ČELÁKOVICE: Spolek pro varhanní hudbu a Rada starších CČSH uspořádaly 25. června v Husově sboru v Čelákovicích poslední koncert před prázdninami. Místo konání bylo zvoleno vzhledem k lepšímu stavu varhan, než v katolickém chrámu – ovšem kvůli výpadku elektrického proudu (zřejmě v souvislosti s bouřkami) se do poslední chvíle nevědělo, zda bude nástroj funkční. Nakonec hrál, ale jeho nízké ladění prakticky znemožnilo využít ho k posílení zvuku smyčcového orchestru.
Jana Otáhalová tak přednesla jedině dvě sóĺové skladby J. S. Bacha: preludium a fugu c moll a poté fugu d moll. Její výkon byl asi poznamenán technickými problémy před koncertem – zřejmě proto se soustředila na technicky spolehlivé provedení a spíše rezignovala na agogickou a výrazovou artikulaci.
Sbor doprovázený orchestrem Continuo da chiesa, se pod taktovkou Karla Louly představil v Mozartově Ave verum a Laudate Dominum (což je samostatně hrávaná část Vesperae solennes de confessore, napsaných pro salcburskou katedrálu). První zvukový dojem z asi čtyřicetičlenného smíšeného sboru (v němž jsou mužské hlasy ve výrazné menšině v počtu sedmi!) byl pozitivní – později se ale projevil sklon k dynamické forzi, pravděpodobně způsobené snahou dirigenta o intenzívní vyjádření obsahu. Je také pravděpodobné, že v pražském chrámu je jiná akustika, s dozvukem, nikoli tak suchá jako v čelákovickém Husově sboru (kde se navíc zpívalo od oltáře, nikoli z kůru).
Hlavním bodem programu byla Schubertova mše č. 2 G dur. Zvláště zaujal výkon dvou sóĺistů ze sboru, sopranistky Jany Linhartové a tenoristy Jana Budiše – jejich hlasy znějí přirozeně, oba prokázali dobrou techniku i výrazové schopnosti. Koncert měl výrazný úspěch, účinkující ještě provedli jako přídavek oblíbené Händlovo Alleluja.
Po velkém hudebním zážitku z koncertu sboru a orchestru Musica Florea věnovaného dílu Jana Zacha je vhled do současné figurální hudby nesporně velmi zajímavou zkušeností.