýpka nově a nádherně zrekonstruovaná. //„Výstavní prostory jsou moc pěkné, krásně osvětlené a prostorné. Konají se tam i přednášky a divadelní představení. Obyvatelé Olbramovic mají veliké štěstí, že se tam povedl takový počin, díky němuž získali prostor pro společné setkávání,“// zdůraznila malířka. Některé její vystavené obrazy jsou staršího data, výtvarnice představuje například velký obraz Narození, což je biblická scéna Ježíškova příchodu na svět. //„Ten jsem vybrala tematicky, protože v prostorách špýcharu probíhá současně i výstava betlémů. Nově jsem začala s keramikou, kterou jsem se již před lety zabývala. Takže na výstavě je k vidění i deset nových obrazů z keramiky,“// poznamenala Magdaléna Stárková - Timplová. Vernisáž se konala 21. listopadu a vystoupil na ní jazzman Zdeněk Korbel, básník Tomáš Daněk a o malířčině tvorbě promluvila Jana Jiroušková. //„Na vernisáž se přišlo podívat spousta "Olbramovičáků" a samozřejmě i mých přátel. Každý, kdo byl ve špýcharu poprvé, byl naprosto nadšen. My z Týnce jsme si povzdechli, že nám by se podobný spolkový dům také moc líbil,“// uzavřela malířka.

<p>NECHVALICE: Loňský almanach českých básníků Pastýři noci, v němž je zastoupeno i několik autorů ze Sedlčanska, obdržel 10. listopadu v budově pražského Senátu na Valdštejnském náměstí Cenu Petra Jilemnického. Editorem sborníku je básník a publicista z Nechvalic u Sedlčan Vladimír Stibor, který nám poskytl následující rozhovor.</p> <p>Kdo Cenu Petra Jilemnického vyhlašuje a komu je určena?</p> <p> Tuto cenu na památku spisovatele Petra Jilemnického vyhlašuje a podílí se na ní Nadace odkazu Egona Ervína Kische, známého též jako zuřivý reportér. A také společnost Kalf, což je Klub autorů literatury faktu, který už řadu let mapuje a oceňuje knihy věnované publicistice a také literatuře dokumentu z nejrůznějších oblastí lidského života. </p> <p>Znáte nějaké dřívější nositele této ceny? </p> <p>Určitě bych si vzpomněl, ale nechtěl bych na někoho zapomenout. Ale letošní Cenu Petra Jilemnického dostal například nejslavnější český cestovatel a etnograf Polynésie a indiánských kultur Miloslav Stingl. Když mi bylo asi patnáct let, osobně jsem se s ním potkal jako příbramský knihkupecký učeň, když jsem prodával jeho knížky a zúčastnil se jeho besedy se čtenáři. V tehdejší době 70. let minulého století pana Stingla znal ještě málokdo, ale jeho knížky byly už tehdy nádherné. </p> <p>Kdo zasedá v porotě? </p> <p>V porotě jsou představitelé již zmiňovaných institucí, uvedl bych pana Miroslava Kučeru a jeho nesmírný přínos pro tuto soutěž. Záštitu přebírá východočeské město Letohrad, kde Nadace E. E. Kische sídlí. Slavnostní vyhlášení a společenskou záštitu má na starosti Senát Parlamentu České republiky.</p> <p>Co porotu na almanachu zaujalo? </p> <p>Po vyhlášení výsledků – nominováno bylo asi šedesát knižních titulů – jsem měl tu čest chvíli mluvit nejen s mnoha členy poroty, ale i s místopředsedkyní senátu Milenou Horkou. Ta vyzvedla u almanachu Pastýři noci především to, že i v dnešní době, jež literatuře a poezii zvlášť příliš nepřeje, dokáže vzniknout celonárodní antologie i s několika českými básníky žijícími trvale v zahraničí. Sborník je, dalo by se říci, průřezem básnickou tvorbou minulého roku, neboť se v něm nachází tvorba šedesáti pěti autorů. Pochváleno bylo i nakladatelství Milan Hodek a ilustrátorka Alena Stiborová za výtvarnou stránku knihy. </p> <p>Co všechno je s touto cenou spojeno? </p> <p>Protože se všeobecně nedostává financí, největší význam této ceny spočívá především v rovině společenského ocenění i morální podpory české poezii. Doby, kdy se rozdávaly pěkně tlusté šeky, český křišťál či diplomy psané zlatým písmem, už dávno minuly. Ale pravdou zůstává, že do senátu nepřichází pozvání každou chvíli, jen párkrát za život. Někdy ani to ne. </p> <p>V jaké atmosféře proběhlo předávání ceny?