K PRAMATCE EVĚ
ČELADNÁ: V Rehabilitačním centru v Čeladné byla první květnový den odhalena bronzová plastika EVA sochaře Davida Moješčíka. K jejímu odlití bylo vybráno umělcovo dílo Levitace III, která byla zároveň určena pro prestižní přehlídku uměleckých děl NordArt v Budelsdorfu.
CESTA
David Moješčík, narozen 25. července 1974 ve Frýdku-Místku, po oboru kamenickém v Žulové studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sochařskou a kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší. Ateliér sochařství u prof. V. Preclíka a M. Gabriela na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně absolvoval 2002, kdy zároveň získal Cenu Josefa Hlávky. Působil jako pedagog na SUPŠ a na soukromé škole AveArt, obé v Ostravě. Od roku 2004 je umělcem na volné noze. 2007 vybrán k tvůrčímu pobytu v Irsku.
Jádrem jeho tvorby se stala figurativní plastika. Využitím jejích předností vytváří díla v postojích a pozicích, k nimž zároveň řeší celou kompozici se vztahem k materiálu a prostoru. Současně i při nejmodernější technologií dokáže udržet klasickou linii plastik, čímž jim dodá tzv. teplou lidskost.
INSPIRACE
Z umění Egypta, Antiky, evropského klasicismu, jógy, filozofie, symboliky umění 19. století čerpá pro své uzavřené hladké formy. Zaměřuje se na lidské tělo, zejména ženské linie. Hyperrealistou je zván, realismus mu je však pouze prostředkem k dosažení výslednému výrazu děl, jimiž prostupuje klid. Pro sochy v exteriéru i portréty užívá autor i míru ironie a nadsázky. Řadu děl má v projektech, další tvoří samostatně či ve spolupráci s odborníky a architekty. V Praze je to především úprava Činoherního klubu, pomník Operace Andropoid (atentát na R. Heydricha). V Ostravě Levitace ve Svinově, Karel Kryl před Českým rozhlasem ad. Umělec vystavuje samostatně i skupinově po celé ČR i v zahraničí.
KULTURA
Ještě dvě díla autora v Ostravě. První Leoš Janáček s lavičkou (2017) na Jiráskově náměstí, zv. Kuří rynek. Zadáno bez výběrového řízení, tedy roku 2020 jednání o prodeji sochy, případně přemístění do areálu Městské nemocnice, kde skladatel zemřel. Druhá socha Věra Špinarová (2018) v Husově sadu, budící emoce veřejnosti, údajně i „nepodobou“. Terč: soše, stojící se všeobjímajícím gestem, do rozpažených rukou přidána trubka, kabelka, girlanda na šíji apod. A na umělce vyvíjen enormní tlak svolit k její dražbě. Dnes, naštěstí obě sochy stojí na původních místech. – Proč to zmiňuji? Jde jednak o neúctu vůči umělci jako autorovi. Jednak popsané projevy svědčí o pramalé kulturnosti z řad veřejnosti k umění jako celku.
VLIV
Tvorbu autora ovlivňují dvě polohy: spiritismus východního budhismu i romantismus západní kultury. Jako dva proudy řeky, v níž se tvary, barvy, plochy slévají v jediný. Již za studií na FaVU v Brně každá sochy umělce obsahovala v sobě více výrazů, slitých do jediného proudu hmoty. Soulad vnějšího s vnitřním. Naléhavá krása nahoty v ženských aktech, působící až chladně, je jeden proud. Druhý proud vychází z jógy (umělci dané, neboť otec-jógín vedl k józe i svého syna), kdy výsledná figura vyrovnává svou gravitaci třemi body: malíčkem nohy, prstem ruky pravé a prstem ruky levé. Přitom obrys linie figury uvnitř jakoby rotuje. – Jakoby uvnitř zastaveným pohybem je silná jedna z posledních soch Ishvara (2019-2020) v náročné jógové pozici působí až mužsky.
