Fortel, šikovné ruce, ale i obchodní duch

UHERSKÝ OSTROH: Umělecká a lidová řemesla nejsou schopna obstát v tržním prostředí, přečetla jsme v nějakém starším dokumentu. A nutno uznat, že jejich nositelé to nemají lehké. Aby uspěli, musí se hodně otáčet a přizpůsobovat se ekonomickým, legislativním a dalším podmiňujícím faktorům. Týká se to také obecně prospěšné společnosti s názvem Lidové tradice a řemesla, která si dala za cíl navázat na umění a řemeslnou zručnost předků při tvorbě lidového oděvu se všemi postupy a „vychytávkami".

V době globalizace a stírání rozdílů v jednotlivých kulturních oblastech se snaží uchovat osobitost a originalitu (nejen) oblasti Slovácka. Jak se jí to daří, se ptám Dagmar Raušové, manažerky společnosti:   

Vaše společnost existuje od roku 2006. Můžete prosím popsat okolnosti jejího vzniku?

Společnost měla v době svého vzniku dvě střediska. Blatnička – provoz zahájila v lednu 2006, Uherský Ostroh – zahájil v září 2006. Z toho vyplývá, že Blatnička pravděpodobně přišla s nápadem šití krojů dříve. V Uherském Ostrohu využili evropských fondů ke zřízení druhé provozovny, a tak mohli dosáhnout na prostředky k opravě budov přízámčí, které byly ve velmi špatném stavu. V Uherském Ostrohu celý projekt zpracovávala bývalá místostarostka ing. Příleská. Přestože místa provozoven jsou od sebe vzdálena asi 10 km, je zajímavostí, že každá leží v jiném kraji. Spojuje je mikroregion Ostrožsko, který sdružuje obce obou krajů podle jejich polohy. Od března 2008 se obě provozovny osamostatnily. Blatničce zůstal původní název Tradice Slovácka, Uherský Ostroh pracuje pod názvem Lidové tradice a řemesla. Jedním z důvodů proč vznikly společnosti s tímto zaměřením je určitě místo působení – Slovácko, kde je velké folklorní zázemí. Dalším důvodem je ukončení činnosti společnosti Slovač, která se dlouhá léta zabývala výrobou krojů. Takže vlastně byla „díra na trhu“, která se tímto způsobem využila. V neposlední řadě taky zvýšený zájem mladé generace o obnovu lidových krojů. K financování pořízení nových krojových součástí využívají různých projektů a dotací.

Naše pracovnice jsou vyučené švadleny. Některé ve Slovači šily, jiné mají kroje jako svůj koníček. Složení se víceméně nemění. Je celkem obtížné se naučit různé pozapomenuté techniky a získat v nich určitou zručnost.

Prostory, ve kterých sídlí naše společnost, tvoří nejen dílny, ale i prodejna a prostory pro různé semináře, kurzy a tvořivé dílny. To vyplývá i z oficiálního názvu projektu – Přízámčí – středisko školy lidové tvořivosti a řemesel. Sídlíme v historické budově, která v minulosti sloužila pro personál zámku. Samozřejmě je u nás možná prohlídka a příležitost vyzkoušet si něco z toho, co musí naše pracovnice zvládnout. V prvním poschodí máme několik tkalcovských stavů, na kterých tkáme nejen komponenty ke krojům, ale i zakázkovou metráž.

Získali jste podporu ze SF EU. V jaké výši a na co konkrétně?

Prošla jsem všechny dostupné materiály a zjistila, že dotace ze strukturálního fondu byly necelých 8 mil. Kč. Dále jsme získali finance z obce a ze státního rozpočtu. Asi 90 % těchto prostředků bylo použito na rekonstrukci památkově chráněného objektu, kde společnost sídlí. Ze zbytku jsme finacovali vybavení provozovny – stroje, různé pomůcky atd. Jednou z hlavních podmínek získání dotací byla udržitelnost pracovních míst po dobu pěti let.

S kým v současnosti spolupracujete a kdo vaši společnost podporuje?

Vzhledem k tomu, že naším zřizovatelem je město Uherský Ostroh, tak právě oni nás nejvíce podporují. Naše práce by se neobešla bez častých konzultací s etnografy. Využíváme zejména  velkého depozitáře Slováckého muzea a ochoty PhDr. Tarcalové a PhDr. Habartové. Dále se obracíme na NÚLK ve Strážnici, konzultujeme s jeho etnografy a pátráme ve zdejších archivech.