</p> <p>Přátelská pohoda a příjemná atmosféra panovala během slavnostního aktu i dlouho po udělení cen a několika čestných ocenění. Mnoho spisovatelů se již znalo z předchozích ročníků této soutěže, takže se tu potkávali staří známí zároveň s mladšími adepty literatury faktu, kteří do spisovatelského světa míří poprvé, ale s mnohem větší vervou, než tomu bylo u starší generace. A to je rozhodně dobře.</p>

<p>NYMBURK: V úterý 24. listopadu se na malé scéně Hálkova divadla v Nymburce uskutečnil literární večer prvního ročníku Ceny Františka Hrubína. Jeho pořadatelem byli Klub pražských spisovatelů, hejtman Středočeského kraje Miloš Petera a město Nymburk.</p> <p>Cenu Františka Hrubína uděluje Klub pražských spisovatelů a Středočeský kraj autorům ze středních Čech za mimořádnou básnickou tvorbu.<br />
„Chceme touto cenou připomenout básnický odkaz Františka Hrubína, který měl kořeny ve Středočeském kraji – žil v Lešanech, a zároveň upozornit na to, že v kraji máme i nyní vynikající básníky,“ řekl předseda Pražského klubu spisovatelů Lubomír Brožek.<br />
Laureátem prvního ročníku Ceny Františka Hrubína se stal básník Vladimír Janovic (Praha, Benešov), který se letos dožil osmdesáti let. Z jeho tvorby lze připomenout např. sbírky Dům tragického básníka, Báseň o něžné levitaci, Jarmark v mlze či Most alchymistů.<br />
V doprovodném programu vystoupili protagonisté pořadu Ozvěny Studentské Thálie Petr Koudelka, Veronika Volejníková, Míša Valentová a Lucie Šťouračová, zazpíval a zatančil dětský folklorní soubor Šáteček ze Semic. V podání Kateřiny Ryšavé zazněly básně Vladimíra Janovice ze sbírky V kom jednou přenocoval přízrak.</p>

<p>DOBŘÍŠ: Před třemi lety vzniklo v Městské knihovně Dobříš setkání (con) milovníků fantasy a sci-fi s názvem Fantasy víkend v knihovně. Letos se ve dnech 27. – 29. listopadu uskuteční již třetí ročník FvvK con 2015.</p> <p>Kromě dobříšské knihovny se v letošním roce zapojí i Třinec, Náchod, Mladá Boleslav, Hradec Králové a dokonce i polské knihovny ve městech Oleśnica a Wroclaw.</p> <p>Účastníci se mohou těšit na besedy (fantasy kartografie, tvorba světů), setkání se spisovateli a dílny. Proběhnou také turnaje o hodnotné ceny v karetních (MtG, Bang, Malacca) a deskových hrách (Dominion, Carcassonne atd.), navíc budou mít návštěvníci možnost zúčastnit se nonstop hraní RPG her (Dračí doupě 1.6, Plus+, Dungeons and Dragons nebo Fate). Chybět nebudou ani knižní novinky ze světa sci-fi a fantasy, komiksy, manga a cosplay.<br />
„První dva ročníky se pořádali pouze v Dobříši, ale už během nich jsem měl kladné odezvy od kolegů a kolegyň z různých knihoven. Tak vznikla i myšlenka postupného rozšiřování po knihovnách u nás. A popravdě jsem nechtěl zůstat jen v Čechách. Každý rok sem k nám do Dobříše dorazilo kolem 60 lidí, letos počítáme s větším množstvím,“ uvedl organizátor Tomáš Pipota.<br />