EVA
Po setkání vedení Rehabilitačního centra v Čeladné s umělcem byl sochař osloven k realizaci sochy pro prostor lázní. Při jejím slavnostním odhalení řekl MUDr. Milan Bajgar, ředitel Rehabilitačního centra: „Abychom mohli úspěšně, dobře a rychle léčit naše pacienty, potřebujeme tři věci: dobrou medicínu, krásnou přírodu, dobré umění. Umění je důležité a spoustě lidem pomáhá, aby se uzdravili... Socha Evy má roztažené ruce a mně to připomíná…, kdy Panenka Marie bdí nad dětmi… A proč Eva? Chtěli jsme mít v parku ženský prvek. Eva má roztažené paže, což symbolizuje něco mezi ochranou a objetím… naše praprapramáti, která má starost, jak to s námi bude.“ Poté umělec poděkoval odborníkům z Horní Kalné, kteří mu sochu pomohli odlít. Mnozí zájemci vyslechli i autorovu prezentaci o tvorbě a vzniku plastiky, kde pochopili, že umělec je významným představitelem současného českého sochařství a že jeho sochy krášlí mnohé prostory.
Krásná díla Davida Moješčíka budou tedy krášlit prostory Muzea Beskyd ve Frýdku-Místku na jeho výstavě / od 20. června–22. září 2024.
více na www.muzeumbeskyd.com
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Česká televize se v roce 2024 stala nejsledovanějším tuzemským vysílatelem. S podílem 30,43 % obhájila svoji pozici posedmé v řadě, ve srovnání s rokem 2023 dokázala svůj výkon navýšit o více než půl procentního bodu. Lídrem trhu byla ve sledovanosti za celý den, nadprůměrný výsledek zaznamenala ČT také v hlavním vysílacím čase, kdy podíl na sledovanosti dosáhl na 30,75 %. Nejvyhledávanějším pořadem roku se stalo finále mistrovství světa v ledním hokeji, ze seriálové tvorby byl nejsledovanější Docent II, ze zábavních pořadů pak StarDance. Rekordní zájem od začátku svého vysílání slaví ČT :D a ČT sport.
ČR: V roce 2025 se můžete těšit na dvě nové poutní cesty z naší produkce. A to na Stezku sv. Ludmily a prodlouženou Vintířovu stezku.
Stezka sv. Ludmily propojí místo rodiště (Mělník), s místem smrti (Tetín) sv. Ludmily. Jedenáct stanovišť by, kromě poskytnutí životopisných a historicko-kulturních informací, chtělo také postupně vyzdvihnout určité inspirativní období Ludmilina života, tak, aby se i poutník sám mohl nad určitou svou životní etapou zamyslet.
Aktuální Vintířova stezka, zatím dlouhá 162 kilometrů, vede takřka neobydleným krajem po jedné z nejstarších obchodních stezek. Začíná v Německu, vede přes místa, kde Vintíř působil a končí v Blatné.
Spolek Svatá Ludmila se tedy chystá prodloužit stezku z Blatné až k Břevnovskému klášteru, kde jsou dle legend uloženy Vintířovy ostatky.
Více na: www.svataludmila.cz
TĚŠÍN: Na sklonku letošního roku vydalo Muzeum Těšínska výpravnou publikaci „Putování za krásou“ s podtitulem „Národopisná kolekce Jiřiny Králové“. Jak název knihy napovídá, bylo záměrem autorek, etnografek Evy Hovorkové a Lucie Kaminské, představit široké veřejnosti unikátní sbírku a celoživotní dílo Jiřiny Králové (1911–1998), rodačky z orlovských Lazů, jež systematicky dokumentovala vývoj a podobu lidového oděvu užívaného na Těšínsku, Opavsku a v přilehlých severomoravských oblastech.
ČR: Čtyřiatřicátý ročník Adventních koncertů České televize doteď diváci podpořili částkou 23 557 196 korun. Ty si mezi sebe rovným dílem rozdělí čtyři vybrané neziskové organizace. Letošní ročník byl unikátní i tím, že se koncerty poprvé konaly i mimo Prahu.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818