Provolání k nadcházejícímu 50. jubileu:
PRAHA: V roce 2008 uplyne padesát let od chvíle, kdy vznikla Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka. Byl to akt zralé úvahy. V tu dobu už byly v plném proudu vývojové tendence hudby, jež můžeme sledovat od doby zrození jazzu, které je od samého počátku provázeno vznikem médií spjatých se záznamem zvuku a obrazu.
Ta proměnila v historicky mimořádně krátké době stav planetární civilizace, hudbu nevyjímaje. Navíc - opravdových uměleckých impulsů pramenících z nitra jazzu se od samého počátku začala zmocňovat populární hudba, která jeho vklad trvale rozmělňuje v nenáročnou zábavu, jež má nicméně ambici stát se univerzálním a uniformním hudebním jazykem. Bylo nutno začít systematicky prosazovat hodnotová kritéria, zvláště v zemi, která byla svou hudbou proslulá už v dobách, kdy se o jiných projevech její národní existence nevědělo téměř nic. To bylo motivem vzniku umělecké školy nového typu. Při prosazování kritérií kvality musela najít nové metody práce a pedagogické komunikace, často s dospělými studenty. Nebylo jednoduché pracovat v podmínkách hostování na různých základních školách v odpoledních hodinách a ne vždy ve vhodných prostorách, ale díky úsilí schopných učitelů se každoročně pravidelně dařilo dosahovat dobrých výsledků a absolventi školy se začali bez potíží uplatňovat v praxi. Po tolika letech jsou jich stovky. Dlouhodobá existence pod tajemnou zkratkou LŠU-KPP-SÚS, jež ve skutečnosti znamenala Lidová škola umění, kurzy pro pracující, specializované účelové studium, však položila základ nové pedagogiky v oboru, kde nebylo zkušeností nazbyt. Od samého počátku zde jako umělecký a lidský vzor figurovala osobnost Jaroslava Ježka. Sám pevně zakotvený v domácí hudební tradici vážné hudby zároveň s obdivem přijímal projevy amerického jazzu a rozpoznal v nich rysy hudebního jazyka dvacátého století. Tyto podněty přetavil ve svůj osobitý hudební jazyk a vstoupil do dějin naší populární hudby jako moderní klasik. Svým přístupem k hudbě nás oslnil. Když se na konci 80. let podařilo dosáhnout statutu konzervatoře a posléze přijmout do svého názvu jméno tohoto klasika, započala nová etapa existence školy. Šlo o to trvale spojit české hudební tradice s tendencemi, jež vznikají v nitru širokého spektra moderní populární hudby. Jde zejména o schopnost kriticky vnímat vše, co v daném oboru vzniká a na základě co největšího rozhledu reagovat osobitou a k sobě samému náročnou tvůrčí odezvou. Z Ježkovy tvorby je patrno, že náročnost nemusí být nuda. V situaci, kdy se v naší zemi stále rodí velký počet hudebně nadaných lidí, kteří mají sklon své sebevědomí vyvažovat citlivostí a svou tvořivost zodpovědností, zůstává Ježkův vzor stále aktuální. Dnes, kdy škola sídlí ve vlastní budově, hledíme s nadějí i s novými pedagogickými a uměleckými ambicemi do budoucnosti a věříme, že dosažené hodnoty naší práce budou stále více zajímat komunitu škol podobného zaměření i na mezinárodní úrovni. Cíle formulované v okamžiku vzniku školy před padesáti lety však nemusíme měnit. Chceme prosazovat umělecké a lidské hodnoty nejen sami u sebe, ale i v rámci bohatého spektra českých uměleckých škol, jež si kladou podobně náročné cíle. Jsme přesvědčeni, že doba, ve které žijeme, naši práci potřebuje. I ve sféře populární hudby stojíme na straně vzdělanosti a podle starořeckého Démokrita je vzdělanost šťastným lidem ozdobou a nešťastným útočištěm.
Za Konzervatoř a VOŠ Jaroslava Ježka
Mgr. Zdeněk BEDNÁŘ člen Umělecké rady Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka
PhDr. Karel VRANÝ ředitel Konzervatoře a VOŠ Jaroslava Ježka
Kontakt: e-mail: sekretariat@kjj.cz
Vážené a milé srdcařky, vážení a milí srdcaři, vy všichni, kteří fandíte kultuře v naší zemi stejně jako my, vážení čtenáři,
v Místní kultuře se v těchto dnech něco „peče“, bublá to a kvasí. Odpusťte ten příměr, ale blíží se Advent a předvánoční řádění v kuchyni je před námi. Redakce Místní kultury k tomu chystá důležitou změnu, na niž bychom vás rádi upozornili už nyní – se začátkem nového roku dojde k přejmenování Místní kultury na Pro-kulturu.
PRAHA: Návštěvníky Korza Národní ohromila velkoformátová instalace slova „SVOBODA.“ a krátký film Svoboda nás spojuje.
Korzem Národní vyvrcholila kampaň Svoboda nás spojuje spolku Díky, že můžem. Středobodem oslav 35 let od sametové revoluce byla velkoformátová audiovizuální instalace. Ta se skládala z obřích písmen zavěšených na jednotlivých budovách Národní třídy. Písmena dohromady tvořila slovo svoboda s tečkou na konci. Zároveň sloužila jako projekční plochy pro premiéru krátkého filmu Svoboda nás spojuje režisérky Ester Valtrové a zpěv Modlitby pro Martu v podání herečky Anny Fialové. Přes 120 programových bodů přilákalo dle prvotního hrubého odhadu operátora T-Mobile 93 000 návštěvníků.
ČR-ZAHRANIČÍ: Jaký je rozdíl mezi emigrantem a exulantem? Dokázali spolu exulanti, kteří odešli z Československa do zahraničí v různých časových vlnách, spolupracovat? Z čeho čerpali naději? A byl to především odpor vůči totalitnímu režimu, který je přes veškeré názorové spory spojoval? Jak po 35 letech od Listopadu ´89 a návratu domů vzpomíná na život a spolupráci v londýnském exilu nakladatel, politolog, publicista a překladatel Alexander Tomský, zakladatel exilového nakladatelství Rozmluvy a stejnojmenného časopisu?
ČESKÁ TŘEBOVÁ: NP seniorského divadla pořádá Kulturní centrum Česká Třebová ve spolupráci s NIPOS-ARTAMA Praha. Proběhla o víkendu 8. – 10. listopadu 2024 v České Třebové. V druhově, žánrově a obsahově velmi rozmanitém programu bylo uvedeno devět představení. Odehrály je pro své kolegy a pro diváky českotřebovské i přespolní soubory z Desné, Homole, Děčína, Olomouce, Ostravy, Svitav, Ústí nad Orlicí, Červeného Kostelce a Holešova.