Fantasy víkend v knihovně bude pro milovníky deskových a karetních her rájem na Zemi, budou si jich moci vyzkoušet obrovské množství s různou tematikou, mezi nimi například i deskovou hru World of Warcraft. Páteční noc otevřou účastníci hraním deskové hry Warzone.<br />
„Knihovny, které jsou v letošním roce součástí FvvK conu, se přihlásily dobrovolně. Prostřednictvím různých besed a srazů jsme hodně propojeni, a když vidíme, že nějaká akce někde funguje, moc rádi rozšiřujeme náš program. S knihovnami v Polsku jsem začal komunikovat přes pana Rafala Wojtczaka z knihovny v Oleśnicy a zjistil jsem, že v Polsku je fantasy a sci-fi tematika velmi žádanou komoditou,“ poznamenal Tomáš Pipota.<br />
Z autorů fantasy a sci-fi literatury se v Dobříši představí Vilma Kadlečková (Mycelium), Jiří Walker Procházka (Agent JFK, Mrtvá šelma) a Miroslav Žamboch (Drsný spasitel, Líheň, Visio in extremis). Dílny budou podobné těm loňským, které proběhly pod vedením Jana Kravčíka a Hany Fruhwirtové (nakladatelství Gorgona). Zájemci tvořili fantasy světy, mapy nebo fantasy heraldiku.<br />
„Návštěvníci si samozřejmě mohou v Dobříši rezervovat ubytování, ale myslím, že je to zbytečné, protože FvvK con probíhá i v noci. Knihovna v noci má své kouzlo. Popravdě předpokládáme, že návštěvníci budou chtít hrát jak jen to půjde. Na spánek nebude čas,“ poznamenal se smíchem Tomáš Pipota s tím, že akce je určena pro všechny, tedy i pro děti od osmi let se svými rodiči.<br />
Přihlášku lze vyplnit na stránkách knihovny.</p>

<p>SVATÝ MIKULÁŠ: Muzeum českého venkova na zámku Kačina, které je pobočkou Národního zemědělského muzea, navštívilo v roce 2015 téměř 48 000 návštěvníků. Velký ohlas zaznamenaly také akce, které se na zámku pořádají, informovala ředitelka kačinské pobočky NZM Alena Štecherová.</p> <p>Za celou návštěvnickou sezónu 2015 navštívilo zámek Kačina téměř 48 000 návštěvníků. „Proti minulému roku je to více než o 15 000 lidí. Individuální návštěvnost je nejsilnější tradičně v letních měsících červen/červenec/srpen/, kdy přijde kolem 5000 lidí měsíčně,“ říká spokojeně generální ředitel NZM Milan Jan Půček.<br />
Podle pracovníků muzea tvoří významný podíl návštěvnosti hlavně jednorázové kulturně propagační akce pořádané přímo muzeem, jako jsou Zámecká pouť, Zahradní slavnosti nebo třeba Jezdecké slavnosti, které probíhaly pod záštitou ministra zemědělství Mariana Jurečky.<br />
Výrazným úspěchem jsou tradičně i události v režii partnerských spolupracujících organizací, z nichž jmenujme třeba Spolek přátel vína, pořádající kačinské vinobraní nebo divadelní spolek Kašpárek v rohlíku, který stojí za Festivalem Kefír.<br />
„Dalšími faktory přispívajícími ke zvyšující se návštěvnosti je atraktivita významné empírové stavby zámku Kačina jako takové, pestrost ve výběru návštěvnických okruhů, z nichž vzrůstající tendenci vykazuje zejména hospodářské zázemí zámku s kuchyní, zrekonstruovaný park spojený s návštěvou skleníků, bylinkové a zeleninové zahrádky a především po celkové rekonstrukci nově otevřená konírna,“ říká Alena Štecherová. Atraktivní pro návštěvníky je i nová expozice modelů lidových hospodářských staveb, zážitkové programy, např. Otevřete 13. komnatu s duchem Rudolfem a vzdělávací programy pro děti. Na Kačině letos proběhlo rovných 100 svatebních obřadů.</p> <p>„Nezanedbatelný podíl tvoří také filmová turistika. Během roku zde natáčelo pět filmařských produkcí, z toho dva významné projekty – francouzští Návštěvníci, třetí pokračování s Jeanem Reno v hlavní roli a pátý díl americké ságy Underworld,“ vysvětluje ředitelka muzea, které v příštím roce chystá opět cyklus zámeckých slavností.<br />
