Východočeské muzeum v Pardubicích
Na výstavě se představují skleněné plastiky dvou sklářských výtvarníků. Dochází k velmi zajímavé konfrontaci přístupů umělců rozdílných generací.
Ilja Bílek ( 1948) již léta rozvíjí svou osobitou výtvarnou polohu. Vytváří prostorové kompozice lepené ze segmentů z taveného nebo tabulového skla. Zdůrazňuje krásu tvarové jednoduchosti a zároveň fascinaci přísným řádem výstavby stereometrických tvarů, který známe z přírodních forem krystalů.
Luba Bakičová (1985) kombinuje sklo s výrazově odlišným materiálem – deskami a tvary z žárobetonu. Sklovina v jejím podání nehýří prvoplánovými efekty. Přesto je mysteriózním a tajemným materiálem. V kontrastu se syrovou brutalitou kusů žárobetonu prezentuje sklo tvarovou proměnnost, rozlévání se a vláčné kanutí do křehkých pramínků zářících světlem. Autorka vystavuje také realizace pojaté jako hravě groteskní variace na design.
Vážnost výrazu uznaného autora s konstituovaným výtvarným názorem konfrontovaná s hravě pojatým odstupem mladé umělkyně je to, co dává výstavě živý a zajímavý náboj. Výstava je instalována v barokním Kaňkově sále pardubického zámku.