Cesty ornamentu
ROZTOKY U PRAHY: Ještě dříve než vzniklo písmo, začali lidé zdobit předměty, kterými se obklopovali. Nejprve užívali rytou nebo malovanou linku, později si vybírali z přírody motivy konkrétních rostlin, zvířat, ale i plodů. Do ornamentu se zapojily také části zvířecího i lidského těla a nakonec i předměty, které člověk vyráběl. Řada ornamentů zpočátku vznikla z postupu rukodělné práce (např. s vláknem, proutím a jejich proplétáním). Později se objevil také dekor a ornament plastický. Uplatnil se nejprve v antické architektuře, později i na dalších esteticky pojednaných předmětech denního užití, které sloužily nejrůznějšímu účelu. Vznikaly nejen ze dřeva (nábytek), vlákna (textilie k odívání), ale i obecných kovů (zámky, mříže), keramiky a skla (zejména nejrůznější nádobí). V určitém období je zdobil dekor, který své motivy neustále opakoval a byl pro jednotlivá období uměleckých slohů minulosti příznačný. Někdy můžeme jasně rozeznat původ ornamentálních motivů z přírody, jež se však mohl stylizací změnit k nepoznání.
Antika dala ornamentu základ, který se později obměňoval a dále obohacoval o nové motivy. Ve druhé polovině 19. století se ornament neustálým opakováním motivů ze staré zásobnice přežil. Secese s novým návratem k přírodě přináší poslední pokus o obrodu ornamentu. Ten se však v období industriální společnosti mezi světovými válkami takřka vytratil z architektury a životního stylu jako překonaný jev. Uchoval se jen v konzervativních vrstvách společnosti.
Nepřímý návrat ke kdysi neodmyslitelné součásti životního prostředí přinesl až sklonek 20. století v éře postmodernismu. Současný zájem mladé generace o tajemný svět pravěku a raného středověku vede ke snaze navázat na nejstarší období ornamentu, který poznamenal počátky lidské civilizace.
Otevřeno denně mimo pondělí 10 – 18 hodin
Velká výstavní síň
Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy
Zámek čp.1
252 63 Roztoky u Prahy
tel.: 233 029 011
Připojené soubory
Mohlo by vás také zajímat...
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818