Již 17. 4. proběhne tradiční Zámecká pouť, 12. 6. pak Zahradní slavnosti hraběnky Sidonie, stejně jako loni počátkem září Festival Kefír a sezónu ukončí 10. 9. kačinské vinobraní a dožínky a 8. 10. Zámecké jezdecké slavnosti a Hubertova jízda.</p> <p>Zámek se pro návštěvníky opět otevře od dubna o víkendech a státních svátcích. </p> <p>Informace pro zástupce médií poskytne ředitelka Muzea českého venkova na zámku Kačina:<br />
Alena Štecherová na e-mailové adrese: alena.stecherova@nzm.cz</p> <p>Pro další informace či fotografie kontaktujte:<br />
Petra Wagnerová, tel. +420 607 104 354,<br />
e-mail: wagnerova.petra@email.cz</p> <p>Zřizovatelem Národního zemědělského muzea je Ministerstvo zemědělství. Kromě zámku Kačina má NZM ve správě Lovecký zámek Ohrada, Muzeum zemědělské techniky v Čáslavi, Muzeum vinařství, zahradnictví a krajiny ve Valticích a hlavní výstavní budovu v Praze na Letné, která je návštěvníkům otevřena celoročně.<br />
Počátky Národního zemědělského muzea sahají do roku 1891. Jako samostatná instituce vzniklo Zemědělské muzeum až v roce 1918. Budova v Praze na Letné byla postavena v letech 1937–39 podle projektu architekta Milana Babušky. NZM Praha tvoří kromě jeho pražské centrály i pobočky ve Valticích, na zámku Ohrada u Hluboké na Vltavou, v Čáslavi<br /> a na zámku Kačina u Kutné Hory. Zřizovatelem NZM Praha je Ministerstvo zemědělství ČR.</p>

<p>STŘEDOČESKÝ KRAJ: Krajští radní aktualizovali v pondělí 16. listopadu dva projektové záměry v oblasti kultury, které by kraj chtěl realizovat za pomoci Integrovaného regionálního operačního programu (IROP).</p> <p>„Rada již záměry realizace schválila na přelomu srpna a září, nyní však již známe parametry Regionálního operačního programu, jako je spoluúčast kraje ve výši 10%, a tak jsme mohli aktualizované projekty zařadit do zásobníku. Prvním projektem je nový centrální depozitář pro Středočeskou vědeckou knihovnu, který vyřeší problematiku uchování knih a dalších tisků na 25 let. Druhým projektem je depozitář pro Muzeum Českého krasu, který vyřeší problematiku uchování sbírek muzea na více než 10 let,“ sdělil radní pro oblast kultury a památkové péče Zdeněk Štefek.</p> <p>Zdroj a další informace zde

<p>SÁZAVA: Již čtvrtým rokem se v předvečer první adventní neděle koná v Sázavském klášteře Putování do Betléma. Celodenní program zejména pro rodiny s dětmi se letos uskuteční v sobotu 28. listopadu a na návštěvníky čeká divadlo, koncert, speciální prohlídky věže, rukodílné dílničky nebo prodejní výstava adventních a vánočních vazeb Kláry Vavříkové.</p> <p>„Loni nás při Putování do Betléma navštívilo více než dvě stě zájemců. Dopoledne přicházely zejména děti natěšené na tvoření svícnů z přírodních materiálů a zdobení perníčků. Jen jedna nemilá příhoda se nám loni stala. V dopoledním programu byla pohádka O vodníčkovi, ale herec si popletl datum a do Sázavy nedorazil. Skvěle za něj však zastoupil náš pan zahradník Jarda Nykodém a dětem vyprávěl adventní a vánoční příběhy. Vznikla velmi spontánní atmosféra, do níž se zapojily také babičky a maminky dětí a jeden tatínek to celé doprovázel na klavír,“ zavzpomínala kastelánka Jaroslava Matoušová.<br />
