<p>PRACHATICE: Výtvarnice Jana Nachlingerová bydlí na Šumavě na samotě u lesa. Její pohádkový svět, který vytváří nejen kresbou na listy papíru, ale zejména tvorbou originálních hraček ze dřeva, rozvíjí fantazii jak dětí tak i dospělých. Její hračky jsou nádhernou podívanou pro oči a nabízejí možnost zapojit do hry vlastní kreativitu a představivost. Svoji cestu za uměním a to, jak vnímá současnou produkci dětských hraček, nám prozradila v rozhovoru.</p> <p>Věnujete se tvorbě ilustrace, práci se dřevem a papírem, navrhujete a dotváříte dětské hračky. Kdy jste si poprvé uvědomila, že se chcete naplno věnovat umělecké tvorbě?</p> <p>Myslím, že se to definitivně rozhodlo na konci základní školy, když jsem nastoupila na Střední uměleckoprůmyslovou školu sv. Anežky České v Českém Krumlově a ne na obchodní akademii, jak bylo původně v plánu, protože nikdo nevěřil, že umím kreslit, což byla tak trochu pravda, ale po tátově kreslířském výcviku jsem se na školu dostala. Vystudovala jsem obor scénická technika, tedy obor spjatý s divadelním výtvarnictvím, k tomu jsem se vrátila v několika společných projektech s bratrem, který zase absolvoval scénografii na pražské DAMU, ale teď už se věnuji něčemu zcela jinému. Vystudovala jsem ještě Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Během tohoto studia jsem se začala zajímat o dětskou knihu a ilustraci a rozhodla se, že budu-li se v budoucnu věnovat výtvarné práci, budu jí směřovat k dětem, to mě nejvíce baví a naplňuje. </p> <p>Žijete střídavě v Praze a na Šumavě. Kde se cítíte lépe?</p> <p> Na Šumavě bydlíme na samotě obklopené lesy, loukami a horami, v místě spjatém se staletou rodinnou řezbářskou tradicí, která je stále živá. Je to místo, kde pracuji.V Praze jsem studovala a mám tam blízké lidi, za kterými ráda jezdím a také na tzv. služební cesty za tetičkou a švagrovou, které si usmyslely, že budu jejich zlaté vejce a že mi budou dělat manažerky a všemožně mi pomáhají v propagaci mé osoby a práce. Doma je příroda, rodina, tradice, kořeny, Praha je město a všechno, co k němu patří, civilizace, ruch, kultura a lidi (těch doma moc nepotkám). Je mi dobře na obou místech, zvláště proto, že můžu být tam i tam a ani z jednoho se tak nemůžu zbláznit. </p> <p>Pocházíte z řezbářské rodiny. Řezbářství se věnuje váš tatínek, bratr i dědeček. Jak vás již v dětství jejich umělecký svět spojený s velmi tradiční technikou ovlivňoval?</p> <p>Když jste dítě, je pro vás dobré mít tátu a dědu s takovým neobvyklým, i když jak říkáte velmi tradičním povoláním.Taková řezbářská dílna je skvělé místo pro hraní, je tam spousta odřezků, pilin a dřevěných kostek na stavění, a táta nebo děda umí také ledacos vyrobit, vysoustružit panenku nebo vyříznout pistoli. Asi mě to nemálo ovlivnilo, když teď vyrábím dřevěné hračky, ale já jsem vlastně vždycky chtěla víc kreslit a malovat a ani mě nenapadlo, že bych mohla pracovat se dřevem, to bylo na bratrovi, aby pokračoval v tradici. Až jednou v noci zničehonic přišel nápad na dřevěné skládací variabilní panáčky. Tím nápadem začala jedna z kapitol mé tvorby. Kromě dřevěných hraček mě baví vymýšlet i hračky a skládanky z papíru. </p> <p>Jste spokojená se situací umělců v České republice? Lze se u nás volnou tvorbou uživit?</p> <p>Myslím, že já jsem ještě stále na začátku v úsilí uživit se vlastní tvorbou, zkouším jestli to půjde a zatím je to dobré. Je sice těžké, když vyjdete ze školy a vůbec nikdo vás nezná, v tomto mi však hodně pomohl internetový portál fler.cz a internet vůbec jako prostor prezentace, díky němu se to tak nějak rozjelo. Je to sice živobytí nejisté, alespoň zezačátku, ale radost z vědomí, že děláte práci, kterou jste si přála ze všeho nejvíce, to vyvažuje.</p> <p>Jak vnímáte současnou produkci hraček? Jaká kritéria by měla obecně splňovat hračka pro děti ve 21. století?</p> <p>Hračka, to je důležitá věc, je k poznávání, učení a rozvíjení, tak ji já vnímám. Já ve své tvorbě ráda hledám možnosti skládání jako principu hry, pohybu a variability. Baví mě, když hračka něco umí, aktivizuje a vtahuje dítě do hry, vyžaduje spolupráci, tedy ne tak, že se zmáčkne knoflík a ono to hraje, hurá. Z mého pohledu je v hračkářstvích a knihkupectvích příliš mnoho nekvality a kýče. Na dětech se snadno vydělává. Když jsem psala diplomovou práci o dětské knize, zjistila jsem, jak těsně byla kniha a vůbec česká tvorba pro děti až do 80. let spjatá s výtvarným uměním, kdežto z celkového pohledu na současnou kvalitu většinové produkce pro děti se zdá, že se v lidech utvrzuje postoj, že specifikum dětského recipienta naopak tvorbu pro děti staví zcela mimo oblast umění. </p> <p>Jaký je váš největší sen v oblasti umělecké tvorby, čeho ještě chcete dosáhnout?</p> <p>Mně by úplně stačilo, kdybych se mohla dál (nejlépe celý život) věnovat tomu, co dělám teď. Mám spoustu plánů a nápadů, chtěla bych se více věnovat dětské knize. A mým přáním do budoucna je stále pracovat nejen pro děti, ale také s dětmi, nejlépe na nějaké ZUŠ. V jejich výtvarném projevu a vnímání světa vidím velké kouzlo, které je velmi inspirující. </p> <p>Více info na:<br />
http://www.fler.cz/jou-jou<br />
http://www.joujou.cz/<br />
http://joujou.mwl.cz/</p>