A nyní otázka na vaši hlavní náplň: Jak dlouho se šije kroj?

Nelze přesně říct, jak dlouho se kroj šije. Tady záleží od druhu. Dámský nebo pánský, vyšívaný ručně nebo strojově. Je-li na něm šňůrkování nebo cifrování. Pro srovnání: kroj mužský z Uherského Hradiště (mařatský) jsme schopni ušít do týdne, ale kroj ručně vyšívaný z Velké nad Veličkou trvá přibližně týdny tři. U ženských typů kroje je to obdobné.

Nejcennější jsou samozřejmě ručně vyšívané součásti, které se místo od místa liší.  Pokud se tyto části podaří sehnat (mohou být i poškozené a ze starých krojů), pak čas ušití se velmi zkracuje.

Pořízení některých druhů výšivek se dá čítat i na měsíce. Největší problém je v tom, že vyšívačky, které znaly dokonale jednotlivé výšivky, jsou ve věku, kdy by toto umění rády předaly mladší generaci, ale bohužel dnešní doba této časově náročné činnosti nepřeje.

Existuje nějaká dokumentace k výrobě původních krojů a jak ji získáváte?

(Umím si představit, že výšivky se dají rekonstruovat na základě fotografií,  ale co střihy?)

V současné době máme zásobu střihů a vzorů z krojových součástí, které jsme již vyráběli. Některé střihy se nám podařilo sehnat v antikvariátech nebo darem, ale jsou to předlohy vydané nejpozději v období mezi válkami. Ty samozřejmě velmi opatrujeme. Další postup je rozpárání starých a poškozených součástí. Používáme také publikace, které vyšly v nedávné době. Archivujeme veškeré staré fotografie, nákresy i popisy, pomoc nám však vždy poskytnou z výše uvedených institucí. Problém ale vzniká v momentě, kdy ušijeme přesně podle starého střihu kroj a ten vůbec nesedí. Je to dané změnou postavy dnešních nositelů krojů. Dříve např. ženy nenosily takový typ spodního prádla jako dnes, také proporce se velmi změnily. Po konzultacích jsme tedy došli ke kompromisu; mírná úprava střihu (záševek apod.) na výslovnou žádost zadavatele kroje je možná. Ze všech těchto důvodů si tvoříme fotografickou databázi krojových součástí, které naší provozovnou projdou. Ať jsou to již kroje nové, opravené nebo přinesené pouze jako ukázka.

Kolik stojí výroba kroje a jak se kroj udržuje?

Mezi nejdražší kroje patří ženské sváteční. Takový kroj, pokud je ručně vyšívaný a se všemi náležitostmi tzn. i s čepením, stojí kolem 40 000 Kč. I tady je cena velmi pohyblivá. Stačí ruční vyšívání kordule nahradit strojovou výšivkou nebo vzorovou a cena se snižuje v řádech tisíců. Samotná údržba vychází už z typu kroje. Některé používané materiály nejsou "pratelné", a o to je to náročnější. Slovácké sváteční kroje ženské se např. perou a čistí způsobem, že např. rukávce se celé rozpářou, jednotlivé díly vyperou, naskládají a znovu sešijí. Takto připravené rukávce vydrží při správném uložení v suchém a bezprašném prostředí i několik let. U fěrtůšků (předních sukní) je to obdobné, samotná látka se nedá prát, čistí se pouze přízdoby a nažehlují se.

Ale např. u krojů horňáckých je údržba jednodušší. Jednotlivé díly jdou prát a stačí znát tajemství škrobení a žehlení. U mužských krojů se zjednodušeně dá říct, že se ošetřují jen košile.

Téměř v každé obci na Slovácku působí tetička, která dokáže ještě starými triky jednotlivé krojové součásti ošetřit. Je to ale jejich "know-how", které se těžko získává. Proto také málokdo vlastní kroje půjčuje. Cena za jejich opravu a vyčištění není zanedbatelná.

Kdo si kroje, kromě členů folklorních souborů, pořizuje.

Z naší vlastní zkušenosti vyplývá, že soukromé osoby, které si kroje pořizují a nechávají obnovovat, je používají hlavně na hody, církevní slavnosti, případně na různé krojové plesy, košty vína a jiné folklorní události. Momentálně probíhá vlna zájmu mladé generace o folklor. Mnoho mladých lidí, kteří v tomto směru neměli doma žádné vedení, se k folkloru vrací a tradice obnovují.