Zejména ženy si pak užívaly prodejní výstavu adventních a vánočních vazeb sázavské floristky Kláry Vavříkové, mistryně České republiky v této disciplíně. Ani letos nebudou v programu její výrobky chybět, byť se již intenzivně připravuje na Mistrovství Evropy ve floristice, které proběhne příští rok v Miláně. „Podvečerní koncert pak byl jako vždy krásným naladěním do právě přicházejícího adventního a vánočního času,“ dodala kastelánka.<br />
Letos na návštěvníky čeká obohacení dětských rukodílných dílen o vyrábění ozdob z korálků a zdobení vánočních motivů. „Protože součástí programu budou také letošní poslední prohlídky kláštera, představíme jejich účastníkům právě letos odkrytou a zrestaurovanou fresku na křížové chodbě. Je jím obraz sv. Prokopa orajícího s čertem. Již od léta měli naši návštěvníci možnost sledovat proces odkrývání této fresky, ale až nyní bude představena v plné kráse,“ poznamenala Jaroslava Matoušová.<br />
Odpolední koncert od 16.30 hodin bude patřit příbramskému vokálně-instrumentálnímu souboru Chaire. Ten již v Sázavě vystupoval před třemi lety, ale posluchači si jej vyžádali znovu. „Jde o skvělé muzikanty pod vedením úžasně obdarovaného člověka  –všestranného znalce i hledače starých hudebních partů, vynikajícího multiinstrumentalistu i citlivého aranžéra Josefa Krčka. Během našeho koncertu v refektáři se Chaire spolu s posluchači prozpívají písničkami různými ročními obdobími přes advent až do Vánoc a pokřtí novou knihu Příběhy dvanácti měsíců s vyprávěními Josefa Krčka a krásnými obrázky Renaty Fučíkové,“ uvedla kastelánka.<br />
A jaká byla právě končící sezóna v Sázavském klášteře? „Stejná, jako letošní počasí, tedy nevypočitatelná a extrémní. Nadějné svěží jaro s větším množstvím návštěvníků, suchopárné léto s výrazným poklesem návštěvnosti, podzim je však už zase barevnější a návštěvníků chodí podstatně více než loni. Myslím, že letošní rok bude v celkovém součtu stejný jako loni. Nejde však o čísla, jde o spokojenost návštěvníků a podle velkého množství pochvalných zápisů v naší kronice to byl rok navýsost dobrý,“ uzavřela Jaroslava Matoušová.</p>

<p>DOBŘÍŠ: Volání k Wakan Tankovi je název výstavy výtvarnice Ivy Vodrážkové, která se po celý listopad koná v Kulturním domě Dobříš. Zájemci si soubor textilií a maleb inspirovaných myšlením severoamerických indiánů mohou prohlédnout denně kromě pátku a soboty.</p> <p>Nejen o této výstavě jsme si s Ivou Vodrážkovou, která vystavuje v Dobříši poprvé, povídali.</p> <p>Máte k Dobříši nějaký bližší vztah?</p> <p>V roce 2005 jsem připravila projekt Vyzdvižení, který tvořilo deset velkých textilních obrazů vztahující se k deseti synagogám (Olomouc, Velké Meziříčí, Dolní Kounice, Ivančice atd.), jež byly v dobách nacistického a komunistického režimu zbořeny, zdevastovány nebo jejichž funkce byla narušena. Netušila jsem, že synagogu v Dobříši potkal podobný osud. </p> <p>A jak se vám tedy prostory bývalé synagógy, kde nyní vystavujete, líbí? </p> <p>Ve své době to musela být imposantní stavba, bohužel nejdřív byl při protižidovském pogromu v roce 1939 zničen její vnitřek a pak za komunismu došlo k necitlivým stavebním úpravám, které zbavily sakrální stavbu jejího genia loci. Přesto prostor, ve kterém vystavuji, nese stále architektonické stopy tohoto obřadního místa. Myslím, že je škoda a z historického hlediska trochu necitlivé, že ani v názvu tohoto kulturního prostoru není odkaz na existenci synagogy. Vystavovala jsem například v Hranicích na Moravě v bývalé židovské synagoze, která je dnes využívána k pořádání výstav pod názvem Galerie Synagoga. Kdybych věděla, že budu vystavovat v prostorách bývalé synagogy, představila bych sérii deseti textilních objektů inspirovaných synagogálními oponami na Tóru, kterou v současnosti vystavuji v nově zrekonstruované synagoze v Boskovicích. </p> <p>Podle jakých kritérií jste tedy vybírala díla na dobříšskou výstavu?