Vznikají v dnešní době kroje nové?

Pokud momentálně vznikají nové kroje, tak jsou to přesné repliky starých. V poslední době se stává, že pouze podle starých fotografií se obnovují již vymizelé kroje.

Jiná situace je, když soubor pořizuje kroje tzv. taneční. Zde je třeba kroj chápat jako kostým, ve kterém se vystupuje - jednoduchý co se týče skladování i údržby. Tady vždy odborník  podle požadavků navrhne, který detail je nezbytný, kde se může jít pouze do náznaků. Taky určí z jaké doby daný typ pochází.

Samozřejmě kroj během 150 let, kdy je archivován, projde určitým vývojem. I nyní jsou pozvolna nahrazovány některé součásti obdobnými, a to z důvodu nedostupnosti původního materiálu nebo vysoké finanční náročnosti.

Dokumentace současných krojů je ovšem na tak vysoké úrovni, že odchylky jsou minimální.

Je možné si u Vás kroj půjčit?

Půjčování krojů je služba, kterou jsme zřídili v loňském roce a velmi se nám osvědčila. V naší nabídce máme kroje z našeho okolí. Velmi se ujalo půjčování dětských krojů. Děti rostou velmi rychle a finanční náročnost na pořízení je dost veliká. Několikrát se nám také stalo, že zákazník si půjčené krojové součásti později odkoupil. Naši nabídku chceme samozřejmě dále rozšiřovat.

Co dalšího můžete zákazníkům nabídnout, a to včetně vzdělávání.

Kromě již zmiňované výroby krojů provádíme i jejich praní, opravy a renovace. Naší specialitou je výroba krojových klobouků. Výroba autentických krojových panenek. Rozšířili jsme nabídku o již zmiňované půjčování krojů, šití a opravy krojové obuvi. Zabýváme se ručním tkaním. Pořádáme různé rukodělné kurzy, výstavy. Skupiny i jednotlivce při návštěvě našeho regionu rádi provedeme po naší provozovně. Jen je potřeba se předem ohlásit. Nabídku všech našich činností zájemci najdou na našich webových stránkách: www.tradice-remesla.cz.

Na nich nabízíte promptní vyřízení zakázek;  jak velký tým se všem bohulibým činnostem, které nabízíte, věnuje?

V naší provozovně pracuje 11 žen. Všechny musí znát jak se co šije, žehlí či opravuje. Přitom se každá specializuje na svůj obor, který „nejlépe sedne do ruky“. U této činnosti je potřebná velká dávka trpělivosti a taky zájem o lidové tradice.

Máte v ČR konkurenci?

Naše konkurence jsou tetinky, které kroje a jejich součásti vyrábějí podomácku. Samozřejmě jde o konkurenci hlavně v oblasti finanční. Jako normálně fungující společnost se nikdy nemůžeme dostat s cenou na jejich úroveň. Můžeme ale zákazníkům nabídnout daleko ucelenější a v současnosti kompletní servis – od hlavy po patu. Další konkurencí je samozřejmě druhá provozovna v Blatničce. V republice je ještě spousta dalších drobných společností nebo živnostníků, kteří se touto činností zabývají.

Z toho vyplývá jediná jistota, že lidová tvorba a výroba krojů v dohledné době nezanikne a tradice bude předána dalším folklorumilovným lidem.

Za vyčerpávající odpovědi děkuje

Ludmila Kučerová

Co byste neměli v článku přehlédnout:

Celý projekt zpracovala ing. Hana Příleská, t. č. místostarosta Uherského Ostrohu.

... zvýšený zájem mladé generace o obnovu lidových krojů.

A nakonec ještě pár zajímavostí:

Mezi úspěchy společnosti se počítá mimo jiné nalezení ševce v produktivním věku, který je ochoten šít krojovou obuv a také se nadále v tomto oboru vzdělávat.

Problémem je krize v našem textilním průmyslu, která ovšem panuje už několik let. Přináší problémy se zajišťováním textílií, z nichž některé si společnost musí dovážet z Německa.

Také pořízení knoflíků a flitrových ozdob není jednoduché. Přízdoby ke krojům se musí nechat vyrobit na zakázku a zaměstnanci jsou nuceni improvizovat z toho, co je možné sehnat.