</p> <p> Rozhodla jsem se vystavit své práce v duchu indiánské filosofie, která zdůrazňuje sounáležitost s Matkou Zemí. Výstavu jsem nazvala podle jednoho díla: Volání k Wakan Tankovi. Je to textilní objekt, jehož součástí je lebka divokého zvířete, bílé pera labutě a prohýbané větve, které jsem našla při svých procházkách krajinou. Objekt symbolizuje velké tajemství stvoření. Wakan Tanka znamená u Lakotských indiánů Posvátnou sílu, která přebývá ve všem. Když tvořím svoje obrazy, uvědomuji si, jak jsem napojena na přírodu, ze které čerpám energii a inspiraci. Před deseti lety jsem se odstěhovala z centra Prahy a žiji na venkově. Stále však učím v Praze na ZUŠ výtvarný obor a každý den, když cestuji do práce, sleduji onu proměnu a nerovný dialog mezi městem a krajinou. Před rokem 1989 jsem byla aktivní proti totalitnímu režimu, byla jsem součástí undergroundové scény a ani dnes mě nenechává klidnou současná politická situace. Proto jsem jeden obraz nazvala Běženci a snažila se v něm zobrazit novodobý exodus. Soucítím s lidmi utíkajícími před válkou, vážím si zemí, které těmto lidem nabízejí přístřeší, a je mi líto, že u nás je tak silně rozšířená xenofobie. I když na druhé straně je zde mnoho mladých lidí, kteří pomáhají na hranicích lidem v těžkých životních podmínkách. </p> <p>Jak jste se dostala k myšlenkám severoamerických indiánů? </p> <p>Indiánská kultura, zejména různé barevné vzory a symboly mě oslovovaly už v dospívání. V roce 1993 jsem byla já, můj muž filosof a hudebník Mirek, feministka Pavla Jonsonová a režisérka Michaela Pavlátová pozváni ředitelkou neziskové organizace Prague Project Mayou Cain do San Franciska na dvouměsíční umělecký pobyt a v jeho rámci jsme se dostali i do Arizony k Hopi indiánům. Setkali jsme se s Martinem Gashweseomou, strážcem proroctví svého kmene, o němž nám taky vyprávěl. Význam slova hopi znamená mírumilovní a tradiční hopijské proroctví nabádá k respektu vůči všemu živému. Inspirovalo nejen různá ekologická hnutí, ale i umělce, kteří vytvořili dnes už kultovní film Koyaanisqatsi s hudbou Philipa Glasse. To byl můj první a zásadní kontakt s kulturou indiánů. Později jsem ještě navštívila kmeny Tolowa, Makaho, Lakota a Navaho. Inspirovali mě lidé, se kterými jsem se sešla. Byli spirituální, napojeni na přírodu a vraceli se ke svým kořenům.“ </p> <p>Jaká další témata ve své tvorbě zachycujete?</p> <p>Dlouhodobě jsem inspirovaná židovskou kulturou, což souvisí i s tím, že moje babička zahynula v Osvětimi. V současné tvorbě dávám přednost abstrakci, experimentuji s různými technikami, fascinuje mě příroda svou divokou vegetací, skrytou energií a růstem.</p> <p> Boxík: Iva Vodrážková (1951) vystudovala výtvarný obor na Pedagogické fakultě v Olomouci. V době normalizace nemohla učit ani vystavovat, protože aktivně spolupracovala s lidmi z okruhu Charty 77, VONSu a byla součástí undergroundové kultury. Od roku 1990 učí na ZUŠ v Praze, vystavuje doma i v zahraničí.<br />
Bližší informace lze nalézt na www.ivavodrazkova.wz.cz.</p>